Dýně je zase jen dýně

Velká filmová recenzentka.

Včera jsem se rozhodla dívat se na televizi. Dávali to na dvojce a v programu psali, že je to americké drama. Tak jsem si řekla, že teda jo. A odteď už věřím jenom filmům, co mi dá SAXána. Čsfd sice tvrdí, že je to i komedie, ale v programu to nebylo, tak to jako argument neberu a budu se k tomu chovat jako k psychologickému dramatu. A ono možná dobře, protože jako komedie by z toho Pumpkin vyšel ještě hůř.

Hlavní hrdinka je blondýna Carolyn (C. Ricci), jejíž rodiče mají dům asi o dvaceti pokojích a vlastní posilovně, což bych jí rozhodně nezazlívala a vlastně bych Carolyn neměla zazlívat nic, když byla vychována ženou, která i ve svém pokročilém věku s vyběleným kalifornským úsměvem tvrdí, že "život přece je jednoduchý!"
Carolyn studuje cosi na univerzitě – nevím, co to cosi je, ale kredity dostává třeba za psaní básní a její spolužačky jsou vesměs blondýny 90-60-90, a pokud zrovna ne, tak ve školní kantýně smaží hamburgery pro 90-60-90, protože jim zřejmě nic jiného nezbývá, když nejsou v žádném sesterstvu. A jistě, sesterstva – s názvy jako Tři omegy nebo Kappa a samozřejmě to nejdůlěžitější, do kterého patří i Carolyn – Alfa Omega Pí, jehož členky zde budou nadále uváděny jako A-O-Píči.
O sesterstvech na amerických univerzitách jsem se kdysi bavili s naším americkým lektorem a já bych to prostě všechno rozpustila a poslala je na brigádu.
No, každopádně A-O-Píči se snaží vyhrát jakousi soutěž o to nej sesterstvo, a proto se rozhodnou pomáhat v tréninku mentálně postiženým atletům. Jedna z A-O-Píč, nejlepší kamarádka Carolyn, nezvládne už první kontakt s někým, kdo má IQ nižší než 80 (což je hodnota IQ jejích spolužaček na univerzitě) a s hysterickým pokřikem "Není to moje chyba, není to ani tvoje chyba, je to chyba systému!" uteče a je z A-O-Píč na čas vyhoštěna.
Carolyn po počátečním odporu shledá duši svého svěřence Pumpkina natolik čistou, že si ho vyvolí, aby právě on změnil její povrchní pohled na svět – což se projevuje tak, že se snaží dát dohromady retardovaného Pumpkina se svou tlustou spolužačkou z univerzity, Cici. Na což Cici po několika trapných minutách strávených na pláži schůzkou ve čtyřech reaguje útěkem. Utěšovat ji jde Carolynin přítel Kent, který při této příležitosti Carolyn sdělí, že mu někdy připadá "jako ty holky, co se akorát promenádují po univerzitě s nízkotučným jogurtem" a Carolyn se ho o několik hodin později zeptá, jestli tím jako myslel, že je hloupá?!
Pak spousta nepodstatných detailů a pak prudký záběr na to, jak si Carolyn najednou uvědomí, že svět nejsou jen zpívající ptáčci a svítící sluníčko, za což by zasloužila nějakou cenu, když tento fakt dokázala asi dvacet tři let ignorovat. To je pro změnu ilustrováno tím, že Carolyn si najednou povšimne much v odpadkovém koši a chcíplého holuba. Ráda bych ji konfrontovala s naším umyvadlem na privátě.
No, nakonec je to vlastně tak, že Carolyn se do Pumpkina zamiluje, vyspí se spolu (což jsem prošvihla, protože jsem si zrovna šla dolít víno) a je vyhoštěna ze sesterstva. A nikdo jejich lásce nepřeje, že.
Nakonec ji ale přijdou odprosit (skutečně na kolenou), aby se vrátila, protože potřebují, aby šla na večírek se super Kentem a mohly tak vyhrát tu hru o nej sesterstvo. Carolyn jde a jako překvápko se dostaví i Pumpkin. S Kentem se porvou, Pumpkin vyhraje a Kent ujíždí ve svém kabrioletu, spadne z útesu, auto vybuchne ještě než stačí opustit pozemní komunikaci, ale Kent přežije a to dokonce bez popálenin, pouze asi s nějakou tou zlomenou páteří, protože nemůže chodit. U Carolyn dojde k sebereflexi, ukončí vztah úplně se všemi a prohlásí, že odchází ze sesterstva a dostuduje na technice v Long Beach, protože "tam si nežijí jako v bavlnce." A-O-Píči se ji sice ještě snaží nalákat na středně propečené jehněčí kotlety, ale Carolyn se nedá. Na odjzedu ještě potká svého profesora poezie, který jí sdělí, že zhrzen z jejího odchodu, neboť se vypracovala na jeho nejlepší studentku, což demonstruje zhrzeným poklekem na vozovku a pohledem upřeným do dáli, na světla Carolynina vzdalujícího se automobilu. Dojede tedy svým kabrioletem před domeček v Long Beach, kde hledají spolubydlící. Že si nežijí jako v bavlnce, se projevuje tak, že nevečeří středně propečené jehněčí kotlety a to dokonce ani ne na mahagonovém stole! Pak střih a spolubydlící se Carolyn ptá, co to píše, a že je celá taková tajemná! Carolyn se nechá parkrát pobídnout a pak přečte úryvek své básně: "Dýně už jsou zase jen dýně, myšky už jsou zase jen myšky..." a pak jsem jsem šla radši čůrat.
Mezitím Pumpkin přinese zmrzačenému Kentovi kaktus a ten (Kent, ne kaktus) se stane trenérem týmu mentálně postižených atletů. Pumpkin běží štafetu, je asi tak sto metrů za konkurentem, ale vtom uzří na tribuně Carolyn a vyhraje, že jo. Carolyn mu jde pogratulovat a při této příležitosti jí Kent sdělí, že to vlastně nevadí, že je na vozíčku a ona ho nechala kvůli Pumpkinovi a že teda jako ok... Názor změnila i Pumpkinova mataka a pořeje dětem hodně štěstí. Carolyn a Pumpkin odchází ruku v ruce a Caroly se ho táže, jestli to tenkrát s tím měsícem myslel obrazně, nebo vážně. Pumpkin na to řekne: "Co?" a Carolyn se zmatene obrátí na kameru.
A mně někdo bude říkat, že nepěstuju perspektivní vztahy!

Tak samozřejmě jsem chtěla využít toho, že jsem dokončila překlad už v deset, a jít spát. A samozřejmě jsem si jako nalila a šla psát blbou recenzi.
Mimochodem, ten překlad je pět stránek, u kterých poprvé v životě opravdu nemám žádnou představu, o čem se tam mluví. Nevím, jestli jsem teda jako tak dobrá, anebo tak zoufalá, nicméně si gratuluju, protože jsem dokázala přeložit něco, v čem se vyskytuje slovní spojení "reverzní transkripce polymerázové řetězové reakce." Ale tak lepší než ty reklamní slajdy – řekněte mi, jak někdo může vyplodit větu "připravili jsme trh pro rakovinu"?! A ne, to není jenom blbej překlad!