Dialektologická rozpolcenost

Sejra & spol.

Jako dcera Čecha a Moravačky, jež si po svém příchodu do Salonu republiky kupovala v řeznictví vinné klobásy a mazala si je na rohlík, než o prvních Vánocích s mým otcem zjistila, že se to peče, bych měla nárok být dialektologicky rozpolcená už od narození. Jenže rodiče mé matky na Moravu emigrovali z jižních Čech a od Prahy, takže štvaní proti protetickému „v“ se nekonalo, a v dětství jsem se posmívala sousedce prarodičů, že říká „větr“.

Potom jsem začala na Moravě studovat a lidi se začali posmívat mně. Například kuchař v menze mi odmítl vydat oběd, pokud jsem si jako přílohu přála „rejži“. Osm let ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce, však udělalo své.

Například poté, co jsem si objednala k obědu víno, se u našeho stolu rozhostilo ticho. Otec se sestrou se mě otázali: „Vopravdus řekla, že chceš suchÉ bílÉ víno?“

Kdysi jsem souhlasně přikyvovala bývalé šéfové, jak je neskutečné, že si padesátiletí doktoři ve fakultní nemocnici říkají „děcka“. Nedávno jsem z hromadného dotazu „Děcka, kdy půjdem na oběd?“ po chvíli váhání odmazala oslovení.

Jestli si ovšem myslíte, že se tím, že začnete otevírat okna místo votvírat vokna a místo smažení na voleji začnete smažit na oleji, zavděčíte někomu, kdo vystudoval češtinu a v jeho mládí mu na táboře kdesi u Broumova po dvou týdnech řekli: „Aha, my si mysleli, že seš pičus, ale ty seš učitel z Moravy“, tak nezavděčíte, no.

„Miláčku, mohla bys to zopakovat? Nerozumím tvým vokálům.“

A to přitom důsledně protestuji, když se mě někdo na Moravě zeptá, jestli jsem z Prahy. Protože mezi mými a pražskými vokály je teda sakra rozdíl! Naopak již po dvou letech na Moravě jsem se musela spolužačky z Prahy zeptat, co říkala. Bylo to „ahoj“. Ale ona byla kráva i tak.

Na druhou stranu musím uznat, že někdy Hostující profesor opravdu nerozumí a nepředstírá to. Občas mě nutí jít s ním do KFC. Pěšky, aby denně ušel deset tisíc kroků, které si měří krokoměrem. „V Ikee jsi ale měl krokoměr, ne?“

Ticho.

„Co je? Tak kolik jsme tam ušli?“                                                                       

„Aha. Rozuměl jsem ti, žes mě obvinila, že jsem měl v Ikee poměr.“

Ne že bych ve svém rodném městě neměla komunikační problém i já. Ten samý den v onom KFC: „Slyšels to? Už nebudeme pouštět Psychocata ven.“

„Proč?“

„On se ho právě zeptal, jestli mu v těch křídlech nebude vadit kočička!“

„Ptal se, jestli mu nebude vadit „chvilička“. Jako čekání.“

Možná bych se ale jenom neměla stravovat ve fastfoodech.

Kromě případů jako „řeknu to tátoj“ nebo „jdu k doktoroj“ na mě však Hostující profesor svádí i nářeční prvky, které nejsou pravdivé. Například „pod postelej“ říkají možná tak tři rodiny v Dobrouči, rozhodně však ne Salón republiky! Na rozdíl od takových „Mirkovo narozeniny“ a „tátovo kalhoty“, které jsem slýchala v Madridu od severních i jižních Čech.

Zatímco věci jako „tejden“ nebo „zejtra“ vlastně vůbec říkat nechci a činím tak jenom proto, že svým trvalým bydlištěm a pracovištěm spadám do sociální skupiny, která to prostě říká, existují jisté dva nářeční prvky, kterých se nikdy nevzdám. Jedním z nich je Přijdu dýl. Vím, jaký je rozdíl mezi „dýl“ a „později“ a v řeči chybné použití identifikuji. Nicméně když jsem se během svého moravského působení snažila o korektnost a přistihla jsem se, že říkám „později“ i tam, kde má být „dýl“, rozhodla jsem se zachovat si rázovitost svého kraje.

Druhým prvkem je východočeský výraz pro sýr. Prostě sejra. Hostující profesor je tím slovem natolik fascinován, že mě v supermarketu extra vodí k pultu se sýry jenom proto, aby mě slyšel to slovo říct. V nějaké naší lingvisticko-intelektuální chvilce jsme se snažili přijít na to, podle jakého vzoru se sejra vlastně skloňuje, což je poměrně složité u substantiva, u kterého není jasný ani rod. HP se nejdříve domníval, že se jedná o rod ženský skloňovaný podle vzoru žena:

1.       sejra

2.       bez sejry

3.       k sejře

4.       sejru

5.       sejro!

6.       o sejře

7.       se sejrou

      

     Což tak není. Je ten sejra skloňovaný podle češtině zatím neznámého vzoru:

1.       sejra

2.       bez sejra

3.       k  sejru

4.       sejra

5.       sejre!

6.       o sejru

7.       se sejrem

Nejvíc společných rysů nacházím se vzorem středního rodu město, myslím však, že sejra má velký potenciál stát se vzorem sám o sobě.

Já ten potenciál nemám. Já prostě jenom všude divně mluvim.