Bylo nebylo, ale spíš nebylo

Představuji vám nový alternativní nadpis pro případy, kdy vás žádný nenapadne. S obsahem nemá naprosto nic společného, ale dobře se vyjímá na titulní straně. Používat ho můžete taky.

Po prvním týdnu ve škole se pokouším vyrovnat s myšlenkou, že to, co mě zabije, nebude studentský život, ale ty návraty domů. Po šňůře pěti dnů, kdy jsem se z hospody vracela neopilá a pomalu začala objevovat kouzlo rán bez kocoviny, jsem dnešní ráno začala úvahou, jestli mám zkusit zaspat zvracecí pocit, anebo risknout vstávání. Nakonec to zachánila studená sprcha. Z mokrého svetru a ohnutého klíče od domu babičky jsem se pokusila o rekonstrukci včerejší cesty domů. Bohužel jediný obrázek, na který jsem si vzpomněla, jsem byla já, jak křičím na klíč, že je zkurvysyn, protože mi nechce odemknout dveře, abych vzápětí zjistila, že odemykám špatným klíčem.
Později jsem se dozvěděla, že otec "dovolím ti jenom jedno malý!" opil sestru a matka usnula na židli. Ještěže jsem odcházela jako první, byť si nepamatuju, jak ani kdy jsem se dostala domů.
Domnívám se, že bylo chybou, dovolit otci otevřít to šampaňské.

Jinak po prvním týdnu ve škole mě napadlo teprve asi třikrát, že jsem si vybrala špatný obor. Dyť já vlastně neumim moc anglicky. A španělsky vůbec. Maximálně tak pozdrav alkoholiků: "Hasta la vista, bajo de la mesa!" Jo, a ještě vím, jak se řekne líheň kuřat.

A vlastně bych celkově neměla o čem psát, kdybych nenarazila na tohle. Našla jsem několik společných bodů. Kupříkladu plyšáka jsem s sebou naposledy vezla v páté třídě na školu v přírodě. Prostě jsem si s sebou do bytu nevzala žádnýho plyšáka, no. Už to bez nich zvládám (fixaci na velkého oranžového jezevčíka nechme na jindy) a při nejhorším se můžu tulit k notebooku (ten i hřeje). U Sanchy jsem si tedy taky ničeho plyšového nevšimla, spolubydlícím Dredovi a Kytaristovi jsem pokoj neprohledávala, ale Kačátka si přivezla hned dva. Já vím, že jsem zlá, ale mám pouze obavy, aby se jako diblík nechovala i ve čtyřiceti.
Nicméně i bez plyšáků jsem během půl hodiny dokázala zabordelit celý pokoj. A to tam jsem zatím sama, protože v pořadí už druhá potenciální spolubylící odřekla. Asi se mnou nikdo nechce být v pokoji. A to přitom nechrápu, jen občas mluvím ze spaní, neroztahuju se, jenom si nárokuju nižší poličky, a netahám si na pokoj chlapy. Jenom lahváče.
Ach ano, lahváče. Dred a Kytarista se v tomto ohledu ukázali býti vhodnými spolubydlícími, neboť hned v pondělí z Hrušky dotáhli basu piv. Hruška je místní samoobsluha. Od našeho socialistického konzumu se liší sortimentem, taky tam salám neprodává ženská, co smrdí potem tak, že si ty párky k večeři radši rozmyslíte, ovšem logika funkčnosti pokladen je stejná – proč by měly běžet obě? Fronta nevadí.
Hned vedle Hrušky je hospoda, která se tváří jako naše stará dobrá Pošta, ovšem bez Evžena. Tady je vrchní sice rychlý jako blondýna z Pošty přezdívaná Fast Blond, ovšem do Evžena má daleko. Navíc kecá o občankách, a když mu ji chci ukázat, už ji nechce. A Káčátce, která si objednala červený, přinesl něco jako nanuk. Třeba kdyby si objednala svařáka, mělo by to víno už normální teplotu.
Vhodnou hospodu, která by mě sváděla k alkoholismu, jsme tedy zatím nenašli. (U Huberta sice mají skvělou zelňačku, ale Staropramen.) A nikdo se mnou nechce jít ochutnat "Valašské pivo Bon", čtrnáctka za osmnáct. Přitom je na zvracení hned vedle park.

V koupelně máme podložku ve tvaru kočky a záchodovou štětku ve tvaru pejska. Snad to není špatný pro auru.
Bývalí nájemníci v bytě kromě plechů se zbytkem francouzských brambor a buchty nechali taky ve vitríně dvě hnusné keramické kočky. Mezi nimi je nějaká asi urna.
Sousedi si během týdne ani jednou nepřišli stěžovat, že Kytaristka trénuje na elektrickou kytaru. Asi máme super sousedy, i když jsem je ještě neviděla. Slyším sice jejich vyměšovací, sexuální i hygienické aktivity, ale dosud jsem je nepotkala.
Spolužáky už jsem potkala. Některé jenom na Spolužácích a nevadilo by mi, kdyby u toho tak i zůstalo. Nejsme si jistá, jestli chci potkat někoho, kdo si tam dá fotky s přítelem a s jeho rodiči a nadepíše je "mi angelito" nebo "s "tchýní" a "tchánem"". Kluk sice takový ucho, ale táta dobrej. Jinak tam teď probíhá diskuze, kdo bude používat jakou barvu na vzkazy. Musím se podívat, jestli se nemůžu nějak vymazat.