Ústavní sonety Lauře

Ona ví.


Minulý čtvrtek. Stalo se to minulý čtvrtek. Přednáška pro oktávy, skvělo se na nástěnce. Místo sedmé a osmé hodiny. Téma: celoživotní vzdělávání.

Později se od Hroudy dozvídáme, že přednášku zařizoval ředitel "MámDvacetTitulů" (neplést s markrabětem, tohle je ten druhý) a přednášku povedou nějací jeho stážisti z Portugalska. Kteří mají taktéž dvacet titulů a jelikož MámDvacetTitulů si na tituly potrpí, návštěvě z Portugalska VB div nelíbala nohy. Když se později zjistilo, že došlo k mýlce a otitulovaní Portugalci byli vlastně jen jakýsi jeden náměstek a jeho dvě sekretářky, nedalo mi, abych... ne, takhle to napsat nejde, tak jinak: Nezdá se vám divné, že ze čtyř tříd maturuje ze základů společenských vět pouze osm lidí? A víte proč? A vzpomínáte si na McMacka (zeměpis v angličtině a politologie) ? Pán otitulovaný zepředu i zezadu, jenž údajně studoval v Oxfordu, v Budapešti, V Holandsku a na Floridě (doufám, že jsem nic nezapomněla) a pracoval v Cambridge (zřejmě tam uklízel záchody) a jehož angličtina vstoupila do dějin, protože půda našeho ústavu horší ještě neslyšela. Což ovšem páni ředitelé poznat nemohli, když ani jeden z nich anglicky neumí, že ano. A tituly přece mluví za vše.
A tak jsme celý druhý ročník ZSV zabíjeli. Pokud jsme se tedy na ZSv dostavili – pátek poslední hodian. Účast tak 50%. Stejné číslo jako měla moje absence. Přiznávám se, že když jsem se na ZSV objevila dvakrát za sebou, divila jsem se, že nikdo nevyvěšuje prápor. Prostě jsem usoudila, že jestliže si doma přečtu učebnici politologie, budu si z toho pamatovat stejné hovno jako z hodin s McMackem. Ještěže McMacek během svého dvouletého působení v našem ústavu nepřišel na to, že existují komisionální zkoušky.
Jo, v prváku jsem si taky myslela, že budu maturovat ze ZSV. Některým tyto plány zničil až McMacek, mně už ta přerostrlá růžovka, co jsme ji měli v prváku na psychologii. 50 let, metr devadesát (z mého podhledu;) ), obliba nevkusných doplňků (největším skvostem v její sbírce bylo nejspíš průhledné umělohmotné srdce plné růžových bonbónků, které nosila kolem krku na růžově tkaničce) a jinak taky zákeřná kráva. Čtvrťáci, kteří tenkrát ze ZSV opravdu matuorvat chtěli a co víc, taky museli maturovat z češtiny, na kterou je taktéž měla, proti ní sepsali petici, kterou podepsalo 90% lidí, které učila (ti, co nepodepsali, s ní nebyli spokojení, jen se báli) a od té doby jsou u nás petice zakázané. Naštěstí hned příští rok napůl dobrovolně odešla. Dneska dělá ředitelku v mateřské školce. Tak nějak si nejsem jistá, jestli jsme peticí vážně nepoznamenali několik předškoláků.
Na první hodině se uvedla zpovědí, že si strašně ráda strká sprchu do pusy, protože je to hrozně očišťující pocit. Tak jako... já netvrdím, že jsem to nikdy neudělala (jenom, když jsem byla malá. Dneska máme sprchu moc velkou a do pusy se mi nevejde), ale pravděpodobně bych se s tím nesvěřovala studentům, u kterých mám mít autoritu (a tudíž bych si ji pak nejspíš nemusela vynucovat tím, že se tvářím jako kamarádka a sbírám informace, se kterými pak ihned běžím za vedením). Každý den přerostlé růžovky byl pln zážitků, které nám musela svěřovat – třeba jak si skřípla hlavu do dveří od auta, anebo jak na jeden čas vyměnila oblíbenou růžovou za brčálově zelenou, protože na sjezdovce našla svetr téže barvy a prostě mu neodolala. Jednoho dne do hodiny vtrhla s výrazem, který napovídal k tomu, že se nám chystá oznámit, že jeden z nás teď musí zemřít, aby nám v zápětí oznámila, že v naší třídě pokaždé cítí močový opar a že někdo z nás se tedy určitě počůrává. A že se za to dotyčný nemá stydět, ale prostě by se měl pokaždé umýt. Sežeru růžový svetr, jestli to nebylo tak, že už si prostě moc dlouho nikam neskřípla hlavu a historku se sprchou už nám vyprávěla pětkrát, takže si potřebovala osvěžit repertoár.
Jinak její učební metoda spočívala v tom, že do sešitu jsme si museli zapisovat jí diktované pasáže z učebnice. A když se jí nechtělo diktovat, prostě řekla, ať si je opíšem. A bodovala úpravu sešitu. Já fakt nevím, proč si ty lidi ze základky myslí, že je na střední nikdo nebude buzerovat za sešity. Případně buzerovat vůbec (*svíjí se na podlaze v hysterickém záchvatu smíchu a kope kolem sebe->pokusí se vylézt zpátky na židli->přepadne ji další záchvat->konečně se jí podaří dostat znova za stůů->důkladně prohledá pokoj, jestli někde nemá nainstalovanou skrytou kameru*)

Tak to by byl konec růžovo-společensko-vědní vložky, teď zpátky k Portugalcům. Portugalci se dostavili, aby se svěřili, že vlastně něvědí, co nám mají přednášet, neb se zabývají vzděláváním důchodců. Bohužel (nebo bohudík, jinak by žádný podnět k sepsání Sonetů pro Lauru nevzešel) se kromě portugálců dostavila i VB, aby zkontrolovala účast, načež zjistila následující: 8.A: přítomno 20 ks.; 8.B: přítomny 2 ks., 8.C: přítomno 0 ks.; 8.D: přítomno 5 ks. Všechny kusy žáků byly zaznamenány a seznamy doručeny třídním profesorům. Jako příloha byl k seznamům připojen hysterický výstup VB. Otci Třídnímu zakázala, aby povoloval omluvenku "rodinné důvody" (i v jiných případěch je jediný přípůstný rodinný důvod svatba, pohřeb a stěhovaní), v potaz se smí brát je dlouhodobá nemoc či razítko od doktora. A jinak napomenutí třídního profesora. Jako to razítko bych si s největší pravděpodobností sehnala. Ale na druhou stranu jsem nikdy žádné napomenutí neměla a mám poslední možnost něco takového získat. Jinak bych mohla neteřím ukazovat maximálně tak dvojku z tělocviku ze sedmé třídy. A jak bych si pak připadala, kdyby se jejich rodiče mohli chlubit například dvojkou z chování? Sancha můj názor sdílí.

Samozřejmě si uvědomuji, že z hlediska vyššího principu mravního jsem se na přednášku měla dostavit, neb jsem přece nemohla tušit, že přednáška bude o hovně (i když, víte... ono na něco jsou čtyři roky zkušeností málo a na něco až moc), nicméně během matematiky, zatímco se všichni ostatní zabývali počítáním toho, kolik kombinací čísel lze vylosovat ve Sportce (13 983 816), já jsem si neúmyslně, zcela náhodně a vůbec nic jsem tím nesledovala, spočítala, kolik za ty čtyři roky strávíme ve škole zbytečného času. Byla jsem zcela objektivní, a tudíž jsem ve výpočtech pracovala s přírodními vědami jako s předměty užitečnými, ačkoliv si o dvou hodinách fyziky v humanitní třídě myslím svoje. Ve výpočtu je zahrnuto: EvA (estetika v Aj – kvinta), ZA a HKA (zeměpis v Aj a historie a kultura anglicky mluvících zemí – sexta), ScA a HGS (science in English, dle oficiální zkratky však "Science v angličtině" a historicko-geografický seminář, ve kterém jsme ani my, ani vyučující nepochopili, co vlastně máme dělat, a tak jsme většinou spali, nebo si s profesorkou povídali o našich psech), dvě hodiny "konverzace" s Mr Beanem – oktáva. Byla jsem hodná a do výpočtů nezařadila taky všechny ty "dobrovolné" semináře kritického myšlení a FIQ. A přesto mi vyšlo 336 vyučovacích hodin bez prázdnin a 294 vyučovacích hodin s prázdninami. Což je 13 230 minut, což je 220, 5 normálních hodin, což je 9, 1875 dní. Respektive bude na konci oktávy, zatím to je jenom 6, 5625 dní. Takže za 71 000,- mi škola čtyři roky zkrátí o 9, 1875 dní. Ze záhrobí pak blognu, o kolik mi zkrátila život.
Představte si dle svých vlastních preferencí, co všechno se v 9, 1875 dnech dá stihnout. Co důležitého, užitečného nebo zábavného byste v 9, 1875 dnech mohli dělat. A nemůžete, protože zeměpis v angličtině a historie a kultura anglicky mluvívích zemí se moc hezky vyjímá na propagačních stránkách školy a protože jenom a jenom tituly ukazují charakter a schopnosti člověka a protože prostě blbost je věčná.
Tudíž z vyššího principu časového se vám na vaše přednášky můžu vysrat.