Muži jsou jako subjuntiv

Když už se prohlašuju za tu perverzní lingvistku, tak bych měla přijít taky s nějakou tou perverzně lingvistickou teorií. I když tohle není perverzní, to je prostě pravda.

O subjuntivu se toho teď poslední dobou dozvídám celkem dost. Už jsem o něm přečetla dvě, tři knihy. O mužích se toho poslední dobou taky dozvídám celkem dost. Tak dva, tři už jsem přečetla.
Z toho lze vyvodit následující závěry, proč jsou muži jako subjuntiv:

1. Čím víc toho o nich člověk ví, tím míň je chápe.

2. Objevují se na naprosto nepochopitelných místech.

3. Na nepochopitelných místech se objevují v naprosto nepochopitelných formách.

4. Někdy i v nepravidelných formách.

5. Pokaždé, když si člověk myslí, že je pochopil, objeví se něco dalšího, co nechápe.

6. Nic bez nich nefunguje.


Osobně mám momentálně největší problém s bodem č. 1 a kombinací bodu č. 3. a 4. A v podstatě, když jsou v Grazii oba Italové naráz, tak i s bodem č. 2. Z čehož plyne, že problém mám i s bodem č. 6. A bod č. 5 je stabilní problém.

Po včerejšku jsem se ale posunula aspoň tak daleko, že už mám tři teorie, proč věci nefungují, tak jak chci:

1. Je gay a uvědomil si to přesně před měsícem.

2. Ve skutečnosti jsou dva. A střídají se po deseti minutách, při čemž mi každý řekne něco jiného.

3. Je to velmi loajální kamarád. Ovšem v tomto případě by pak měl vědět, že když mu kamarád dělá do ženský, do který on kvůli němu dělat přestal, tak klidně může zase začít. Tak snad buď oba a ať si vyberu já, nebo žádnej, ne? (Ale to jsem napsala jen tak, aby se neřeklo, jediná správná varianta je samozřejmě ta první.)

Kvůli jedné z výše zmíněných teorií z Grazie každý čtvrtek (ano, šikovná holka, už tam nelezu obden) odcházím buď tak, že si až druhý den uvědomím, že pravděpodobně je to stejně na hovno, a pak vyrazím do Mercadony, kam nepotřebuju, a utratím tam vzteky peníze za zvířata, o kterých nevím, co jsou, a sním je. Anebo si to uvědomím hned a trestnou výpravu pořádám už doma – například jsem nadvakrát likvidovala tu růži, co mi dal. Nejdřív jsme ji prostě chtěla normálně nechat umřít na chodbě, jenže když jsem odjela do Cáceres, LinG ji nechala na šňůře usušit. Nakonec jsem ji ale hodila do pytle společně se zkaženým salámem, aby ji už LinG nevytahovala.

Je to stejný případ, jako když jsem se teď nedávno dozvěděla, že v některých kontextech se po "No creo que" dá místo subjuntivu použít indikativ! Je to stejně šokující a nechápu to úplně stejně jako jeho chování. Nejdřív "přijdeš sem a přijdeš tam a budeš tady?" a pak na mě nepromluví, kouká na mě, když si myslí, že já se nekoukám (ale já se koukám skoro furt), a po kolegovi mi posílá pivo a jídlo. Ale nevysvětlí nic.
Ale tak včera jsem dostala aspoň abrazo, když jsem hrála, že jenom ze srandy říkám, že teda jdu, když si mě tam už zase nechce nechat po zavíračce, a pozvání do Joye. Ale do Joye prostě nejdu, ani zadarmo, nejsem ještě tak zoufalá.

No a venku na mě mezitím čeká jinej Ital a čeká dlouho a já furt nejdu. A druhej den mi ho je hrozně líto, protože si nezaslouží na někoho čekat a už vůbec ne na mě, protože já bych na něj taky nečekala. Je to prostě taková jistota, když něco jinýho nevyjde. Je to fajn, ale není to nikdo, pro koho bych aspoň trochu mohla ztratit hlavu. Takže je to samozřejmě velmi nekomplikované. Takže mi to samozřejmě nestačí.

A teď si teda asi půjdu rozmrazit nějaký to zvíře, LinG se bud vztekat, že po celým bytě zase smrdí nějaká ryba, a pak se spolu půjdem aspoň trochu opít a já si budu hrozně stěžovat. Ale tak aspoň vím, že si za to můžu sama.

Ale prostě...!