22:43: Mám kocovinu

Všimla jsem si, že když někomu vykládám o svých problémech s chlapy, obvykle začínám slovy: "Ale já jsem myslela..." Když přestanu myslet, přestanu mít problémy s chlapy?


Tak jsem zase jednou myslela. Před rokem a půl jsem si myslela, že spolu jenom spíme. A někdy v září předminulého roku jsem – zpětně, ehm, myslím – prošvihla tu příležitost, kdy se mnou nechtěl jenom spát. A myslela jsem, že se vidíme naposled. A pak jsme se viděli zase a zase a zase a pak v lednu tohoto roku jsem skoro myslela, že spolu teda asi jenom nebudeme spát. Aspoň podle toho, co dělá a co píše.

Ani by mě nepřekvapilo, že jsme spolu teda asi vždycky jenom spali a hlavně, že už spolu nikdy nebudeme ani spát, kdyby nebylo toho posledního měsíce. Tak proč dělal a říkal ty věci, aby to o tři týdny později smetl ze stolu jedním mailem? Odpověď, kterou mi na tuto otázku dnes poskytl SAXána u první tequily, je neuspokojivá.

Měla bych rychle odepsat, dokud bude moje odpověď hýřit hraným vtipem a vyzní, že se vlastně vůbec nic neděje. Protože ač můj první dojem, co se lidí týče, je obvykle nesprávný, tak bezprostřední reakce na věci milostné u mě obvykle bývají ty správné. Pak v tom začnu rejt a vytvořím si pocit ukřivděnosti a hrozí hysterická odpověď:

... dneska ráno jsem vstal a měl jsem velkou chuť, vlastně spíš potřebu, udělat si pořádek v životě, aspoň v tom milostném...

To je super. Já jsem dneska ráno vstala, zapla jsem notebook, otevřela jsem mail a v životě jsem z minuty na minutu měla pěknej bordel. Ale tak je fajn, že aspoň někdo bude mít jasno.

... na chvíli jsem se vrátil do Itálie, protože z Ameriky přijel brácha, taky se ženil kamarád a možná, že ten hlavní důvod byl, že jsem chtěl vidět jednu holku, kterou jsem neviděl už dlouho...

Doufám, že to byla ta ex-novia, co nás seznámil její pes a co za tebou v červenci přijela den po mně, abych si do deníčku mohla udělat další čárku, jak jsem zas někde byla za píču.

Vlastně ten důvod, proč ti píšu, je, že už mi nepřijde jako dobrý nápad, abys přijela. Vím, žes měla přijet za chvíli, za pár týdnů, a doufám, že nebude velký problém změnit plány a opravdu je mi to líto.

Měla jsem přijet za jedenáct dní a ne, vůbec nebude problém změnit plány, když jsem tam měla přijet kvůli tobě, debile. Nemohly ČSA click4sky zrušit o tři dny dřív?!

Ale potřebuju být sám a neříkám to kvůli tý holce, který nerouzím jako všem ostatním...

No, tak se svěř, já ti ještě poradim, jak ji máš sbalit.

Je mi to líto, Kopřivo, doufám, že mě chápeš, ale v poslední době se stalo hodně věcí, a když ses mě ptala, jestli můžeš přijet, tak jsem si to ještě neuvědomoval.

Jo, chápu. A fakt, že tě chápu, mě sere úplně neskutečně, protože kdybych byla normální ženská, přijedu za tebou do Valencie, a protože znám adresu tvýho novýho bytu, tak ti v něm vysklím okno. Ale být chapavá kráva už mám v povaze, takže ti teď napíšu, že to nevadí, protože jsme si žádný závazky nedomluvili, a nemusíš mít žádný výčitky svědomí. A nejhorší na tom je, že já si to fakt myslim, ale to neznamená, že by mi to nebylo kurva líto.
A rozumím tomu, žes to nevěděl v listopadu, ale vážně jsi to nevěděl ani na začátku ledna, když jsi mi psal ty sračky o písku a malování?

... nesmažu si tě ze skypu, jak to mám ve zvyku...

No, tak to je od tebe šlechetný.


Já vím, že nemám důvod mu cokoliv vyčítat, naopak bych mu ještě měla přičíst bod za upřímnost, popřípadě jenom za fakt, že nelže když nemusí, ale na druhou stranu zas vím, jak to bylo naposled, když jsem si myslela, že je nějakej chlap upřímnej.
A vážně bych si i nafackovala za blbost, nebýt toho posledního měsíce. Zas jsem blbě četla signály, asi.
Nedávno mi Balička cigaret dala tip na film. Výstižná je hned první scéna. Chlapeček shodí holčičku do písku a rozkope jí bábovičky. Holčička běží za maminkou a ta jí vysvětlí, že chlapeček to udělal proto, že se mu holčička líbí. A my s tím pak žijeme do dospělosti. Že když s náma nějakej chlap zametá, znamená to, že nás má rád.

Restaurátora aspoň ctí, že s tím oznámením počkal až do druhýho termínu syntaxe, na kterou jsem učila hlavně proto, aby ten případný třetí termín nebyl v době, kdy chci jet do Španělska. Vědět to dřív, tak se na to asi vykašlu. Na druhou stranu, kdyby ještě den počkal, tak by se trefil do jednoho dvouletého výročí. Bylo by to tak hezky symbolické.

Myslím, že se svou škodolibou povahou jsem z toho někde v hloubi duše mrtvá smíchy. Ještě v tom listopadu a prosinci jsem si představovala, že se něco posere a dokonce jsem si představovala, co mi napíše, a jedna věta z toho mailu je fakt skoro stejná. Ale jedenáct dní před odletem jsem si myslela, že už se nic stát nemůže. Samozřejmě mohlo a to prostě proto, že nemám plán B. Vždycky, když mám plán B – Y, vyjde plán A. Když mám jenom plán A, plán A se zákonitě posere. Improvizovaně aspoň zítra odjíždím za Baličkou cigaret tam, kde končí mapa, a budu se tam utápět v alkoholu a sebelítosti. Skoro bych mohla říct, že kruh se uzavírá. Po předchozích zkušenostech jsem si spočítala, že někdy kolem ledna 2011 to bude v pořádku.

Po půl roce ignorace SAXána konečně zareagoval na mou výzvu, ať se mnou laskavě jde na pivo (asi jsem zněla dost zoufale). Akorát teď dělá saniťáka a musí v pět vstávat do práce, takže svou první tequilu jsem si dávala ve tři odpoledne. A další už jsem nechtěla, ale SAXána je furt objednával, takže někdy v sedm jsem seděla na náměstí mezi dvěma autama a myslela jsem, že budu zvracet, ale nakonec jsem jenom brečela.
SAXána taky říkal, že to vůbec nemusí být tak, jak si myslim, prej to Restaurátor třeba dělá proto, že jsem nikdy nedala najevo, jak moc by mi bylo líto, kdyby něco takovýho udělal. SAXána je chlap, on tomu rozumí, když ale já si myslim, že když mi někdo napíše, ať za ním nejezdím, tak mě prostě nechce vidět a chce radši vidět někoho jinýho. A mám přece nějakou tu... jak se to jmenuje... hrdost!
Stejně si ale myslim, že mu v tý odpovědi popřeju hodně štěstí a aby mu ta jeho Italka do dvou let od svatby neztloustla o dvacet kilo. Oni to maj ty jižní národy v povaze. Nemusim bejt zase tak hodná.

Nicméně, až mi tohle udělá příští chlap, jsem připravena křičet a metat předměty (když jsme na základce házeli granátem, můj granát lítal zásadně za mě – ale vsaďte se, že v tomhle případě bych se trefila).

Asi mě to mrzí a asi mě to mrzí dost a s tím Francouzem jsem se tenkrát měla normálně vyspat a už jsem mohla mít na lednici mapičku a vybarvovat si státy. A taky to udělám, protože nedovolím, aby ty punčochy, co mě stály skoro jako boty, nikdo neviděl celý, dokud nebudou mít na patě díru.
Ale to začnu až za chvíli, teď ještě budu ten rok blábolit o tom, že nikdo nemůže bejt lepší než Restaurátor, takže s nikým jiným spát nechci. To už tady taky bylo.

(Jestli mi do komentářů někdo napíše, že takovejch ještě bude, tak mu to smažu.)

Nemáte tip na nějakou hru, kde se střílej lidi enterem?