Páka vs. držátko

Špatní lidé vs. dobří lidé

Blognutí s více jak týdenním zpožděním, protože – jak už Mathilda napsala Danae jako výmluvu na čtrnáct dní zpožděný mail – chtěla bych poznat toho, kdo mi říkal, že na vejšce se budu učit jenom na zkoušky. Protože na jeho školu bych chtěla jít, až mě z téhle vyhodí.

Minulou středu se konal první sraz dvouoborové španělštiny, na který se nás sice dostavila asi třetina, ale i tak se mi potvrdilo, co už dávno vím – že mám strašně blbej odhad na lidi, tudíž bych ho neměla používat. Když něco neumím, tak to nedělám, že ano.
Všichni, kdo se mi zdáli nesympatičtí, byli milí, a každý, kdo se mi zdál blbý, byl chytrý.
Všichni v životě přečtli víc než tři knihy (a dokonce ani nebyly na seznamu povinné četby) a hodlají v tom i pokračovat. Skoro všichni mají rádi pivo, víno nebo tequilu (v Patnáctce mají každou středu tequilu za pětadvacet: "Je to v prdeli," pomyslela jsem si.) a ti, co ne, se ostatním neposmívají.
V rámci vzájemného představování jsme se s Pruhovanou shodly, že je slušnost také říct, z jaké strany dotyčný loupe banán – tedy jestli ze správné, nebo ze špatné. (Uvědomuju si, že je tohle velmi laciné téma k blogování – lacinější než případ zvednutého prkýnka (nevadí mi), ale zase méně laciné, než se nechat vyhledávat pod slovním spojením "sex s koněm" (což jsem jednou neprozřetelně uvedla, když jsem řešila, že mnoho lidí se nemůže shodnout, jestli sex s koněm měla Kateřina Veliká nebo Marie Terezie)). Abyste věděli, ten jediný možný a správný způsob loupání banánu je od špičky (takže nechápu, proč to půlka lidí dělá naopak). Špičku banánu oddělíte (nejlepší je v takovém případě použít nožík k odkrojení, ale špíčku lze oddělit i nehtem) a následně banán hezky symetricky oloupete. Že do špičky banánu dávají tropičtí pavouci jed, je hoax, který určitě vymysleli komunisti, aby na banány neměli lidi chuť. Šťopka banánu má funkci držátka. V opačném případě – tedy loupete-li banán ze špatné strany, od stopky, kterou používáte jako páku – držátko utrhnete a banán tak považuji za rozbitý. Je to stejné jako hrneček bez ucha (půllitr nemusí mít ucho, ale mám ho tam radši). Utržené držátko nejen, že pak činí banán nesymetrickým a neestetickým, ale svým bimbáním také špiní ruku. Nehledě na to, že pokud je banán zralejší, často se při tomto nevhodném způsobu loupaní rozmačká. A nemůžu si odpustit náznak jedné dosud neprověřené teorie – myslím, že to ten banán i bolí.
Špatný způsob loupání banánu toleruji pouze starším generacím. Ale my mladí, co jíme banány odmalička... no tak!

Jako všude na světě, i na našem oboru loupe půlka lidí banán špatně. Nejvíc nás ovšem dostala Kudrnatá z hotelovky, která vedle toho, že banány nejí, tak nás poučila, že oficiálně správně se banán loupe způsobem preparovacím – slupka se podélně nařízne a banán se z ní vyjme. Asi něco jako císařskej řez.

Domů jsem se nějak dostala a v obýváku se připojila k Dredovi pokuřujícímu vodní dýmku. Když jsem se ho ráno ptala, co jsem mu v noci říkala, se zvláštním úsměvem řekl, že "jsem mluvila o Španělsku." Hm. Říkala jsem, že bychom přímo u fakulty neměli mít klub, kde je ve středu tequila za dvacet pět. Obzvlášť, když ve čtvrtek máme od tři čtvrtě na deset přednášku ze španělské teorie literatury, kde bychom se měli snažit pochopit její smysl, protože po měsíci se nám to ještě nepodařilo.


Předevčírem se konala party katedry anglistiky. Píšu "se konala," protože na náš dotaz, kdo to organizuje, nám Mgr. Bez Vlasů odpověděl, "že to se tak nějak samo organizuje každoročně." Je fajn, že kromě toho, že se zapomíná vyvěsit na nástěnku, že odpadá seminář, tak se organizuje i pařba.
Vybrala jsem si správnou katedru.
A Mgr. Bez Vlasů se přitom vždycky na seminářích tváří tak seriózně... Akorát loupe banán ze špatný strany.
Jednu chybu ovšem naše pařící katedra má. Nikdo tam evidentně neučí v pátek od osmi. Asi nemůžu zapírat, že v pátek jsem na latinu od osmi nevstala.