Oblomov

Má morálka se samovolně rozkládá na morfémy.

Ještě jsem se nerozhodla, zda mi je můj nový spolubydlící Oblomov víc sympatický, anebo mi víc leze na nervy. Když jsme se viděli poprvé, tak... vlastně ne, když jsme se viděli poprvé, tak jsem se zrovna vrátila z hospody a pak jsme kouřili dýmku a pak jsem šla spát, ale když jsme se viděli podruhé, tak jsme dvě hodiny mluvili, respektive on mluvil, o Islandu, Španělsku, literatuře, architektuře, debilech na upolu. Nepokládá otázku "Co posloucháš za muziku?"
Oblomov mluví už od rána. Od chvíle, kdy otevře oči. Já hodinu po probuzení odpovídám pouze "ano, ne." Oblomov vyžaduje delší reakce. Oblomov na mě kouká, když spím. Což je horší, než kdyby mě šmíroval ve sprše. A pak mi vykládá, v jaké poloze jsem spala, kdy jsem se přetočila na druhý bok a co jsem při tom udělala za zvuk. Nejhorší možná kombinace je, když se v pátek ráno balím (a školu mám !už! od tři čtvrtě na deset), Oblomov se válí v posteli, protože ze školy je vyhozen a pracovat začíná až od března, ptá se, jestli jdu do školy a na co, a popisuje, jak jsem spala na břichu a pak se otočila na záda.
Oblomov mi zřejmě vyřadil z provozu internet, když se snažil připojit. Já vím, že pro to nemám důkazy, ale když mi ještě minulý víkend doma net na notebooku fungoval a tenhle víkend, po tom, co jsem ho na několik hodin nechala o samotě s Oblomovem, už ne, tak jako... Určitě mi tady něco vypnul. Je stejně technický typ jako já, akorát já, když něčemu nerozumim, tak na to nešahám. Funguje jenom T-Mobile karta a každých pět minut potřebuje pauzu.
Nevíte, co s tím mám dělat?
Dle faktu, že poslední dva příspěvky se jmenují po spolubydlícím, soudím, že mi asi spíš poleze na nervy. Tohle totiž není sluníčkový (beruškový, zdravíme Dev) blog.

Kromě dvou dní jsem byla celý týden k večeru opilá (ale ani jedna kocovina). V úterý ne, protože morfologie a stará španělská literatura s docentem Recorrense mi vzala sílu unést půllitr a říkat si o brčko by bylo trapné. Na morfémy budu rozkládat padesát stránek asi z Harryho Pottera. Protože všechny knížky, co mám v angličtině, jsou přesně ty, které nedoporučoval. A HP jo. Takže budu stejně originální jako půlka anglistiky. Až bude u šedesátého zápočtu s HP, pokusím se zachránit aspoň tím, že budu mít třetí díl. Po první přednášce z morfologie dva lidi s angličtinou sekli.
V pátek také ne, protože v tom vlaku, co zablokoval trať Ostrava-Praha a byl ve zprávách, jsem jela. Čtyři hodiny. A už od Třebový jsem potřebovala čůrat. Jenže nechtělo se mi na záchod ve vlaku, i když to bylo EC. Říkala jsem si, že to vydržím. A přitom mi nedošlo, že ještě horší než jít na záchod v EC je jít na záchod v Pardubicích na nádraží, a že ještě horší než jít na záchod v EC nebo v Pardubicích na nádraží je jít na záchod v rychlíku na Liberec. Ale vydržela jsem to.
Blbý je, že tím, že ten vykolejující se náklaďák padal na druhou stranu, jsem si vyčerpala svou dávku štěstí a teď už budu mít celej rok jenom smůlu.

Ve středu se mi přihodila strašná věc. Seděli jsme u Kelta a všichni kolem mě si objednali malý pivo. Takže mi ho automaticky přinesli taky! Vypila jsem ho asi za pět minut, protože za prvé jsem měla žízeň (a malý pivo ještě chápu na dojezd, ale na rozjezd?) a za druhý to bylo ponižující, mít před sebou malý pivo. Cítila jsem se opravdu trapně.

Ve čtvrtek jsem v tomto roce poprvé slavily první čtvrtek v týdnu. Rozrostly jsme se a příště už to možná bude "slavili." Samozřejmě to bylo velmi kvalitní a vyhrála jsem kondom. Banánový. Takže mi teď řekněte, z jaké strany byste ho rozdělali?

Docela vím, jaké plány bych měla na dnešek. Uvažuju, jestli bych si neměla udělat kretčin test. Ale venku je tak hezky. Možná si radši půjdu číst.