Two and three makes six

Asi je to silnější než já.

Dnes jsem poprvé po čtrnácti dnech měla čas nalakovat si nehty a oholit si nohy (dobře, s těma nohama kecám, ale stejně jsem měla čas holit si je jenom po kolena jako blahé paměti na matikářka v prváku na Škole zázraků, ale tak dlouhý chlupy mi stejně nenarostly). Páč když chcete do čtrnácti dnů narvat práci, na kterou jste měli půl roku, den se pokudivu nenatáhne na osmačtyřicet hodin. No a nakonec to stejně všechno uděláte během posledních tří dnů a za ty tři dny si tisíckrát vynadáte do krav a blbejch flákačů.

Hezky se mi zkoušky za zimní semestr sešly na 1., 2. a 3. září. Do 23. srpna, kdy jsem odjížděla z American party u Gedžitky a nového boyfrienda (a tuhle historku, jak k němu přišla, jsem vám vyprávěla? Tak jindy.) (kde jsem tak kolem půlnoci chytla u tataráku splín, že po Erasmus tady nenajdu žádnýho adrenalinovýho chlapa, ani nepotkám nový lidi, protože – jak pravila
Lucinka – "všechno je o kousek dál ve stejném směru, kam to kráčelo před rokem" aneb jak pravila Teta Třídní: "Jste čím dál tím víc stejný.") a dozvěděla jsem se potenciální otázky z latinskoamerické literatury a Zrzavá mi v rejtříku zaškrtala pojmy, co byly ve třech termínech American Studies, moje příprava sestávala z toho, že jsem si latinskoamerické autory přicvakla k ukázkám z jejich díla a ve skriptech na AS si znovu podtrhala prvních sedm stránek.
No a pak jsem teda začala psát tu zápočtovou esej a trochu se učit.
Den před první zkouškou jsem dorazila k Zrzavé na byt, který byl dějištěm našich již tradičních lingvistických konferencí a kde trávila poslední noc (a od půlky měsíce začínáme naši společnou cestu životem ve stejném bytě č. 4), která prostě už z principu nemohla být zasvěcena latinos autorům v mém případě a španělské morfologii v Zrzčině případě.
Takže jsme si přinesly jídlo od Číňana a flašku červenýho (co mi chutná dokonce víc než Monastrel a leckterý bílý a zapomněla jsem, jak se jmenuje) od Gorazda (tam si budem pro Pálavu jezdit dál, i když to teď budem mít pět zastávek a ne pět kroků) a po chvíli konverzace už se Zrzka smála: "Haha, cos to řekla, chápat chlapy, jo?" Prostě klasika.
V šest jsme stávaly, abychom tyto časné ranní hodiny zasvětily latinos autorům v mém případě a španělské morfologii v Zrzčině případě.

Na to, že jsem to věděla půl roku a znala jsem potenciální otázky, je trojka z literatury jako fakt výkon.
Další noc jsme s Baličkou cigaret přespávaly na bytě u Sanchy a Kačátky, které tam nebyly a které samozřejmě ve smlouvě mají, že tam nikdo jiný být nesmí, takže jsme neustále vyhlížely na pavlač – za které je doslova vidět až do postele – jakoukoliv ženskou, která by mohla být majitelka.
Ve dvou získávají American Studies ještě absurdnější dimenzi. Víte například, kdo to byl Johny Appleseed? Ten sázel v Indianě jabloně. A Goodyear a Goodrich jsou výrobci gumy z Ohia. A největší sbírka ruského dekorativního umění mimo Rusko je v Hillwoodu ve Washingtonu, D.C. Díky Baličce jsem taky zjistila, že jsem měla víc koukat na americký seriály. Zatímco Balička měla s nějakou serií spojený každý desátý pojem (z těch asi sto padesáti), já jsem si musela vstačit s pomůckou na Norfolk ve formě: 13:30 ZULU, Norfolk, Virginia z JAGu a sexy Harmona Rabba. (A nevíte náhodou někdo, jak to dopadlo? Já jsem to z nějakého důvodu nedokoukala.) A ač jsme teda měly k dispozici ten zatrhanej rejstřík, furt to bylo asi sto padesát pojmů k zapamatování si plus další zatrhaný státy. Druhý den jsem ovšem překonala sama sebe, neboť jsme z tý sr... z tý zkoušky dostala za jedna! Hlavně teda proto, že sedmdesát otázek z devadesáti, co tam bylo, nám řekla Zrzka, pak jsem pár věcí vzdala a přeskočila (a protože mi nezbývalo místo na papíře, který bylo přesně vypočítaný na řádky, tak aby mi vyšly, čísla otázek, který jsem nevěděla, jsem tam nepsala, což, mám ten dojem, taky sehrálo svou roli), pár jsem tipla a k několika jsem dospěla logickým uvažováním, třeba k odpovědi na otázku, který stát je spojen s Faulknerem, a to následujícím stylem: Z těch států, co mám zaškrtlý, to začíná buď na M nebo na N, takže Missouri, Mississippi, Nevada nebo Nebraska. A je to jeden z těch, kde se není vůbec čeho chytit, takže odpadá Nevada. A je to zvýrazněný modrou, takže škrtám Nebrasku, ta je žlutou. A ten stát se táhne přes celou dvojstranu ve skriptech a Faulkner tam je v první třetině druhý stránky, takže... the winner is... Mississippi! Bohužel jsem se už podobným způsobem nedokázala dohrabat k odpovědi, kde začalo povstání Johna Browna, ač jsem si v duchu vytrvale prozpěvovala: "Čeeerný muž pod bičem otrokáře žil, čeeerný muž pod bičem otrokáře žil a kapitán John Brown to zřel," v naději, že tam ten stát bude. Nebyl.

A pak už následoval vrcholný bod programu, tedy ústní zkouška z anglické morfologie a snaha vrátit tu Darwinovu cenu pro studenty. Tak třeba Duškovou, kterou Laura i Birute shodně označily jako zločin proti lidskosti a mně nezbývá než souhlasit, jsem neotevřela vůbec, protože vzhledem k tomu, že jsem po půl roce poznámky znova otevřela v předvečer zkoušky, tak na nějakou blbou Duškovou už fakt nebyl čas. Navíc jsem pět minut předtím, než jsem měla jít na vlak do Olomouce, zjistila, že nemůžu najít Leeche, kterého mi docent Spinning doporučil před zkouškou znova přečíst. Balička ho doma taky nenašla. Nakonec jsem ho objevila u Sanchy v šuplíku, když jsem hledala něco na psaní. Informace, které jsem před půl rokem znala i pozpátku, se mi do paměti navrátily překvapivě rychle. Až na to, že jsem si do poznámek o unrestictive use of simple present, konkrétně k bodu o eternal truths napsala příklad: "Two and three makes six."
Jako Leeche už mi teda do hlavy znova nenaskočilo zpátky těch dvanáct otázek z morfo-syntaxe. Až na negation, tu jsem projela důkladně, že, když už jsem si ji konečně vytiskla.
Nakonec jsme teda společně s další "kolegyní" čekala na chodbě a byla smířená s tím, že jestli se mě zeptá na pasivum nebo na adjektiva, tak jdu domu s dalším darwinovským oceněním. Docent Spinning otázky rozdělil tak, že mě se zeptal, za co mě vyhodil, talže negation dostala druhá oběť, a jí se zeptal, co jí v morfologii zaujalo, a jelikož jsme se při čekání bavily i o tom, co za žádnou cenu nechceme dostat, tak ji zrovna strašně zajímalo téma genderu, které mi vysloužilo dvojku. A údajně to nebyla jednička jenom proto, že jsem na závěr řekla, že negativní vlastnosti jsou obvykle přisuzovány mužskému rodu a pozitivní ženskému, na čež mi docent Spinning řekl, že katedra filosofie je vedle a dal mi tu dvojku. Já si pak dala pivo a vývar ve Zbrojnici, při čemž jsem zjistila, že za tu blbou misku polívky, do který navíc nasypou ty kuličky, co se rozmočej a jsou hnusný, chtěj třicet korun! A v úterý zase neměly v poledne rejži...
No a pak jsem jela domů, tři hodiny, protože na přestup v Pardubicích jsem měla čtyři minuty a expres měl už v Olomouci pět minut zpoždění, ale skoro jsem stihla EC, co jsem s ním chtěla jet původně, protože měl tři čtrvtě hodiny zpoždění, ale nakonec mi ujel před nosem, tak jsem jela rychlíkem a z okýna Sanche podala v Chocni klíče od bytu. Jinak jako pořád nemám studentskou průkazku na vlak, protože na univerzitě vymysleli, že bez nové validační známky na ISIC nedostanete potvrzení o studiu, ale validační známku musíte zaplatit převodem na účet nebo složenkou (já ještě pořád neumím vyplnit složenku) a donést do školy potvrzení, což jsem teda fakt nestihla.

A jaké z toho plyne poučení? ŽE TAKHLE UŽ TO NIKDY DĚLAT NEBUDU!!! Což jsem si říkala hlavně ve dvě a v šest ráno, kdy jsem si nemohla dovolit jít spát. Balička pod můj jistý status na facebooku napsala, že jsem asi přirozeně inteligentní, protože jinak by mě s mojí přípravou ze školy vylili už v prvním semestru. Já bych to spíš viděla na nehoráznou kliku. Pořád mám času dost a říkám si, že "ono to nějak dopadne." Ale ono to zákonitě jednou nedopadne. Myslela jsem, že ten moment přišel teď, ale asi to bude až u státnic.
Se Zrzavou jsme se bavily o těch jedincích, co dávaj zkoušky na poprvé a za jedna. A jestli bychom to taky zvládly, kdybychom nebyly tak líný a pohodlný. Teda všechny zkoušky za jedna a na první pokus pokus bych určitě nedala, ale ty trojky sakra taky mít nemusim. A příští semestr mít nebudu. Ještě ale musim vymyslet něco, co si za to dám, když se mi to podaří, ale musí do bejt něco, o čem si ve zkouškovým neřeknu, že to vlastně tak moc mít nemusim.
Ale prostě... příští semestr nebudu flákač, nebudu flákač, nebudu flákač, nebudu flákač...