Nechcete někdo koťátko?

Jinak ho utopím.

Bohužel, čas, kdy dokážu ovládnout chuť chytnout Hello Kitty za vlasy a vláčet ji ulicemi Madridu, nepřesáhne půl dne a stále se zkracuje. Dnes, cca půl minuty po probuzení, mi Hello Kitty s úsměvem oznámila, že neteče voda. Teplá netekla vůbec a studená rezavá. Zeptala jsem se LinG, jestli už volali Carlosovi. LinG na mě vyjela, že před chvíli vstala, za což se mi po půl minutě omluvila a vysvětlila, že je jakási nevrlá od chvíle, co jí cca před pěti minutami Hello Kitty s úsměvem oznámila, že neteče voda a na její návrh, že se půjdou zeptat sousedů, jestli i je postihla stejná věc, vykřikla: "Ale dyť já jsem v pyžamu!" I natáhly jsme přes tepláky mikinu a šly zvonit po sousedech a nakonec sehnaly portera, co nás ubezpečil, že problema je kdesi na ulici a všechno bude bien. Při návratu jsem na Hello Kitty sedící v pyžamku s kočičkou u notebooku, protože se přece musí učit, byla tak nasraná, že jsem jí na "Tak co?" odpověděla, ať se jde taky převlíknout a zjistit si to.
Jelikož reálně hrozilo, že pokud s ní zůstanu v jednom bytě, vypářu jí kočičku, raději jsem se s učením na pět hodin vzdálila a střídavě v parku a v baru vytvořila osnovu ke své nepochybně průlomové práci o srovnání subjuntivu ve španělštině a češtině a několik úkolů na přípravu na DELE.

Po návratu jsem jako již několikrát otevřela okno bloguje s tímhle nadpisem a jako již několikrát zase zavřela, neboť Kitty byla opět zlatíčko. Tento názor mi ovšem vydržel asi dvě hodiny, konkrétně do chvíle, kdy jsem dovařily večeři a Hello Kitty nám hrdě přišla oznámit, jak vydrhla sporák. Před očima se mi objevil Grebeníček, protože toto je činnost, kterou Hello Kitty za celou dobu pobytu vyvinula asi podruhé. Jelikož jsem ji za tento heroický čin nepoplácala po zádech a nehodila piškot, nýbrž jsem ji oznámila fakt, že kdyby si každý svůj bordel uklidil hned a ne až po několika dnech, úklid sporáku by pak nebyl výkon hodný obdivu, dostalo se mi protiútoku, že tím bordelem myslím "třeba tu rejži." Moji rejži která tam byla dvacet minut a kterou bych si uklidnila, kdyby mě nechala dojíst. Na moje "nebo strouhanku" odpověděla, že tu tam žádnou nenašla. Doprdele, jasně že tam žádnou nenašla, když tu jsem předevčírem půl hodiny ďoubala já! Mimochodem, tu strouhanku nějakým záhadným způsobem dostala i na stěnu a ze stěny ji uklízela pro změnu LinG.
Když Hello Kitty doma vynese koš, dostane lízátko, nebo co? Vlastně blbost, Kitty doma koš nevynáší. Já vím, že částečně za to nemůže, protože rodiče ji prostě jenom málo mlátili. Ale tak přece když vidim, že všichni ostatní se chovají jinak než já a navíc na moje chování se tváří divně, tak mi to dojde, ne?

Někdy si říkám, že jsem sd minula oborem, a kdybych studovala sociologii nebo psychologii, na základě svých spolubydlících bych mohla napsat rovnou diplomku a nemusela řešit subjuntiv v podmínkových větách. Když si z toho ale na chvíli přestanu dělat prdel, tak bych řekla, že Hello Kitty má problém. Hello Kitty je totiž zvyklá být nejlepší. Ve všem. Škola, chlapi, práce... A tady má ve škole najednou třikrát takovou konkurenci než doma, jediný, kdo tady má práci, jsem já, a o chlapech ani nemluvím – Kitty i LinG jsou pěkný ženský, jenže tmavooký černovlásky, tudíž když někam jdeme my tři, tak první přijde na řadu: "Ty máš tak hezký oči! To je šedá nebo zelená?" Hello Kitty to naposledy nerozdejchala v Grazii. Nejdřív se teda LinG zmínila o Italovi, co se jí líbí, což byl pro Hello Kitty jasný impuls jít ho sbalit. Chvíli s ním jakože konverzovala a smála se u toho jak kráva. Tak jsem do LinG nalila pár sangrií navíc a ubezpečila, že jako na krávu na ni koukají všichni. A nakonec ho bez větší námahy a vlastně skoro nechtěně sbalila LinG. Protože jsem druhý den měla jet za Baličkou do Cáceres, diskrétně jsem se vzdálila posledním metrem. V sedm ráno mě přišla LinG vzbudit, aby mi oznámila, že Hello Kitty si přivedla chlapa, co má asi čtyřicet kilo a vypadá na šestnáct. Vzhledem k tomu, že jsem v obýváku, kam se uchýlili, měla notebook, požádala jsem LinG, ať mi ho přinese, protože jsem ráno musela dodělat překlad a navíc se mi ho nechtělo nechávat v jedný místnosti s neznámým chlapem. No a asi za čtvrt hodiny jsem uslyšela bouchnutí hlavních dveří. Chlapec tu s námi moc dlouho nepobyl. Já teda mám svou teorii jasnou. Hello Kitty nám děsně potřebovala ukázat, jak je taky dobrá, a tak sbalila první španělský ucho, na který narazila, a pak zjistila, že na to nemá. To bych jako problém viděla. Stejně jako to, že když neteče voda, tak budu sedět a čekat, až to někdo vyřeší za mě. Ne proto, že bych se nedomluvila, nebo nevěděla jak, ale protože bych se musela převlíknout z pyžama.

A co na to Jan Tleskač?
A bude mít Kopřiva někdy normální spolubydlící?

P.S.: Mám v sobě půl flašky červenýho za euro a jdu psát vedoucímu bakalářky, že už možná mám téma. Myslet na Kopřivu, ať ji nepošle do hajzlu, že je pozdě!