Inzerát: daruji dojem!

Zn.: Spěchá! Jestli se ho nezbavím do příštího měsíce, určitě mě vyrazí ze školy.


Protože mám prostě dojem, že moje škola si ze mě dělá prdel. A pokud na ten dojem dám, nemůžu tam do maturity vydržet.

Posuďte sami:

1) Během Socčina reparátu jsme smutným okem podplatili školníka, aby nám odemkl naši třídu a do zadních lavic umístili pro mě, Sanchu, Kačátku, Tolstolobika a Vojtu (a tenkrát ještě pro Socku) rezervačky. V rámci spravedlnosti. Protože minulý rok jsme ve třídě byli ve čtvrt na osm, a přesto byly všechny lavice kromě první obsazené.
Jo, je pravda, že pod svícnem bývá největší tma, takže heslo "co není v hlavě, musí být na taháku" šlo razit i v první lavici. (Obzvlášť, pokud jste jako já seděli přímo před katedrou a na tu katedru si napsali těžko zapamatovatelné letopočty.) Jenže občas se prostě stane, že během týdne se poněkud společensky unavíte a pak to někde potřebujete dospat. A první lavice prostě není vhodné místo.
Dneska, o půl osmé vcházím do třídy a na našich zarezervovaných místech sedí Růžovky. "Neptej se," procedí skrze zuby Sancha, a tak se neptám. Hlavně proto, že na hádání se o místa se cítím už trochu stará. A už dost moudrá na to, abych věděla, že diskuze s Růžovkami nemá smysl.

2) Místo Otce Třídního, který doprovází syna do první třídy, máme první hodinu na supl... okamžik napětí č.1... magistru Plochou. Žaludek se mi několikrát otočil kolem vlastní osy a v kapse otevřela kudla.
"Usměj se, Panenko," povídá mi.
"Nemám proč," odpovídám a snažím se ji nepozvracet.
"Seš na mé naštvaná, viď, Kačátko?"
"Hm, a ještě chvíli budu."
Proč se na to nezeptala mě?!
"Kdyby to bylo na mě, tak Socku nechám projít."
Aha. Takže větu: "Já bych ti tu čtyřku prostě nedala" pronesenou 30. srpna jsme asi všichni pochopili špatně.
Tak jsem aspoň vyřídila srdečné pozdravy z nejmenovaného městečka.
Jo, ona dokáže být milá a taky má moc hezký úsměv. Akorát že už jí nevěřím ani pozdravení.

3) Do třídy vchází bývalá matka třídní (bmt) a se škodolibým úsměvem oznamuje, že v pátek ji máme na supl na češtinu... Satane, odstup! Není to na první týden trochu moc?

4) Rozdávají se klíčky od šaten. Podepisujeme se na seznam. Socčino jméno je na něm několikrát přeškrtnuté. Kdyby se aspoň obtěžovali vytisknout nový seznam. V třídnici to taky bude tak? Vidím před sebou bmt, s jakou radostí Socčino jméno škrtá. Nikdo jí neřekl, že když už, tak jednou čarou a podle pravítka?

5) O přestávce se jdu podívat, jak vysoko je moje skříňka tenhle rok. (Proč musíme každoročně koncem roku odevzdávat klíče a začátkem dalšího zase dostávat nové, abychom je mezi sebou museli znova měnit?) Mám skříňku po Socce (židli taky). Skříňka je druhá odshora. Hm. Můžu se tam sice dostat po schůdkách, které jsou u skříněk jedny. Chodba má asi dvacet metrů na dýlku a metr a půl na šířku. Většinou najednou končí tak čtyři až pět tříd, které se do chodby nahrnou. A v tomhle se mám rvát o schůdky.
Skříňku si se mnou nikdo nevymění, protože letos buď všem vyhovují, anebo je mají ještě výš.
Asi si dám inzerát na nástěnku: "Vyměním skříňku č. 184, druhá odshora za skříňku položenou v nižších oblastech. Speciální nabídka pro septimány: možnost získání učebnic s výraznou slevou!!!"
To musí zabrat. Hlavně proto, že jediné učebnice, které můžu prodat, jsou biologie a dějepis. Ostatní potřebuju buď k maturitě, anebo jsem si je ani nepořídila.
Jo, a víte, že na Socčině gymplu mají zvlášť přihrádky na učebnice a zvlášť na boty a dokonce se tam vejde i kabát? A všichni na svou skříňku dosáhnou.


6) Na druhou hodinu dorazil Otec Třídní a začal proslovem, že všichni jistě víme, proč skončila Degenka. Jo, to víme. A taky prý moc dobře víme, proč skončila Socka. Jo, já vim. Nicméně Otec Třídní mě odbyl, ještě než jsem stačila něco říct. Že by věděl, že já vím?
Prostě mi nikdo nevymluví, že pět plus tři děleno dvěma není pět a že mít deset minut po neúspěšném reparátu zajištěné místo na soukromém ekonomickém lyceu (jehož ředitelka je známá našeho ředitele) není divné a že není pravda, že kdo si platí nadstandard, ten se nevyhazuje. Jo, a ještě nesmím zapomenout na to, že bmt po Socce už od prváku vůbec, ale vůbec nešla.

7) Studenti maturující z matiky nemusejí psát maturitní práci. Minulý rok totiž všechny maturitní práce z matematiky kromě jedné nestály za nic. Takže proto, že matikáři píšou mizerný maturitní práce, je pro jistotu nebudou dělat vůbec. Místo toho si napíšou maturitní písemku. Což studenty maturující z ostatních předmětů vůbec nečeká, že ano...
Ale já už ani nemám sílu být překvapená. Vždyť přece vím, kdo tuhle školu vede. Markrabě i to druhý defo z ředitelny by potají nejradši všechny humáče zvařelo do sudů, zakopalo v tom pralese, co máme vedle školy, a pouštělo ven jen pro inspekce.

8) Malá změna školního řádu. Vloni jsme sice nemohli během přestávek opustit školní budovu (jedno, jestli na cigáro, pro svačinu, pro tampóny, nebo do lékárny pro ibalgin), ale šlo získat povolení od třídního profesora (pokud to předtím schválili rodiče.) Letos už se nesmíme hnout ze školy, ani kdybychom měli povolení od všech svatých. A je jedno, jestli nám je třináct nebo devatenáct. Všichni jsme stejní nesvéprávní imbecilové, že ano.
Já vím, že kouření škodí zdraví, svačinu si můžu koupit ráno nebo udělat doma a je velmi nepravděpodobné, že by se ve škole, kde se z 90% vyskytuje pouze estrogen, nenáchazel jediný tampón, ale... ale. A to jídlo mě sere nejvíc. Už se vidím, jak doma jenom kus tvrdýho, ráno od sedmi, všude zavřeno a já zase dlaší rok strávím na horalkách z automatu. Ach, ano, automat. Jeden ze silných argumentů, proč si nepotřebujeme o přestávkách chodit pro jídlo. Máme přece automat. Automat, kde se nacházejí brambůrky, sušenky a čokoláda. A jednou za čas do něj o velké přestávce přivezou deset baget, které během pěti minut zmizí. A ze kterých musíte vyndat všechnu zeleninu, jinak se poblijete.
Jeden z mých velkých snů (hned po černém mercedesu a mrtvém Paroubkovi – může být i najednou, pokud někdo z předního skla setře krev) je donutit markraběte obsah automatu sežrat.

9) Z levé strany vedle mě sedí Sancha. Z pravé Kačátka. Nezvyk. Zprava přece má sedět Socka a otravovat se svými výkřiky do tmy. Jak bez ní přežiju devět měsíců? Je to poprvé po dvanácti letech, kdy spolu nejsme v jedné škole.
Bez těch dvou už tam zbyli jen samí normální lidi. A pak nemám být labilní.

10) Růžovky mě serou pořád stejně. Dneska dokonce víc než jindy. A to už jsem myslela, že to nejde.


Po těch dvou hodinách jsem si připadala odrovnaná jak po celém školním roce.

Po škole jsme se museli jít zregenerovat do hospody. Vrchní byl evidentně rád, že nás vidí. Během prázdnin mu vždycky klesne tržba.

Mám strach, že tenhle školní rok někoho zabiju. A přitom by to byla taková škoda. Nechat se zavřít před maturitou.


PS: Víte, že Socka už má rozvrh? Na celý rok! My máme zkušební rozvrh na tenhle týden. Zkušebních rozvrhů dostaneme ještě tak pět a možná, že v půlce října už budeme mít definitivní.