Muž X

Spíme spolu, ale ještě jsem ho neviděla.

Nový semestr! Nový semestr. Nový semestr... Hm. Nový semestr. No ty vole, zas už novej semestr.

Plna energie po úspěšně zvládnutém zkouškovém (hele, na toho de Saussura a Chomskyho můžeme zapomenout, ne? A na latinu taky.) jsem se kdysi dávno, je to asi čtrnáct dní, na začátek nového semestru takřka těšila. Nadšení postupně opadávalo, v neděli jsem dokonce uvažovala, že ačkoliv na tu přednášku mám v plánu jít aspoň jednou, abych viděla, jak přednášející vypadá, nemusí to být přece hned ta první, a svého spodu nadšení dosáhlo při výše jmenované přednášce. Opravdu to byla zřejmě přednáška poslední, neb dle slov mých spolužáků není třeba na ni chodit, a když už, tak jenom pro ten požitek z pohledu na výstup přednášejícího, což si ráda odpustím, neboť pošuků jsem za svůj život viděla už dost. A za tu hnusotu ze zimního semestru si zasloužím mít volné pondělí.

Po přednášce mi dvě spolužačky nabídly, že mi vezmou batoh nebo aspoň notebook. Já vím, že vypadám špatně, ale nepotřebuju, abyste mi nosili věci, potřebuju, abyste mi dávali svoje svačiny, protože jsem líná si je udělat.

V bytě jsme očekávala seznámení se svým novým spolubydlícím. Z faktu, že bylo odemčeno, jsem usoudila, že je doma. Nebyl. Není stále. Ovšem zamykaní, když nikdo není doma, bych znovuzavedla jakožto ne úplně blbý zvyk, který se v minulosti osvědčil.
Spolubydlícího už viděli všichni kromě mě. Mimoděk jsem se dozvěděla, že vlastně nestuduje třetí ročník dějin umění, jak jsem se domnívala, ani ftk, jak si myslel Kytarista, ale z obého buď odešel, nebo ho vyhodili, a co dělá, vlastně nikdo neví. Ale prý už se na mě těší.

Nicméně v pokoji teď máme zajímavé knihy a do poličky vedle mé čarodějnice z Morelly, jeřába a kaktusu postavil keramickou sovu a kočku. Já vím, že přitáhnout do tohohle bytu další keramickou kočku je chůzí po tenkém ledě, ovšem tato kočka je velmi vkusně řešená.
Třeba na mě ještě bude mít dobrý vliv.

Chtěla bych jít do hospody. Kytarista říkal, že půjdem. Ale ještě nikdo nepřišel domů. A Dred má zas určitě školu dva dny v týdnu.
Ve škole mi všichni řekli, že se ještě musí učit na zkoušku! To si to nemohli udělat dřív, bo co?
Když jsem po konci semestru přijela domů, měla jsem pocit, že tam nemám co dělat. Po měsíci a půl doma mám zase pocit, že nemám co dělat tady.

Mám dojem, že když jsem to začínala psát, plánovala jsem k tomu pointu.