Dejte sem tu koblihu!

Aspoň dodatečně.


Včera do Hradce opět zavítal galahad, aby Té Věci pořídil kamaráda (mimochodem, doufám, že se galahad v dohledné době pochlubí, jak jsme Tu Věc na dálku pokřtili), což se nemohlo obejít bez toho, abych galahadovi opět neukázala krásu mé oblíbené hospody. Tentokrát však neměl výhled na památky, takže se mohl koukat akorát tak na mě. Z večera si opět pamatuju zhruba tak půlku, ale pokud se i ta druhá půlka, u které doufám, že si ji pamatuje galahad, nesla v podobném duchu, tak teda taky doufám, že všichni u okolních stolů požili dostatečné množství alkoholu na to, aby si nepamatovali buď obsah rozhovoru, anebo mě. Přišli jsme na to, že v mém pokoji zřejmě žije registrovaný pár komářích lesbiček, že to "G" ve znaku Hradce Králové označuje Gambrinus, že až budu prezidentka, tak ze státního znaku odstraním toho lva, protože lva má každej, a dám tam místo něj želvičku. Galahad taky vyprávěl, že jakýsi Pardubičák mu tvrdil, že Pardubice mají ve znaku jenom půlku koně, protože tu druhou dali Hradečákům, aby nechcípli hlady. Haha. Ta šunka byla dobrá, dík. A taky už by mi mohl někdo vysvětlit, proč nám půlkoňáci říkají mechováci.
Pak jsme taky řešili, jestli měl Goring (já vim, jak se to píše, jenom nevim, kde jsou ty dvě tečky na klávesnici) špatný kamarády, anebo byl svině od kosti. Já zastávala variantu druhou, galahad první, nicméně při dnešní ranní sms rekonsturkci včerejška se mi přiznal: Tady ja zas nevim, proc jsem to delal. Asi proto, ze to byl pilot. Prostě vysoce intelektuální diskuze se vším všudy (hlavě s třemi... čtyřmi? pivy).
Tak jsme samozřejmě probírali Binárního, protože s galahadem probíráme Binárního vždycky a já si nikdy nepamatuju, co jsem o něm řekla. Ale nepochybně jsme o něm mluvila veskrze pozitivně. A i kdyby ne, stejně bych to tady nepřiznala.
Po probrání všech těchto naléhavých otázek lidstva, jsme se přesunuli k tématům nedůležitým, to jest volby. Narozdíl od
voleb červnových, kdy jsme měla problém najít urnu a potom navíc musela řešit dilema, zda slinit či neslinit, což vyvolalo dikuzi, která mě následně vymrštila na přední příčky googlu ve vyhledávání slov volební lístek obálky zalepit a díky které se přežité přikázání nesesmilníš nahradilo aktuálním nesesliníš.
Tímto zdravím všechny známé členky volební komise, letos i Sanchu, a slavnostně přísahám, že tentokrát jsem DNA na obálce nezanechala. Myslela jsem, jaká že to už nejsem zkušená volička, ale galahad přišel se žížalou pochybností (nebo se říká červ pochybností?), když se zmínil, jak se z předvolební kampaně nasnídal. Jistě, slyšela jsem cosi o pomerančích a tak různě, ale abych řekla pravdu, nenapadlo mě zamýšlet se nad tím, proč někdo dostane pomeranč a někdo ne. I když pomeranč bych si asi nevzala, mám totiž radši mandarinky. Nicméně, když se galahad zmínil, jak se někomu při procházce městem podaří získat koblihu, pomeranč a zelený čaj, nedalo mi to, abych nezačala pátrat po tom, proč já vždycky dostanu tak maximálně leták od Oskara, takže se pak komunisti, co mě potkávají, radují, že se jim rozšířily řady.
Možná to bude tím, že na první pohled by jeden (nejenom komunista, to jako obecně) řekl, že volit budu moct nejdřív tak za dva roky, tak co by na mě plýtvali koblihou. A přitom se jako správná Češka k volbám dostavuji, kdykoliv nějaké jsou – je to zadarmo a baví mě to, tak co bych toho nevyužila? Ale to ovšem neznamená, že mě nerozčiluje, že jsem od žádné ze stran nedostala koblihu, zatímco někdo, kdo se pak k volbám vůbec nedostavil, si šel ještě přidat! A já ve škole hladověla...
Takže, milé politické strany, pokud mi dodatečně nepřijdete nabídnout koblihu nebo zelený čaj (pomeranče a třešně si nechte), případně mi tyto pochutiny nepošlete poštou (do obálky s hlasovacím lístkem jsem přidala adresu a telefonní číslo) důrazně vám doporučuji před příštími volbami tuto skutečnost napravit. Ideální by bylo, abyste na mě čekali před školou, abych se nemusela nikam trmácet. K snídani bych chtěla kafe a ta kobliha by mi stačila (je, doufám, s marmeládou?). Když už snídám, jako že většinou ne, protože bych musela vstávat o dvacet minut dřív, tak jenom sladké, protože ze všeho ostatního mi je po ránu špatně. Ale když už byste třeba nabízeli chlebíček, tak mi ho zabalte do ubrousku a já si ho vezmu k svačině. Oběd je snad samozřejmostí a večer mě nezapoměňte pozvat na pivo. Pokud byste chtěli předvolební kampaň dotáhnout k dokonalosti, můžete mě, ještě předtím, než se vzbudím, vyčistit zuby, namalovat a učesat, abych v posteli mohla zůstat o další čtvrt hodinu navíc a pak z ní vyskočit (i když, aby se mi po ránu chtělo skákat, to asi zařídit nemůžete, co?) jako emerická hérečka. Fakt je to lepší než nabízet důchodcům o holi a na vozíčku krokoměr, věřte mi. A jako finta na nerozhodnuté voliče to prostě zabrat musí. Doporučuji tyto služby také nabízet v rámci věrnostního programu – tj. pro všechny občany, kteří se k volbám dostavili alespoň dvakrát za sebou. Z tento nápad si neúčtuji žádné peníze, můžete ho využívat zcela zdarma. Ale mám chuť na tu koblihu.