BEZZ

Bezzpečná jízda?

Teď byste se měli začít bát.

Po roce a půl, co jsem komisařovi předvedla svou famózní orientaci v rodném městě, po roce, co se mě lidé pravidelně ptají, proč mám na autě pořád to Zetko, a po roce, co se mi před školou začali smát, že mám na autě pořád to Zetko, jsem se rozhodla ho sundat. Nebylo to poprvé, co mě to napadlo. Jenže když mě to v červnu minulého roku napadlo naposledy, zhruba o pět minut později jsem pozadu sjížděla z choceňského krpálu, protože jsem musela zastavit před traktorem a ten plně naložený kufr byl prostě opravdu plně naložený a Buquoy* prakticky ignoroval mé zoufalé podupávání po brzdě.

Za Zetko jsem se až na výjimečné situace nestyděla. Brala jsem to jako varování ostatním řidičům, aby se ode mě drželi dál, tudíž kdyby se něco stalo, byla by to přece jejich chyba!

Ovšem, když už se mě i otec ptal, jestli ho nechci sundat (možná proto, že mu s ním bylo trapně, když si Buquoye půjčoval), vzdala jsem se myšlenky, že ho tam nechám minimálně příštích deset let, vzala nožík a šla ho oloupat. Jelikož s loupáním nebyl problém a Zetko jsem uloupla celé, dokonce i se zbytkem lepidla, nalepila jsem si ho aspoň dovnitř.
Mám totiž dojem, že Zetko do jisté míry fungovalo jako talisman, protože za těch pět tisíc kilometrů s ním jsem pouze:
- jela několik kilometrů se škrabátkem na námrazu na střeše a neztratila ho
- málem zabila půlku rodiny, když jsem čekala u kruhového objezdu a otec na mě křičel: "Jeď, jeď, to stihneš!" – skoro jsem to nestihla
- málem Buquoye zabila na školním výletě svou jízdou ze srázu
- na chatě uvízla ve štěrku, protože – ačkoliv jsem věděla, že když se otáčím, musím couvat vedle kupy písku – z nějakého důvodu jsem couvala na ni... no, a před ní byla hromada štěrku, takže jsem šla vzbudit nejdřív Sanchu a poté Tolstolobika (bylo osm ráno a já jim chtěla dojet pro čerstvé rohlíčky!), abychom Buquoye pomocí hrábí, lopat, motyček a vlastních rukou vyprostili (pro rohlíky jsem pak dojela)
- asi pět minut jela dvacetikilometrovou rychlostí v protisměru, protože jsem chtěla předjet traktor, jenže do cesty se mi připletl debilní kopec a v autě jsem shodou okolností vezla Sanchu, Socku, Adlétu, Tosltolobika, basu piv, dalších asi deset litrů alkoholu a jeden sáček těstovin

Tudíž jsem zvědavá, co teď bez Zetka.



*Karel Bonaventura Buquoy. Ale musíte to číst "Bukvoj" jako profesor Slina! Zkráceně Buki. A co, vy nedáváte autům jména?