V urnovém ráji II

Two years later.
Je nám dvacet dva a dokážeme vyjmenovat všechny členy Backstreet Boys. To ostatní už je horší.

Tak jsem v pondělí dopoledne rozeslala od šéfky několik mailů s vysvětlením, že česká pobočka má také krásný projekt a možná dokonce krásnější než Poláci, co jsou tak akční, že bych u nich někoho praštila, protože práci posílají tři týdny před deadlinem. Kdo se na to má koukat? Na druhou stranu, když jsme koukaly na agendu meetingu ve Švýcarsku, mohla jsem šéfku uklidnit, ať si nedělá starosti s těmi kolonkami "přednáška poboček – pobočka bude určena," že Poláci se určitě přihlásej dobrovolně.

A pak jsem ujela za Baličkou cigaret tam, kde končí mapy.
"Ale jako neřek ti, ať nejezdíš?" zeptala se mě, když jsme po nákupu flašky vína a zubního kartáčku (ano, já prostě vždycky budu zapomínat ručník a kartáček na zuby, ale vždycky se budu mít čím namalovat) usedly v hospodě, co se jí říká Retro, protože tam mají kostkované ubrusy.
"No jako řek."
Tak jsme se podle toho jako zařídily.
I na tu odpověď na mail došlo. V jedný ruce se skleničkou červenýho a s klávesnicí, kde chybí g a l, takže se těžko vyťukává google.com a přihlašuje na mail, protože mám v hesle l. Dodržela jsem slib daný SAXáně a po prohlášení, že ta holka má teda štěstí, dodala, že pevně doufám, že mu moc nezloustne. A taky, že jo, že to chápu, což mě na tom sere nejvíc, protože normální ženská na mým místě by prostě přijela do Valencie a rozmlátila mu okno, pokud ne obličej. Ale že oceňuju, že si aspoň nevymyslel, že má třeba nemocnýho psa. Pokud nelže, claro (to už se smajlíkem). A že asi nemůžu nic moc udělat. Takže un beso a čau,
Kopřiva.
Což je v podstatě to, co jsem napsala v minulém příspěvku, že napsat nechci. Takže nakonec asi jsem ukřivděná a hysterická.
A co jako.
Ono je to totiž přesně tak, jak řekl waiders:
některá rozhodnutí jsou rozmarná a okamžitá, jiná zrají dlouho a přijdou v nevhodnu chvíli. jistěže je to vždy zavrženíhodné, ale úleva, co přijde potom, je k nezplacení.
Jenže to mi teď moc nepomůže. Minule jsem s tím postojem, že to přece úplně chápu, dospěla akorát k pocitu frustrace, když jsem přece tak úžasná, tak proč...?! Takže tentokrát nejsem úžasná, vztekám se a nikomu nic neusnadňuju a je mi mnohem líp. Je to takovej "act of self preservation." Restaurátor si nezaslouží moji ironii, ani si nezaslouží mít výčitky svědomí, v podstatě zrestauroval, co mohl, akorát jsem myslela, že mi vydrží trochu dýl, ale sorry, nejdůležitější osoba jsem tady teď já, už jsem se rozhodla, a já si myslim, že některý věci si taky podruhý nezasloužim, a jestli pro to můžu něco udělat, tak to udělám.
Tvoje chyba, že nikdy neochutnáš svíčkovou a nikdy mě už neuvidíš, jak dávám ty španělský třetinky na ex.

Mimochodem, Baliččina babička kvůli mě nastavila svíčkovou a přidělala další knedlík. A to jsem tam jela s tím, že asi budu ukusovat salát, protože jsem po nedělním vystoupení se SAXánou měla pocit, že mě bolej játra. Dokonce jsem si i kvůli tomu vygooglila, kde přesně jsou, tak nevim, možná to byl jenom slepák a rozchodila jsem ho:o) Každopádně Balička mi přislíbila, že než dojedu, tak zjistí, jakej alkohol je dobrej na játra.

Tradičně jsme si neodpustily hity devadesátých let. Pamatujete si na tohle? A chápete, že to mysleli vážně? Upozorňuju vás, že jestli na ten link kliknete a narodili jste se přibližně mezi lety 1980 – 1992, tak zbytek dne strávíte sjížděním všech klipů Backstreet Boys, Take That a Savage Garden, slabší povahy skončí u Lunetic.
Bohužel jsme Baličce zapomněla ukázat svůj nejnovější objev (je toho plnej facebook):



Mně je těch holek v podstatě líto, protože jim je 13 – 15 a nemaj soudnost, na FB jsem narazila na tři jejich fan stránky a ani jedna není myšlena vážně, ale co to proboha maj za rodiče, že jim neřeknou, že je to strašný a ještě je v tom podporujou? Až se na to podívaj za deset let, budou se strašně stydět.

Vedle toho, že jsem si odvezla důležitý poznatek, že i když se naši rodiče smáli Backstreet Boys a říkali jim "teplí bratři," tak jsme v porovnání s dneškem v podstatě vyrůstali na kvalitní hudbě, tak je také důležité si znova srovnat hodnoty. Takže:

1) Můžu spát s kolika Italy chci, ale do Říma mě stejně žádnej nevezme. Jenže všechny moje kamarádky tvrdí, že do Říma musím s chlapem, jinak mi to bude líto. To bych se ovšem taky nemusela dočkat, že. Takže nechcete se mnou někdo jet do Říma? Na jaře nebo na podzim? Předpokládám, že v létě a v zimě to tam je podobný jako v Madridu, takže to bychom celou dobu strávili někde v baru.

2) Sexuální turistika je přípustná aktivita na letní prázdniny. Slíbila jsem Baličce, že teda i vydržim tu cestu autobusem, no.

3) Je třeba si znovu si připomenout, jak to dopadá, když se člověk soustředí na jeden bod. Třeba když tři měsíce žije z toho, že v únoru pojede do Španělska. Je třeba pěstovat alternativy a zadní vrátka a nepolevovat v ostražitosti.
Takže jsme zauvažovala, jestli je horší stát na Méndez Alvaro a kupovat si jízdenku jinam, než jsme původně plánovala, anebo sedět doma a přemýšlet, jestli je to jako ve filmech a na Ruzyni teď hlásej moje jméno, ať se dostavím k odbavení, a zkusila jsem napsat Sporty Spice, toho času v Granadě, že jsem ve Valencii vypadla z něčí vida sentimental, a co dělá první víkend v únoru. Nepředpokládala jsem, že by ze mě uprostřed zkouškovýho byla nadšená, ale napsala, že "součástí její vida sentimental jsem, takže v pohodě."
V Granadě se mi vůbec nelíbilo, ale mám dojem, že je třeba tomu městu dát ještě šanci.
Chtěla jsem si z normálního úču poslat peníze na účet u mBank, protože má výběr v zahraničí zdarma, a jelikož jsem někam zahrabala číslo a heslo, tak jsem nevěděla, kolik tam mám. Měla jsem dojem, že jsem někdy v lednu, když jsem nemohla najít bankomat svojí banky, vybírala tak patnáct stovek, tak jsem si tam poslala čtyři tisíce. Teď jsem to heslo vyhrabala a vybírala jsem jenom šest stovek. Takže když odečtu náklady na cestu (a stejně je lístek do Granady o šest euro levnější než do Valencie), tak tam pořád mám dvě stě euro. A nemám strach je použít. Za víno, jídlo, knížky a punčochy. Kdyby bylo teplo, úplně bych se viděla, jak si koupíme velkou flaškou Mahou a vylezem si někam na hradby. Takhle teda budem zalejzat do tapas barů. (Pokud do tý doby teda taky Sporty Spice nevypadnu z vida sentimental.)
Doufám, že mi v komentářích nikdo neřekne, že se mám, že jedu za teplem. Kolik je v Madridu, máte vpravo dole, a věřte mi, že pět nad nulou ve Španělsku je horší než minus patnáct v Čechách. A jelikož je Granada na jihu, znamená to, že v bytech není topení. V dubnu jsme se zahřívaly tělesným teplem čtyři v jedný posteli, tak jsem zvědavá, jak se dá v Granadě přežít únor.

A ještě bych si na závěr dovolila bod 5) Jak někdo může vyměnit kamarády za chlapa?