pondělí 9. února 2009

Něco mezi individualistkou a asociálem

A asi už vím, proč jsem dřív nesnášela nakupování. Protože jsem nakupovala v Čechách.

Jsem poprvé sama doma. A už to bylo potřeba – přejít z fáze, kdy už si v metru nepotřebujeme povídat, ale je povoleno zapnout si mp3 nebo si číst. Holky dneska jely do školy. Hodinu a půl tam a hodinu a půl zpátky, aby se podívaly na výsledky rozřazovacích testů do kurzů španělštiny, ačkoliv zítra bychom do školy jely tak jako tak. Prý aby zabily čas. Výborně, jsme v Madridu a budeme zabíjet čas tím, že strávíme tři hodiny v metru a ve vlaku cestou někam, kam nepotřebujeme jet. Tohle jsou ty chvíle, kdy mi tady chybí Zrzka a Balička cigaret. Bez ohledu na počet stupňů (ne procent nezaměstnanosti) a dešti bychom se nějak zabavily. I třeba takovou kravinou, že bychom koupily tři litrapůlky piva a tyčinky a hrály hru "Jsem tohle zvíře a mám tuhle nemoc."
Ale v podstatě se nemám na co stěžovat – podle prvního týdne jsou holky asi zatím nejlepší spolubydlící, co jsem kdy měla. Problém bude ve mně – já prostě neumím se stejnými lidmi být dvacet čtyři hodin denně a to poslední týden jsme. Většinou hned poznám, co mi na konkrétním člověku půjde na nervy. A bohužel mám většinou pravdu. Nechápu, jak LinG může několik hodin denně telefonovat. Denně jí volá děda, teta, rodiče a přítel a na skypu kamarádi. Mě by jeblo. A děkuju za to, že mám rodiče, co bez kontaktu se mnou vydrží i celý víkend a stačí jim informace "nic zajímavého se neděje a už nejsem nemocná." Ne jako máma McBealové, která včera během půlhodinového rozhovoru na skypu asi čtyřikrát řekla "Tak mi ještě něco pověz," i když odpověď pokaždé byla "Není co." Ono se toho prostě za půl dne moc nestane.
Úplně jsem se zpětně orosila při představě, že by se mi nepodařilo McBealovou přesvědčit, ať nebereme ten pokoj pro tři, i když byl v centru. Bez možnosti úniku. Ze stejnýho důvodu jsme spolu asi přestaly bydlet s Kačátkou a Sanchou. Moc času pohromadě. Jsem zvědavá, jestli někdy zvládnu bydlet s chlapem. Ale stejně jsem někde četla, že pro vztah je ideální, když spolu trávíte rovnou třetinu času, takže možná žádný společný bydlení:o)

Taky jsem myslela, že bychom trochu mohly najet na španělský zvyky a jako ve Valencii kluci dělat společný večeře. Fajn, je fakt, že od holek bych se dočkala maximálně tak topinky, ale klidně bych vařila i já sama, jenže že to nepůjde, jsem pochopila při prvním společném nákupu, kdy jsem navrhla koupit půl kila kuřecího za tři eura a holky prohlásily, že to máme asi naposled a šly koupit párky. Nekecám, že od pondělí mají každý den k obědu nebo k večeři těstoviny s párkem a kečupem. Jednou jsem jim to teda ozvláštnila, když jsem to zapekla. Jsem v zemi choriza a jamónu a budu tady žrát párky, neasi. Tohle se mi zdá jako šetření na nesprávným místě. Navíc tři eura za půl kila masa mi nepřipadá jako důvod, proč bych ho půl roku neměla jíst.
Ale dneska už jsem si v Mercadoně udělala zásoby a v lednici mám dvě naložený kuřecí stehna (2,70 za pět, kdyby to někoho zajímalo, ale je fakt, že pět párků stojí 0,40;)) a v mrazáku už je vedle ledu i maso. A vůbec... Mercadona! Když jsem ji před pár lety poprvé spatřila, asi jsem pochopila, jak se moji rodiče museli cítit, když poprvé vlezli do supermarketu. Jsem tam fakt schopná strávit i hodinu a vybírat si (taky proto, že půlce věcí nerozumím, že jo). A navíc je to tam tak logicky uspořádané – olivy a víno mám hned u vchodu. Až budu velká a bohatá, tak vedle toho, že koupím České dráhy, taky u nás zavedu Mercadonu.
A slevy jako ve Španělsku.
A prodavačky jako ve Španělsku.
Já jsem si fakt nechtěla nic koupit... ale když... ale další podvazkový pás už si nekoupím, čtyři stačí!

A už by to chtělo, aby začala škola.

A holky už se vrátily a jsem ve skupině čtyři, to znamená, že se můžu pokusit narvat do přípravky na DELE. Tak jako je fajn, že to do tý školy jely, že jo;o))

12 komentářů:



  1. Jojo, království za vlastní pokoj/prostor k zalezení, zvlášť když prší...ovšem Mercadona a situace celkově zní velmi slibně...
    ...a tuhle jsem si na tebe vzpomněla v Newyorkeru, měli podv. pásy ve slevě za 29,- ...byť pravda takové lesklé a trochu, hm, laciné ;)

    OdpovědětVymazat


  2. jé, já ti úplně rozumím.

    OdpovědětVymazat


  3. Jo, v lednové (respektive novoročně slevovoé) Paříži jsem pochopila, proč některé lidi baví nakupovat oblečení.

    OdpovědětVymazat


  4. moc společného času - nejen zajícova smrt

    OdpovědětVymazat


  5. lia: Jé, tak ty slevy jsem asi těsně minula;o) Ale v Čechách jsem je naposledy kupovala v C&A za 275;)
    Tamten pokoj byl právě v předělaném hostelu, kde bychom sice byly v centru a celkem levně, ale po třech a bez žádných společných prostorů, kam by šlo zmizet. Zabiják.

    Julie: Hmm... ano;o)

    zoe: No moje určitě. Ale furt mi přijde, že nekteří lidé to i přesto vyhledávají.

    OdpovědětVymazat
  6. pseudointelektuálka10. 2. 2009 1:40:00



    tak jako nakupovat jídlo a nakupovat oblečení je něco úplně jinýho, ne? jídlo přináší instantní potěšení, když ho hodíš do košíku, zatímco na oblečení musíš (zvlášť ve slevové paříži) stát neuvěřitelnou frontu v přetopeným obchodě, zpocená se do toho vecpat, abys zjistila, že je ti to opravdu malý/velký/obojí zároveň, oblíct se a jít si zkusit větší/menší velikost, i když je předem jasný, že tady bude všechna snaha marná, a nakonec odejdeš po hodině úplně bez ničeho. oproti tomu když se podíváš na pěknou lososovou terinu s krevetama, stačí natáhnout ruku a je tvoje. stejně tak ji můžeš hned vrátit do regálu a místo toho si vzít tu s mušlema. nebo obě. nebo tam mezi nima jen tak šťastně stát.

    OdpovědětVymazat


  7. odted az di konce tveho pobytu mas prisny zakaz zminovat se o jidle.. co tu mam delat ja?? jsem nestastnej! ... asi pujdu do tesca a koupim si na zal cesky Chorizo a pak ho pujdu vyhodit do kose pri predstave co si davas na rohlik ty..:-D... A jestli se nechas ukecat na parky tak ses blazen ... mlety hovadiny muzes jist tady... a 3eura(pokud vim 70kc) je za pul kila kvalitniho masa rozumna cena...

    OdpovědětVymazat


  8. Pseudointelektuálka zcela přesně popsala můj vztah k nakupování :) Dodala bych: proto mám taky stokrát radši second handy - nehraje tam stupidní muzika, lidí je tam polovic a když tam na sebe náhodou nic nenajdete, necíte se jako exot neodpovídající žádným známým velikostem.
    Hehe, abys strávila třetinu času s chlapem, aniž bys s ním bydlela, budeš s ním asi muset pracovat. Což nezní jako ideální řešení ;)

    OdpovědětVymazat


  9. pseudointelektuálka: Tak ve slevovém Španělsku jsem teda skoro vždycky vzala kus oblečení, zkusila nebo někdy nezkusila, když to bylo tak levný, že by nevadilo, že mi to nesedí, a obvykle si to koupila. Ale s jídlem máš pravdu. Prostě procházet mezi regály a ta radost, když za rohem najdeš skoro stejnou šunku, ale ještě o euro levnější...

    SAXána: Na rohlík? Snad na teplou bagetku, ne?:D
    A mám dojem, že to bude víc než sedmdesát, ale od chvíle, kdy bylo za euro 29 korun, odmítám kurz sledovat. A opovažte se mi ho tady někdo říct, dokud to zas nebude pod 25!

    Danae: U mě by se možná hodila i míň než třetina času. Abych mu nezačla lízt na nervy já:o)

    OdpovědětVymazat
  10. Kopřivo,

    lezla na nervy? Baba, co se umí zabavit i sama? O té každej sní :)

    OdpovědětVymazat


  11. Telenovely, nakupování... abychom tu Matyldu ještě poznali, až se vrátí!

    OdpovědětVymazat
  12. Hola hoj, zahraničí zdar!

    No vidíš, jak se ti krásně daří! Já jsem v létě byla jako aupair na Mallorce a hrůza - lidi debilní, v noci jsem se sama bála a navíc jsem se bála i stopovat, aby mě neznásilnil nějakej úchyl. Buď ráda za svoje hodné spolubydlící. Je normální, že tě lidi serou, mě takhle serou pravidelně každý dvě hodiny,o)

    OdpovědětVymazat