Swingers party po matematicku

aneb maturujeme s úsměvem. Šílence.



"Máme tu partnery A, B, C a D a partnerky E, F, G a H. U partnerky H se může vystřídat partner A, B, C i D. Jestliže je s partnerkou H partner B, můžou se partneři A, C a D dát dohromady s parnterkami E, F, G a H..."
Toť ukázka z hodiny matematiky. Kombinatorika je krásná věc, ale chci zpátky vektory. Ty jsem totiž chápala. Ale zase se na ně nedali lovit swingers brouzdající netem. Tímto se jim omlouvám. Matematická úloha se týkala tanečních partnerů na maturitním plese.

Maturitní ples... a já už na něj skoro zapomněla, to jste mi to fakt museli připomenout?
Kdo kdy vůbec přišel z nápadem na maturitní ples? A žije ještě? Ráda bych ho pozvala na ten náš. Aby mi platil pití.
Eh, dobře přeháním. Všechno je to v podstatě strašná sranda. Pozorovat dospělé lidi, jak se hádají, jestli červená nebo zelená. Stužka a šerpa, jako. Já jsem už ve třeťáku prohlásila, že pokud to nebude růžový, je mi to jedno. To jsem ovšem ještě netušila, že někdo přijde s tak strašným nápadem jako je žlutá. Hnusnější barva je už jenom oranžová. Nevím, proč se ta věc prostě neudělá bílá, když je to brava, která nevadí nikomu. Jednu chvíli to vypadalo na světle zelenou. Mlčela jsem. Potom na rudou se zlatým nápisem. Neprotestovala jsem, jen jsem chtěla přidat ještě srp a kladivo. Nakonec prý bude krémová. Nevím, co to je za barvu, protože někdy mám dojem, že rozeznávám ještě míň barev než průměrný chlap. A ještě nedávno jsem si myslela, že levandulová je odstín béžové a nachová je zelená (asi mi to připomínalo hrách). Jak vypadá lososová, se nikomu nepodařilo vysvětlit mi dodnes. Ale Kačátka prý bude mít takové šaty (myslíte, že to znamená, že už bych je taky měla začít shánět?). A nevím, proč se broskvové říká broskvová. Když se přece podíváte na broskev, někde je červená, někde oranžová a někde žlutá. Takže jak může být jen jedna barva broskvová? A baby blue neznám. Existuje jenom tmavě modrá, normálně modrá a světle modrá. Možná bych vám ještě uznala tyrkysovou. Stužku máme v odstínech modré – tmavě modrou, normálně modrou a světle modrou :o) A myslím, že jsme nemohli vybrat jiný nápis než: Kdo nepoznal, nepochopí. Možná by to ještě, aby si každý na svou stužku přišpendlil čtyřikrát přepisovaný rozvrh (svůj rozvrh jsem si už z papíru přepsala do studenťáku, ale pro jistotu zatím jenom tužkou).

Věděli jste, že existuje něco, co se nazývá plesový výbor? A tam se řeší tyhle barevné zálěžitosti. Řeší se tam i věci podstatnější, jenže podstatnější asi jen z menšinového úhlu pohledu. Tudíž nejdřív se vyřeší, jestli si uděláme šerpičku růžovou nebo modrou, a až potom budeme řešit, kam se budou posílat peníze od sponzorů. Jistěže na školní účet. Ačkoliv jsem nejen já, ale i profesorka, kterou nebudu jmenovat, protože jednoho krásného dne se na anonymitu mého ústavu vyseru, říkaly, že školní účet, respektive ti, kteří k němu mají přístup, se nám nejeví věrohodní. Tuším, že jsou to tři nebo čtyři roky zpátky, co takhle oktávy přišly o dvacet tisíc. Detaily neznám. Ale možná pan ředitel potřeboval nové potahy do auta. Minulý rok dostal z peněz za maturiťák každý oktaván sto padesát a předminulý rok tři stovky. Prý. Ale já už opravdu nevěřím tomu, že dostaneme zpátky, pokud dostaneme vůbec něco, celý zbytek peněz. Jestli teda vůbec bude co dostávat. Díky neprůhlednosti školního účtu už jsme přišli o prvního sponzora v podobě mého otce a firem jeho kamarádů. Prý už se markraběte nasponzoroval dost; čtyři roky školného + doplácení daní, protože smlouva o daru (oficiálně totiž neplatíme školné, ale peníze dáváme škole darem) byla sepsaná tak blbě, že před berňákem nebylo úniku. A pokud je smlouva o sponzorském daru na maturitní ples stejná jako smlouva o sponzorskému daru škole, tak přece nebude kamarády navádět ke krácení daně ;)
A naprosto ho chápu, že nechce investovat peníze, když si nemůže být jistý, že se za ně po mém odchodu nepořídí kamery do skříněk studentů, aby se zjistilo, jestli si všichni koupili učebnice – nejlépe prostřednictvím internetových objednávek – šestý odstavec. (Mimochodem, musím se pochlubit s rekordem – letos jsem si nekoupila ani jednu učebnici. Mám jenom učebnice na jazyky z předchozího roku, fyziku ještě z prváku, protože magistra Plochá jejich přítomnost každý rok kontroluje a žádné jiné nepotřebuju. Čtanku má Sancha).
Jenže zástupcům plesového výboru (v našem případě Blběnka a Píra) bylo ředitelem slíbeno, že kdykoliv budou potřebovat vybrat peníze, je při ruce, a výpis z účtu jim je taktéž k dispozici. Haha. Už vidím, jak jim dovoluje nahlédnout do účtu, kde probíhají transakce, po kterých nám nic není.
Ale co. Vytahuju jedno z mých mála optimistických pořekadel: Už jsme v životě přišli o víc. (Myslíte, že si to říkala i Marie Antoinetta?)


A teď už o tom, jak s úsměvem propluju maturitním ročníkem. Rovnou do otevřených bran Bohnic. Poprvé od prvních dvou měsíců v prváku se musím učit. A to jakože učit, ne si před hodinou otevřít sešit a koukat na něj. Myslela jsem, že se začnu učit tak po Novém roce, ale profesorstvo můj názor evidentně nesdílí a vyžaduje tak dvě vypracované maturitní otázky týdně. A abnormální snahu v maturitních předmětech. A navíc nám školní automat zřejmě někdo nakazil virem přenášející nějakou šílenou nervovou chorobu, protože dneska před dějepisem, ačkoliv jsme věděli, že nás čeká Den otevřených dveří (= profesor Slina během hodiny vyzkouší celou třídu) a shodli jsme se, že něco jsme tak strašně neuměli naposledy v prváku, když magistrra Verronika zkoušela dvacet stránek ze starověké Číny, všichni jsme se strašně smáli. A čím víc lidí bylo vyzkoušeno, tím víc jsme se smáli. Možná to taky bylo tím, že byl zkoušený i Pítr a během tří minut dokázal zaplnit celou dnešní stránku Sanchina diáře, který slouží jako místo pro zapisování pamětihodných školních momentů.
A v pondělí mě čeká s profesorem Slinou takřka soukromá dvouhodinovka dějepisu. Většina osazenstva odjíždí do divadla a já jakožto kulturní barbar budu potrestána inteligenčním soubojem mezi géniem a prvokem. S tím, že já jsem ten prvok. Když jsme celá třída prvoků, občas se i ztratí, že jsme vlastně prvoci, ale když tam budu jediná, budu zcela jistě odhalena. Mám dojem, že na tuhle dvouhodinovku jsem se měla začít učit někdy před dvěma lety.



Jinak vám děkuji za milé dotazy ohledně
nové Miss World. Škola se zatím Gymnázium Taťány Kuchařové či Gymnázium Kam Chodila Taťána Kuchařová nejmenuje, ale v patře jí je věnována celá jedna nástěnka. Doufám, že až se stanu ředitelkou zeměkoule, taky dostanu vlastní nástěnku.