čtvrtek 1. října 2009

Bylo jich osm

Zas už mám drb roku a zas už ho nemůžu poslat dál.

Tak bacha, tohle musí bejt strašně anonymní, jo.

Můj strýc z matčiny strany pro mě v posledních letech byl něco jako yetti – všichni o něm mluvili, ale nikdo ho už hodně dlouho neviděl (to by se třeba dalo aplikovat i na mozek Lucy Spark). Podařilo se nám minout se na chatě na Silvestra 2007 a pak na jeden večer v tomhle roce na tomtéž místě. Ono taky sejděte se, když půlku roku tráví v Egyptě, na Bali nebo v Alpách. Tihle rentiéři.
Během posledního měsíce spatřené stopy yettiho naznačily, že "strýc asi někoho má" (asi chtěl odlákat pozornost příbuzensta ode mě, holka na vdávání, znáte to). Problém, že "strýc asi někoho má," spočívá v tom, že strýc je již třináct let ženat s Hydrou. Hydru máme – jak přezdívka napovídá – v rodině všichni rádi. V podstatě nemáme objektivní důvod proti ní něco mít kromě toho, že to je tak trochu kráva. Aneb jak sám zjistil strýc: "Všichni jste radši, kdy někde Hydra není." Vedle holé prdele přišla Hydra do manželství ještě s dcerou stejně starou jako já, což je ta lepší část, která strýce potkala, a kterou adoptoval.
Za celou dobu manželství Hydra pracovala asi půl roku a to v továrně na toaletní papír, ve které měl strýc podíl. Ještě štěstí, že tam skončila, protože jinak by si dneska jižní Čechy neměly čím pořádně utřít prdel.
Takže když v pondělí babička slavila narozeniny, bylo rozhodnuto. Primárním cílem mise bylo potvrdit nebo vyvrátit podezření a sekundárním zjistit, zda má strýc předmanželskou smlouvu.
Po čtyřech dvanáctkách při obědě byl takřka nakloněn něco vyklopit, ale před rodiči to asi přece jenom není tak jednoduchý, takže se omezil na to, že pod frontálním útokem své sestry aspoň nezapíral. Což nás ale samozřejmě nemohlo uspokojit.
Ani nevím, jak jsme se pak dostali k tomu, že v autě do Olomouce, kam mi otec vezl židli, kterou jsem při stěhování zapomněla (jako chápete, jak někdo může zapomenout židli?), s námi seděl i strýc, který přistoupil na to, že musíme dohnat všechna ta léta, která uplynula od chvíle, kdy jsme si naposledny hráli na včelku Máju a Vilíka (jestli vám to připadá jako hláška z porna, tak jste blbý, protože ta hra spočívala v tom, že strýc se mnou v náručí běhal po místnosti a já jsem předstírala, že jsem včelka Mája. Že to ale má pointu, co?). A že je doženeme v olomouckých hospodách.
Po těch dvou Svijanech, ke kterým jsme sestoupili po obědových dvanáctkách, jsme se i s Baličkou cigaret a Zrzkou přesunuli k Moritzovi, kde strýc pokořil magickou desítku piv (nebejt u toho, tak řeknu, že i dvakrát), a diskutoval se Zrzkou o "gayských gaťkách" její současného francouzského přítele, takže nastal ten správný čas pro splnění mise, která byla z Hradce bedlivě monitorována rodiči. Ráno jsem v odeslaných zprávách našla sms typu: "Detektivní práce vyžaduje čas! (Už jsem holkám řekla, že můžou prozradit jakoukoliv informaci z mého osobního života výměnou za jednu jeho" nebo "Už hrajeme hru, že on se mě může zeptat na jednu otázku ano-ne a já jeho na jednu. Aktuální teta se nejmenuje Hydra" a závěrem "Hele, i když je namol, vstane ráno, že jo?" na ož mi matka odpověděla, že "On se vyblinká a bude to dobrý." Nakonec neblil, ale lehnul si do postele v botách, který jsem mu musela sundat.
Ráno jsem ho posadila na vlak, protože musel jet dědovi položit nějakej eternit, s ubezpečením, že to zvládne, i když ve vlaku naposledy seděl před dvaceti lety, protože za tu dobu se toho moc nezměnilo.
No a mezitím jsem se dozvěděla ten drb roku a slíbila, že ho neřeknu ani mámě, která ho ze strýce stejně dostala o den později (ale byla jsem první!), takže vám to říct taky nemůžu. Ale předmanželskou smlouvu nemá. A v nás dvou dříme obrovský potenciál, co se týče společných pařeb.
Nicméně co se týče mého předsevzetí, že nebudu flákač, tak jsem v úterý na literaturu od osmi dorazila ve tři čtvrtě na devět. Ale neměla jsem tam lízt vůbec, protože jsme celou řešili, že Burns vyvoral myš.
A dneska jsem pro jistotu vůbec nešla na první a poslední seminář. Protože na ten první jsem zaspala a před tím posledním jsem se pozvracela. Naštěstí na záchodě kabinetu judaistiky. Včera jsme totiž kolaudovali byt. A bylo to... no, dobrý. A fakt se do naší obýváko-chodby vejde dvacet lidí včetně jednoho Debila:
"Ve Španělsku nic pořádnýho není."
"A kdes ve Španělsku byl?"
"Já jsem ve Španělsku nebyl."
...
"Do Španělska bych se podíval jenom na Madeiru."
"Hm. Ale ta patří Portugalsku."
Baliččin nový boyfriend asi bude mít zakázáno zvát si kamarády. I když zrovna s tímhle k ránu odcházela spolužačka, která sem původně přišla se svým španělským noviem. Myslím, že pokud zavedem tradici, nás byt se ještě stane pověstným. Zatím máme návrh na afterparty, protože zbylo strašně moc chipsů, tak aby si to přišli sníst, popřípadě taky ještě musíme zkolaudovat sporák, co dneska konečně přišel.
A měla bych si pamatovat, že nemůžu vypít všechno svoje víno a pak pít i víno ostatních. Fakt je lepší se rozdělit. Ale vysvětlete mi, jak je možný, že do svých devatenácti let jsem uměla pít tak, že jsem nikdy nezvracela, a dneska jsem musela tátovi zahlásit premiéru zvracení ve škole? Ale docela mě uklidnil: "Nejsi první, ani poslední. Horší, když se to stane ve škole vyučujícímu."

16 komentářů:



  1. nebo když se místo odpovědi na otázku vyučujícího pozvracíš (true story;-)

    OdpovědětVymazat


  2. Já mám z tvýho blogu trauma. Připadá mi, že vůbec nežiju.

    OdpovědětVymazat


  3. Jo, taky mám ten pocit, že můj život stojí za nic. Ale aspoň štěstí, že můžu takhle očumovat cizí zajímavé životy:D

    OdpovědětVymazat
  4. pseudointelektuálka [2. 10. 2009 1:32:00



    rady, veve: že jo?
    existuje slavná zvracecí storka z francouzských přijímaček na vejšku, kterou mi nezávisle na sobě vyprávěli dva lidi (takže je to buď hodně velká náhoda, nebo urban legenda). studenti se několik týdnů usilovně připravují, aby potom během čtyř hodin zvládli vypotit na linkovaný papír inteligentní odpověď na otázku typu "politická odpovědnost: mýtus nebo realita?". šprtky si přinesou pravítka, plnicí pera, zmizík a špunty do uší, neboť každé vyrušení může být osudné. takovej je to nátěr. no a jednoho horkého léta se několik desítek mladých lidí potí nad dissertation, když vtom odněkud z předních řad vylítne děvče, ohnuté v pase a s rukou u pusy. ke dveřím to nezvládne a pozvrací již notně popsané papíry mladému muži v zadní řadě. legenda praví, že mu na jeho protesty oznámili, že c'est la vie a opakovat ho nenechali.
    tak vidíš, že mohlo být hůř.

    OdpovědětVymazat


  5. já jsem Vilíka a Máju dělala jako malá s otcem, ale byla to hra na letadlo :)

    OdpovědětVymazat


  6. Já nevim, co vás vede k tomu myslet si, že mám kvůli zvracení na judaistice vzrušující život;o)

    Zajímalo by mě, jestli všechny tihle lidi ze zvracejících historek zvraceli taky kvůli kocovině... a jestli jo, tak jestli to přiznali.

    OdpovědětVymazat


  7. Náhodou, mě zvracení (taktéž v soukromí na záchodě) dodalo plusové body u spolubydlího. Už si chudák myslel, že jsem vzorňačka (no... teď už si to myslí zase, ale to je jen detail).

    OdpovědětVymazat


  8. No jasně, že máš vzrušující život. Kupříkladu já jsem na judaistice nikdy nezvracela :o)
    (teda tady je ten malý detail, že jsem nikdy nechodila na judaistiku a pak taky, co je to vlastně ta kocovina? ;o)

    OdpovědětVymazat


  9. Ave, kdybys mermomocí chtěla vědět, co je to ta kocovina, tak si řekni, klidně ti to zařídím a to včetně záchodu u kabinetu obskurního humanitního oboru (judaistiku neslibuju, ale cokoli, co je v Celetný jsem sto zařídit, akorát teda musej mít ten záchod).
    Kopřivo, tebe je vysloveně škoda na románskej jazyk. Ty bys měla být na slavistice. Sice to mám z druhý ruky, ale podle toho, co vím, se tam chlastá způsobem zcela nepopsatelným.

    OdpovědětVymazat
  10. nežiju

    a co hůř ani nepiju. nebo obráceně. všechna čest!

    OdpovědětVymazat


  11. Julie, ty jsi ták hodná! Zvlášť ten obskurní záchod mě fakt dojímá ;o)

    OdpovědětVymazat


  12. hehe, já to měla obráceně! Až do svých 19ti let jsme zvracela všude a hlavně ve spánku, a až pak to přešlo a od tý doby nic(musím zaklepat)...

    OdpovědětVymazat


  13. Když jsem si přečetla že "Burns vyoral myš", samozřejmě se mi jako první vybavil ředitel jaderné elektrárny ze Simpsonů. Ale původní verze je snad ještě lepší :D

    OdpovědětVymazat


  14. Julie, ono je fakt, že s anglistama je nuda. Záleží na druhém oboru;o)

    bubun: No, to je takovej ten normální vývoj;o)

    Danae: Já jsem na tzen vtípek děsně hrdá!:o) Už když jsem tu báseň četla poprvé, tak jsem si vzpomněla na strašně dobrej vtip o vyvoraný myši... jenže vzpomněla jsem si tím způsobem, že vím, že ten vtip existuje a že je fakt dobrej, ale za boha si nevzpomenu na jeho znění;o)

    OdpovědětVymazat


  15. Tak zrovna k otázce politické zodpovědnosti by zejména teď a zejména tady pozvracenej papír nebyl úplně mimo téma...

    OdpovědětVymazat


  16. hydra je hezké jméno... ještě lepší než servít, který je prý vůl.

    OdpovědětVymazat