8:01 zemřeš

Kdo chodí pozdě do školy, ten se nepřezouvá, kdo se nepřezouvá, ten lže, kdo lže, ten krade, a kdo krade, ten může i zabít! Třeba ředitele! Anebo třeba oba!


Dneska jsem přišla do školy v 8:01. U skříněk stálo dalších dvacet lidí plus markrabě, jenž výjimečně přišel do práce už na osmou a rétoroval: "Všichni, kdo fte přišli pofdě, určitě máte povolení, které fajifté máte připravené v rufe, takže všichni se mnou půjdete do kanfeláře, kde nám povolení ukážete a budete fapfáni!"
Totéž opakoval ještě asi do 8:05 a poté poručil školníkovi, ať zamkne hlavní dveře, aby další studenti museli projít kolem oken kanceláře, kde na ně zřejmě markrabě bude číhat a stejným úkolem budou pověřeny i Kozí nožka s VB. I vydali jsme se do kanceláře a zaplnili tak celou chodbu před ní. Kozí nožka a VB se jaly zapisovati delikventy a já se dostala k VB, která nevypadala ředitelovým počinem právě nadšena – od rozvrhového dramatu (nenuťte mě na to odkazovat, je to stále příliš čerstvé) je k nám vůbec nějak podezřele milá. Jelikož jsem přišla na řadu jako třetí, na angličtinu jsem se dostala už v 8:10, těžko říct, kdy se na hodinu dostali ti z konce řady. A vůbec neříkám nic o tom, že kdyby se markrabě blbě nevyspal a neměl tu možnost vybíjet si to na třech stovkách lidí pod sebou, mohli jsme na hodině být v 8:02. A my, tedy já, Sancha a Anální Selka, které se dopustily stejného deliktu jako já a přišly do školy v 8:01, jsme dokonce mohly na hodinu přijít minimálně pět minut před profesorkou, protože Hrouda nikdy nechodí včas.

Během celé akce "Minutu po zvonení, ty hajzle!" markrabě také vykřikoval, že "f toho vyvodí důfledky". Co to asi bude za důf... důsledky, jsme se náhodně dozvídali během dne, když jsme zaslechli profesora Slinu jak profesorce Engelhartové a VB nepříliš klidně říká, že ředitel mu nemá co poroučet, komu má dát důtku třídního učitele, a obzvlášť, když to je kvůli takový kravině. Tímto bych tedy chtěla radymu vzkázat: Vidíš, dokázala jsem to! Z blbýho napomenutí jsem to dotáhla na důtku! Jenom pak budu muset vnoučatům zatajit, že jsem se k tomu dopracovala absencí na přednášce o vzdělávání důchodců a minutovým pozdním příchodem.

Jako jó, chodit se má včas, každopádně doufám, ty zmetku arogantní, že teď, když sis trochu promasíroval ego kvůli pozdnímu příchodu, protože na řešení závažnějších záležitosti s lidmi, kteří ti do obličeje můžou naplivat hned, a ne až po maturitě, tu svoji zásadovost a důslednost nepoužíváš, protože na to nemáš koule ani nic jinýho, což ale všichni víme, tak nám zase dáš na chvíli pokoj a někam zalezeš řešit problémy, které jsi škole sám způsobil (na osmou chodit nemusíš, pozdní příchod ti omluvíme). A můžeš třeba začít u toho, že začneš shánět peníze na ten další sál, který jsi pronajal na maturitní ples, ačkoliv jsme ho nechtěli. Od nás neuvidíš ani korunu (stačí, že si na náš vlastní ples musíme koupit lístky. Skoro si říkám, že by stálo za to zkusit, jestli mě bez lístku fakt nepustí na můj maturiťák), takže, drazí spolustudující, kteří nemáte to štěstí a tento rok nedáváte naší škole sbohem, připravte se, že příští rok máte vyšší školný. Nejenom kvůli blbě pronajatému sálu – několik dní byl na dívčích záchodech jemný toaletní papír, přestože si ředitel tento fatální omyl včas uvědomil, ztráta bude muset být nahrazena. A hádejte z čeho.

Jinak, abych svůj pozdní příchod odůvodnila – nejdřív jsem musela škrábat auto, které bylo tradičně zamrzlé i zevnitř (s čímž jsem jako mohla počítat, jenže kdo by čekal, že v lednu bude mrznout, obzvláť, když celý prosince i začátek ledna byla nejvyšší ranní teplota +5°C), pak jsem stále na závorách (na což by mi páně ředitelstvo mohlo klidně odpovědět, že si mám zjistit vlakový řád – třeba i čas, kdy tudy projíždějí nákladní vlaky), ale to jsem ještě pořád stíhala, protože před školou jsem byla v 7:57, jenže když je někdo dement a neumí podélně couváním parkovat, tak je to těžký.
Řada nepříjemných náhod, které se ale markraběti samozřejmě nikdy stát nemohly.
Zbytek tam byl převážně proto, že buď dojíždí každý den, nebo aspoň v pondělí na intr. Vzpomínám si, jak minulý rok chtěla spolužačka po Kulhavci alias Quasimodovi (proč mě to nenapadlo dřív?) povolení, aby mohla na první hodinu chodit o deset minut dřív. Quasimodo si dal tu práci a našel si všechny spoje, kterými mohla jet – takže místo aby přijela do školy v 8:10, měla do ní přijet v 6:45 a vstávat ve čtyři. Což nedělala a jezdila dál i bez povolení.

Ano, nechávám se rozčilovat malichernými lidmi, kteří by mi neměli stát ani za to, abych si o ně otřela lejno z boty, a měla bych s tím začít něco dělat. Jenže o jich tam je prostě moc.

Abych uklidnila žluč, kterou mi hned po ránu markrabě hnul, nakreslila jsem do Sanchina diáře (alias třídní kroniky, kde najdete torza nejdůležitějších událostí a především hlášky) komix. Já bych ho i naskekovala a ukázala vám, ale zaprvé tam jsou naše jména, protože jsem potřebovala identifikovat naše postavy mezi naprosto se nelišícími panáčky, a zadruhé netrénované oko by to po mně stejně nepřečetlo. Doufá, že komix neztratí tu pointu úplně celou, když vám ho poskytnu pouze slovně:
obrázek 1.:*ložnice markraběte. 7:00. Zvoní budík.*
markrabě: "Ach jo, zase do práce."

obrázek 2.::*koupelna markraběte. Umyvadlo, u kterého není poznat, že se jedná o umyvadlo. Záchod, u kterého není poznat, že se jedná o záchod. Markrabě stojící před místou, zády k nám.*
markrabě: "Ach jo, ta prostata."

obrázek 3.:*markrabě před domem. Auto s nápisem Škoda Octavia na boku. Namrzlé.*
markrabě: "Ach jo, namrzlý auto. Jindro!* Pojď to voškrábat!"

obrázek 4.:*markrabě v autě s nápisem Škoda Octavia na boku. V dopravní zácpě.*
markrabě: "Jeď, debile!"

obrázek 5.:: *markrabě před školou markraběte. V autě s nápisem Škoda Octavia na boku. Plné parkoviště.*
markrabě: "Ach jo, a všude auta těch zasranejch studentů!"

obrázek 6.:: *u skříněk. 20 studentů. markrabě. Velké červené hodiny ukazují čas 8:01.*
markrabě: "Fe** mnou do kanfeláře! A pane školníku, famkněte dveře!"

*Jindra = žena markraběte a naše sekretářka. Nechápu, jak si tak hodná a milá ženská mohla vzít takovýho vola. Není ještě tak stará, aby pamatovala Maryšiny doby.

**markrabě samozřejmě šišlal v průběhu celého komixu, ale na konci to bylo proto, aby pointa řádně vyvrcholila. A taky proto, že jsem na to předtím zapomněla.

Mimochodem, komix a celkově po čtyřech letech našeho pobytu v ústavu a jeho blížícímu se (snad šťasnému) konci vypjatá atmosféra, nám vnukly nápad na jistou virtuální odvetu. Která, jestli se zrealizuje, pošle markraběte definitvně tam, kam patří (mně je prakticky jedno, jestli na psychiatrii nebo do vězení.)