Wish list: kurz sebeovládání a omyvatelné stěny

Vánoce se blíží, a proto je třeba oprášit seznam vánočních přání vytvářený během roku. V mém případě ruším své požadavky na všechny knihy, novou pánev a zvukově izolující dveře, abych v ložnici neslyšela Psychocata dožadovat se v pět ráno vypuštění ven, a jako top prioritu připomínám přání zúčastnit se kurzu sebeovládání. Kdyby ho nabízeli v Korporaci, vyměním ho za kurz kontingenčních tabulek v Excelu.

To jsme si tak s Hostujícím profesorem chtěli udělat hezký sobotní večer u vína, jídla a pořadu ČT o okradených seniorech, na který mi poslala odkaz moje sestra Sova. Hostující profesor sice mírně protestoval a ptal se, zda opravdu chci jíst a dívat se přitom na staré lidi. Tázavě jsem se na něj podívala a upozornila, že to přece dělám pořád. Zatímco jsem nalívala červené víno, navrhla jsem také, že bychom mohli zkusit neopakovat minulý víkend, kdy Hostující profesor nejdřív polil sebe a přehoz na gauč a poté, co jsem přehoz a oblečení vyprala, usnul se sklenicí na břiše a znova polil sebe a gauč. Jelikož mi před třemi týdny odešla baterka v notebooku a ještě jsem nebyla schopná objednat novou, chtěli jsme se na pořad dívat na notebooku Hostujícího profesora, který začal v poslední době projevovat defekty, které však při kontrole univerzitním ajťákem (ajťák kontroloval defekty notebooku, nikoliv Hostujícího profesora), nebyly zjištěny, a notebook byl navrácen. Po prvních třech minutách pořadu se notebook zasekl.

Při snaze použít vlastní, jsem manipulovala s prodlužovačkou a notebookem a snažila se vyřešit, jak moci svůj notebook přenášet od pracovního stolu na konferenční stolek bez nutnosti vypnutí, když znovunastartování notebooku trvá přibližně stejně dlouho jako objednání nového z Alza.cz. Hostující profesor vydatně pomáhal a se svým notebookem na klíně mi radil, abych prodlužovačku zapojila do jiné zásuvky, než jsem měla v plánu.

S notebookem položeným na konferenčním stolku jsem pohybovala  prodlužovačkou, kabelem od notebooku, modemem a kabelem od retro starožitné lampy, kterou jsem si za osm stovek objednala na bazoši a pak v ní musela nechat všechno vyměnit, ale má hezký kryt. Lampa přestala po zapojení svítit. Když se mi konečně podařilo ji nahodit, kabelem od notebooku jsem zavadila o skleničku s vínem, která se vylila na podlahu a mírně nahodila deku. Když jsem nad tou nespravedlností tak stála a přemítala, na koho tuto křivdu hodit – na Hostujícího profesora, že mě nenechal prodlužovačku zapojit do první zásuvky, na univerzitního ajťáka, že tvrdil, že notebook je spravený, když nebyl, na Fujitstu Siemens za to, že mi odešla baterka, nebo na Sovu za to, že mi poslala odkaz na pořad o podvedených důchodních – vzedmul se ve mně vztek, který jsem obrátila proti objektu, který ve výčtu potenciálních viníků vůbec nefiguroval, a nakopla jsem konferenční stolek. Na zem spadla druhá sklenička s vínem, ohodila přehoz na gauč, gauč, stěnu za gaučem, mě a notebook Hostujícího profesora, vínem z notebooku poté Hostující profesor polil sebe. Střepy pod gaučem nacházím doteď, notebook doteď nejde zapnout, aspoň, že Hostující profesor zůstal, když jsem se mu rozplakala na politém rameni, že už to se mnou bude jenom horší, budu jako můj děda a nikdo se mnou nevydrží, a odvedl mě do ložnice, podložil mi nohy polštářem a konejšivě mi říkal, že jsem sice příšerná, ale nemám se srovnávat s lidmi jako Ghándí nebo matka Tereza, ale například s hurikánem Katrina. Ten zničil mnohem víc životů, zatímco já jenom skleničku, přehoz, gauč, nově vymalovanou stěnu a notebook.


V neděli jsme nic nepolili, protože jsme nepili víno, ale šli jsme s tátou na pivo. Včera jsem tak vařila večeři, ke které jsme si otevřeli víno. Červené. Hostující profesor se vrátil z kontroly našich nových rybiček, ze kterých má největší radost Balů, sedl si nad oponenturu nějaké studie a zavadil rukou o sklenici s vínem. Prázdnou sklenici pohotově zachytil a pyšně se na mě díval. Já jsem se dívala na deci vína na stěně za ním.