"I'm gonna make him an offer he can't refuse"

Kdybych se tak jmenovala Corleonová.


Nastává ta jedinečná chvíle v roce (jedna ze dvou, zato za
výživnější), kdy se studenti vysokých škol začnou předhánět, na které se pohybuje víc debilů. Ani já tedy nebudu výjimkou.

Pondělí můžu vynechat, neboť pouze magor, prvák, nebo někdo, kdo opravdu, ale opravdu (a opravdu k tomu musí mít smrtelně vážný důvod) nemá na vybranou, jezdí nedělním vlakem z Pardubic, který se Českým drahám daří doslova naplnit až po okraj už v Praze, což je stanice ve které ten vlak začíná. Takže v pondělí žádnou školu nemám. To ovšem neznamená, že by mě nemohlo nic nasrat. V neděli večer, co jsem se vrátila s tátou ze tří piv a jednoho panáka, kterého jsem si dala na penzionu, kde jsem musela něco přeložit Rumunům (a po tom panáku jsem jim i sdělila, že maj "fakt funny language"), mě čekal vzkaz od Zrzky, že vana ještě není zasmaltovaná a nový sporák ještě není zapojený. (Zapojený není proto, že ještě není vůbec.) Dostala jsem záchvat vzteku a panu D. jsem nevolala ještě ten večer jenom proto, že jsem číslo na něj měla v Olomouci. Záchvat vzteku přiživila Balička cigaret prohlášením, ať se uklidním, ale že ten sporák je potřeba mít nejdýl do pozítří. Jo, já do dvou dnů uklidněná zařídim sporák, asi. Někdy si říiám, kde ta holka žije. Nicméně ráno jsem musela nerada přiznat, že ten večer jsem byla jasný děda. Chápu pochyby při rozhodování o adopci. Nikdy nevíte, co za cholera měli v předchozí generaci.
Pan domácí mi v pondělí dopoledne vysvětlil, že pán na vanu si v pátek přines blbou špachtli nebo co a přijde dneska a že sporák je objednán, ale neví, kdy přijde (pominu skutečnost, že kdyby ho prostě šel koupit, tak je hned). V půlce týdne jsme zvažovaly možnost, že si vezmeme číslo aspoň na toho chlapa od vany a dokonce jsme se od prvotní myšlenky, že už si ho zjebeme samy, dostaly k tomu, že mu popíšeme, že jsme mladé studentky a omýváme se tady žíňkou a že tu vanu teda fakt potřebujeme... Takřka o týden později je situace taková, že jsem panu D. nechala vzkázat, že na přepis plynu a vody na mou osobu se dostavím, až se už kurva někdo dostaví na tu vanu a s novým sporákem (bez toho "kurva").

V úterý tedy mohla začít anabáze "Sežeň potvrzení o studiu." Té ale musela předcházet anabáze "Sežeň novou validační známku na ISIC." Protože ačkoliv ta stará platí do prosince, bez nové v září nedostanete potvrzení o studiu. Jenže před anabází "Sežeň novou validační známku na ISIC" je třeba absolvovat anabázi "Sežeň počítač s tiskárnou, ve které půjde otevřít soubor ve formátu .mdi." Protože validační známku už nemůžete zaplatit v hotovosti na podatelně FF, ale buď složenkou a přinést na podatelnu její ústřižek, anebo bankovním převodem a přinést na podatelnu potvrzení o zaplacení. Jelikož se u mě od přijímaček na VŠ nic nezměnilo a stále ještě neumím vyplnit složenku, zvolila jsem druhou možnost. A ano, potvrzení o zaplacení ve formátu .mdi šlo skutečně otevřít pouze na mém notebooku. U kterého nemám tiskárnu. Na otcově notebooku otevřít nešel a otec nemohl od tiskárny najít instalační cd. Dokument nešel otevřít ani ve xeroxu, ani na školních počítačích, které mi odmítaly stáhnout program, kterým by šel soubor otevřít. Takže místo, abych potvrzení o studiu – hlavně na průkazku na vlak – získala v půlce září pří stěhování a bez front na studjním, tak jsem jak kráva až doteď jezdila za 210 Kč! Dokonce jsem uvažovala o konspirační teorii, ve které se České dráhy spojily se studijním oddělením a za každou cestu, při které student nemůže využít slevu, protože je mu znemožněno získat potvrzení o studiu, odvádí studijnímu oddělení dvacet procent z plné ceny jízdného. Dobrej kšeft.
Potvrzení o zaplacení se mi nakonec podařilo získat, když Gedžitka přijela na byt s tiskárnou i instalačními cd. S potvrzením o studiu už to tak jednoduché nebylo. V úterý dosahovala fronta na studijním, troufám si říct, až surrealistických rozměrů. Ve středu bylo studijní pro jistotu mimořádně zavřené (já bych to otevřela až v prosinci, teď to stejně nikdo nepotřebuje) a ve čtvrtek jelo na omezený provoz. V ten den byla fronta asi o metr kratší než v úterý. (A mimochodem, formuláře na potvrzení jsem získala jenom díky tomu, že se vedle mě objevila slečna, co jich v ruce měla plný štos a rozdávala je.) Vůbec mi v ten den štěstí přálo, neboť se kousek od nás ozvalo, že razítka rozdává i hlavní referentka studijního, kde byla fronta o poznání menší. Byla jsem poslední, koho vzala.

S hřejivým pocitem průkazky na vlak a mhd v dokladech již mohla začít tradiční semestrální soutěž mezi katedrou anglistiky a romanistiky – která mě nasere víc. V tomto semestru se po dvou hubených semestrech zcela jasným vítězem stává katedra romanistiky a to především obrovskou zásluhou docenta Recorrense! Chcete někomu poděkovat, pane docente? Opravdu jsem na pochybách, jestli je ten chlap debil, nebo jo. Na španělskou literaturu 20. století jsou vypsané dva termíny. A představte si, že na začátku semestru přišel docent Recorrense, kterého někdo omylem jmenoval vedoucím španělské sekce, s tím, že oba dva budou jenom pro jednoobor a dvoubor si je zapíše až v letňáku. Protože dvoubor samozřejmě nepořebuje zkombinovat rozvrhy ze dvou kateder, my když na anglistice řeknem, ať nám přesunou tu přednášku, že se nám to nehodí, tak to s obrovskou radostí, že nám můžou učinit laskavost, udělaj, že jo, a nikomu se třeba jako mně nemůže stát, že by se mu pak na jeden semestr sešlo šest literatur. Ale na to mi docent Recorrense řekl, že mi klidně dá seznam povinné literatury a můžu už si začít číst... Ale vzpomněla jsem si, jakou si v jeho nepřítomnosti děláme srandu z mého cholerického dědy, a nekřičela jsem. Nicméně na středeční literaturu se tak jako tak dostavilo sedm statečných dvouoboráků. Vypadá to, že největší blbky jednooboru už odpadly (ale počkejte, až se dostanu k Lucy Spark*), ale přesto se našly některé, které je třeba ještě nenásilnou, ale klidně i násilnou formou eliminovat, viz: "No ale my bychom toho jako přece taky měli v dalším semestru víc!" Ale znova jsem si vzpomněla na dědu, takže jsem jí neřekla "Ty blbko vypatlaná, tak si to "víc" vynásob dvěma," nýbrž pouze, že to chápu, ale že my k tomu máme ještě ten druhý obor, a tudíž bychom jaksi potřebovali mít taky nějaké předměty i v zimním semestru. Nakonec se teda příští středu dozvím, jestli na literaturu vezme i dvouoboráky podle toho, kolik se tam příští týden dostaví jednooboráků (půjčí mi někdo lopatu a auto s prostorným kufrem?). Tady bych zavedla to pravidlo anglistiky, na které jsem před rokem dojela, že když se bez omluvy nedostavíš na úvodní hodinu, tak jdi do prdele, no. Jinak jako docent Recorrense si tohle vymyslel, protože se domnívá, že kdyby nás bylo tolik, tak "se nikdo nedostane ke slovu." Tak já nevim, jestli je senilní, anebo učí první rok. To jsou přednášky docenta Recorrense, je úplně jedno, jestli je ve STAGu sedmdesát nebo padesát lidí, na přednáškách jich stejně nebude nikdy víc než dvacet. Mezitím jsem také přišla se spásnou myšlenkou, že bych se pokusila, aby mi uznali literaturu z Madridu, protože u docenta Recorrense je fakt úplně jedno, jestli na jeho přednášky chodíte, nebo ne. Akorát by nikdo nesměl přijít na to, že jsme tam brali jenom poválečnou poezii.
To ovšem není jediný důkaz toho, že docenta Recorrense je potřeba někam zavřít (a zahodit klíč). To samé dopoledne nám potvrdil, že všichni lektoři začínají učit až příští týden, kromě F., se kterou odpoledne máme hovorovou španělštinu. Odpoledne jsme se dozvěděli, že ta je přee zrušená a docent Recorrense nám to určitě říkal. To se mu smála už i sekretářka. Ale ubezpečil nás, že si to klidně můžeme zapsat v letňáku. Možná, že větu "můžete si to zapsat v letním semestru," zařadím do top nejdebilnějších mezi "Co posloucháš za muziku" a "Jak se máš?"
Ještě se mě někdo chce zeptat, proč nedělám státnice letos?

Pokud mi docent Recorrense uzná literaturu z Madridu, anebo pokud – což je pro něj jednodušší – mě na ni nenechá chodit, zůstane mi ve středu jeden předmět, za to ve čtvrtek si mě na fildě užijou od desíti do půl sedmý v kuse.
Nicméně ten středeční předmět je STAGový úlovek roku... céčko k nezaplacení... něco, o čem se studentovi dvou filologií ani nesní, protože zkuste přijít na katedru aplikované lingvistiky a říct, že k angličtině a španělštině chcete ještě další jazyk... udělají vám něco horšího, než se vám jenom vysmějí do ksichtu... Ovšem Kopřiva má – poté, co napsala samotné vedoucí italskí sekce – ve středu italštinu pro ostatní obory! Akorát teda tuhle středu ji ještě neměla. Sice jsem věděla, že ten samý docent nepřišel na Sanchinu přednášku v úterý ráno (samozřejmě, že na nástěnce se to objevilo za deset osm), tudíž se dalo tušit, že ve středu odpoledně jsou naděje na italštinu stejně mizivé jako měla Sancha v úterý ráno na syntax. Ale i po třech letech a se znalostí tohoto faktu se mnou mírně pohnulo, když ve tři čtvrtě na dvě, půl hodiny po tom, co měla italština začít, kolem prošla sekretářka a ptala se, na co čekáme... No ale on jí pan docent psal, že tady nebude, ale že to má vyvěsit až ve tři. Já mám podezření, že tohle je pokus, kolikrát tohle ještě budou muset udělat, aby tam ty blbý studenti přestali chodit. To by jim pak totiž zkazilo, kdyby rovnou na nástěnku dali, že někdo tady celý týden není...
A to po nich na rozdíl od Gedžitky drze nechci, aby za tímto účelem používali stránky katedry nebo blog, aby si student nemusel dojít ani k té nástěnce, a když třeba jede do Olomouce jenom kvůli jednomu předmětu, tak snad nedej bože nejet vůbec. "Nemohla by katedra začít používat ten blog, co si vytvořila?" otázala se Gedžitka Koordinátora Erasmu. Já jsem spíš čekala, že druhá část otázky bude znít, zda by katedra nemohla začít používat mozek a jeho funkce, které nás odlišují od zvířat.
"No jo," zamyslel se Koordinátor Erasmu, "to by se nás pak asi dvacet lidí nepřišlo zeptat na tu samou věc, že?"
Já je prostě žeru.

* Lucy Spark alias Jiskra, která se na univerzitě drží, protože se nedokáže naučit obrovské množství textu nazpaměť, aniž by mu porozuměla, na tlumočnictví na dotaz, zda známe nějaké tlumočníky z historie, odpověděla:
"No, přece ta... ta blondýna... manželka toho politika..."
"Myslíš Paroubkovou?"