Konec mexické jízdy

Na závěr by to chtělo cosi jako kulturně-antropologickou sondu do duše Mexičana a duše mé, aby to nevypadalo, že jsem se v Mexiku jenom sprchovala studenou vodou, stěžovala si na cizí vlasy v odpadu, záchody v autobusech i všude jinde a pak dostala průjem. Takže tedy něco jako resumé.

Mráz Kopřivu nespálí

Vždycky jsem ten nadpis chtěla použít.

O té lepší části Mexika

Ježíš mě zachránit nemohl, ale Hells Angels ano.

A vracejte nám ty podšálky!

Některé dny začínají hůř než jiné. A lépe končí.

Like me if you can

(And as much as you can)

Děvčátko, na slovíčko

Reportáž z podhledu

Ikonická superhrdinka*

O dva dny později jsem se přestěhovala do třetího ubytování ve stejném městě. Hotel byl jenom o padesát pesos dražší a nemusela jsem v něm spát ve spacáku. Dokonce jsem se rozhodla, že jestli neobjevím fleky na prostěradle nebo nepřestane téct teplá voda, zůstanu v San Cristóbalu déle.