Policejní ústředna pátrá

popis hledaného: papír o rozměrech 10x7cm
poznávací znamení: množství čtverečků, ve kterých jsou zkratky, které málokomu něco říkají
jméno: rozvrh, verze č. 4

Pohřešovaný se měl dne 22. 9. dostavit na nástěnku Ústavu pro snižování inteligence a dělání blbců z normálních lidí, kde však až do odpoledních hodin nebyl spatřen.


Ale no tak, já přece říkala, že ta verze č.3 nemůže být definitivní.

Ve čtvrtek nám na angličtině Hrouda oznámila, že VB už chystá čtvrtou verzi rozvrhu, protože nesedí angličtiny. Přijali jsme to s klidem až apatií, jen jeden spolužák volal do rádia Černá hora, kde probíhala jakási anketa o nejpitomější školní zážitek. Spolužák nominoval náš ústav za to, že ještě 21. září nemáme pořádný rozvrh. Lepší reklama než kdejaká Miss.

Jakkoliv mám profesorku Hroudu ráda, neboť je jedna z nejlepších angličtinářek, je s ní sranda, nemyslí si o sobě, že profesor=bůh a v neposlední řadě je také autorkou jednoho z výroků, kterými se dají charakterizovat čtyři roky mého studia; pravidelně dvacet minut po zvonění vchází do třídy se slovy: "Sorry, but... já jsem musela něco vyřešit s kolegyní!", musím taky objektivně přiznat, že funguje jako rezervní zdroj drbů (obvyklým zdrojem bývá zástupknyě Aubergine/Kozí nožka.)
Při čtvrteční debatě o budoucí verzi č.4 a pomlouvání vedení, jsme se tedy dozvěděli (y – samé talentované dívčiny tam jsme...), že rozvrh vázne nejen proto, že VB je neschopná, ale taky proto, že VB se nesnáší s Kozí nožkou (která dělala rozvrhy před ní – dodala je už první týden v září a docházelo jen k malým změnám. Přece jenom ti matematici na něco jsou;) ), a tak se jí nezeptá na radu a Kozí nožka jí to sama neřekne.

Nejšťavnatější drby o VB ovšem nedodala Hrouda, ale Kačátka; že VB nastoupila na místo hlavní zástupkyně po pouhém roce učitelování, ačkoliv ono místo bylo už několik let slibováno profesoru Jabkovi, jsem věděla. A když jsem tenkrát nahlas uvažovala, co asi páni ředitelé od VB za to povýšení dostali, dělala jsem si srandu. Ovšem potom, co jsem slyšela, kterak VB s Hnusákem (druhý ředitel) sama v kanceláři byla a kterak měla nohy div ne v roznožce, pochopila jsem, že si můžu otevřít Věštírnu v Delfách. A to hlavně kvůli mé prozřetelnosti, díky níž jsem neuvěřila dalšímu slavnému projektu naší školy – objednávání učebnic po internetu. S pětiprocentní slevou. (Nakonec jsem zjistila, že vlastně žádné učebnice kromě jazyků nepotřebuju – v septimě jsem si koupila aspoň čítanku). Co se slevy týče... když jsme si objednávali učebnice na angličtinu, bylo nás deset a dostali jsme desetiprocentní slevu. Učebnicí přes internet si objednává minimálně dvě stě, takže jako sleva 5%... i když, ona ta sleva možná je třeba patnáct procent, ale těch deset procent si možná nechává... ehm, zprostředkovatel. A co je hlavní – učebnice na angličtinu pro kvintány ještě nepřišly. Když tam Hrouda volala, paní se jí ptala, jestli myslí ty učebnice "Nef, nef". Po chvíli Horuda pochopila, že paní se táže na učebnice "New new Headway". A ty budou za čtrnáct dní. Takže prváci se angličtinu začnou učit v říjnu.



Co se dneška týče, ústav jsem opustila o tři hodiny dřív, než bych tak učinila jiný pátek, a asi o hodinu a půl dřív, než jsem oficiálně učinit mohla tento pátek. Nepředpokládám totiž, že by Hroudino: "Ale jestli chcete, tak po tý přednášce odejděte. Držet vás tady nikdo nebude." bylo oficiální povolení k opuštění školní budovy.
Důvodem bylo něco, co se vznešeně nazývá "Evropský den jazyků". Což znamenalo, že jsme se neučili, nýbrž se již potřetí podívali na dva filmy o Kanadě. A potom jsme po vzoru umění původních obyvatel Kanady měli nakreslit zvířátko. Pat pravila, že Ryba je prý nejjednodušší, a tak všichni malovali rybu. Chtěla jsem svoji rybu přinést tatínkovi (i s věnováním), protože se domnívám, že by měl vědět, za co že to platí to školné. A ryba byla celkem dost hmatatelný důkaz. Jenže pak jsem si rybu musela podepsat a odevzdat. Doufám, že to bude viset na nástěnce.
Víte, malovat zvířátka vlastně bylo celkem příjemné odlehčení. A lektorům to v žádném případě nevyčítám. Ale ještě víc fajn by to bylo, kdybych nebyla v oktávě, kdybychom měli rozvrh, kdyby už byly učebnice a kdybychom se už měsíc pořádně učili a kdybych tu rybu nemalovala v době, kdy jsem s Martičkou na konverzaci mohla zpracovávat jedno maturitní téma.


--------------------------------------------------------------------------


Takhle jsem se rozepsala minulý pátek. Nedopsala jsem také proto, že galahad posunul hodinu srazu ze čtvrté na třetí. Kvůli té věci, já jsem byla jen památka, kterou pozoroval. Alespoň to tvrdil svému otci (viz přepis telefonického rozhovoru v jeho příspěvku).


A, ach ano, rozvrh. Opravdu jste se dostali až sem, přestože slovo rozvrh se vyskytlo už na čtvrtém řádku?
Čtvrtá verze se našla. Hned v pondělí. Ale kdybych chtěla být hodně zlá a počítat jako změny i přesouvání seminářů, je to verze č. 6.

Kdybych příspěvky z cyklu "Hledá se rozvrh" pojala jako přírodovědný dokument a ne jako telenovelu s detektivní zápletkou, musela bych teď poznamenat, že vám prozradím zajímavost, kterou se mlže chlubit jen málo živočišných druhů. Dovolte mi ilustraci na příkladu z praxe:
V prváku jsme měli jednu hodinu ve třídě oktávy. Prohlíželi jsme si jejich rozvrh:
"Jé, hele, pět hodin, šest hodiny... to je super rozvrh."
"Hm, jenže oni do toho maj ještě semináře."

Dnes, když si přohlížíme náš rozvrh:
"Ty vole, osm hodin, devět hodiny... já je zabiju."
"Hm, a do toho ještě semináře."

Mohl by mi někdo, pěkně prosím, nože brousím, říct, kdy se asi tak budu učit na maturitu a dělat naši slavnou maturitní práci*, jestliže bych mezitím ještě chtěla stihnout někdy spát, jíst a třeba si i přečíst knížku? Nebo aspoň dvě stránky z té knížky?
"Na maturitu se i debil naučí za dva měsíce."
 – čerstvě odmaturovaný student.

Jo, souhlasím. Jenže začátkem prosince píšeme první předmaturitní test z dějepisu. Například. Látka z prvních dvou ročníků.
Plus průběžně píšeme z maturitních otázek – na příští pondělí musím mít připravené dvě, tudíž tenhle víkend je asi poslední, který si celý můžu dovolit strávit na rejdu s
drahými kolegyněmi.
A to všechno kvůli tomu, že ministerstvo zvýšilo hodinovou dotaci angličtiny (co jste dělali, když jsem po tom v septimě volala?) a markrabě slezský to využil tak, že máme tři konverzace týdně, z nichž platná nám je jedna, která je v pátek, a tudíž pořád odpadá. Další dvě hodiny jsou i nadále s Mr Beanem. Akorát už nejsou v pondělí první a sedmou hodinu, ale v pondělí sedmou a v úterý nultou. V pondělí nám Mr Bean vysvětloval rozdíl mezi "She works" a "She is working." Potom nás "učil" rozkaz. Na dnešní nulté hodině byli dva lidi. Nedivte se. Já taky nebudu vstávat kvůli něčemu, co jsem se naučila ve čtvrté třídě.

V pondělí VB brečela. Protože lektoři si byli stěžovat, že kvůli rozvrhu, či spíše jeho absenci, nevědí, co mají kdy, kde a koho učit. A že za tenhle šílený úvazek by v Kanadě dostali tiřkrát víc peněz. A přímo od markraběte to schytala VB. Někoho jiného by mi asi bylo líto. Jenže v tomhle případě se nemůžu zbavit dojmu, že na každou svini se někde vaří voda. Přesto asi nejsem ta správná povaha na praktiky typu "kopněte si, ještě leží", a proto jsem si nebyla stěžovat, když nám kvůli oné konverzaci přehodila seminář z nulté hodiny na hodinu desátou. Vlastně nejdřív na devátou, posléze na desátou. Proto tedy verze č.6.

Uzavřela bych to heslem zdobící naši maturitní stužku: Kdo nezažil, nepochopí.