Komplexy, Pythagorova věta, bramborová kaše

Co hýbe mým světem!

Nějak jsem se hrabala ve facebooku (promazávala "přátele", kontrolovala, kdo co může vidět, upírala přístup (páč proč by někdo měl šmírovat moje fotky, když já jeho nemůžu)) a narazila jsem přitom na nějakou řetězovku, kterou jsem dělala ještě v Madridu. Spočívala v tom, že jsem měla "vytvořit poznámku s 25 náhodnými věcmi o své osobě, zajímavostmi, svými zvyky nebo názory. Poté vybrat kolik chci lidí, které v poznámce označím."

Takže pro zajímavst aktualizovaná a okomentovaná verze (aktualizace a komentáře tučně):

1. Mám divné komplexy. Jeden z nich se týká mých prstů na nohou.
2. Nepamatuju si Pythagorovu větu. Důvodem bude zřejmě to, že jsem ji od druhého ročníku střední školy nemusela použít. Stejně jako zbytek matematiky probíraný od páté třídy výš.
3. Tvářím se nezávisle, ale potřebuji muže. Nejméně tři.
4. Jeden z nich je Tatínek.
5. Moje nejoblíbenější jídlo je bramborová kaše. V poslední době je můj největší odvaz, když si ji s Baličkou cigaret po pár lahvích vína kolem jedný ráno vaříme.
6. Za romantiku považuju, když mi někdo přinese pivo do postele. Může i víno. Zjistila jsem, že pivo mě začalo nafukovat! Ale hlavně, ať to je alkohol a ne čokoláda, kakao, nebo plyšák, bohajeho!
7. Stále věřím, že jednoho dne dostanu rozum.
8. Na druhou stranu si ale říkám, co s ním pak budu dělat?
9. Mám slabost pro španělštinu s italským přízvukem.
10. Do třinácti let jsem nebyla malá.
11. Ve škole jsem chyběla, když se probírala násobilka čtyř. Dodnes s ní mám problém. Kéž by jenom s násobilkou. Nové rozdělení nájmu jsem počítala pětkrát. Když jsem zjistila, že ještě musím rozpočítat kauci, chtěla jsem plakat.
12. Vymyslela jsem vlastní kalendář, kde jsou měsíce pojmenované podle piva a rok začíná 14. července.
13. Jediné zvíře, které mi přijde odpornější než pavouk, je šváb.
14. Nesnáším otázky jako: „Jak se máš?“ „Co posloucháš za muziku?“ „Co to vaříš?“ „Už máš hotový zkoušky?“ „Máš chlapa?“ A nově taky: "Nebolej tě z těch bot nohy?" Tak podívejte, já jsem podpatkový člověk, možná i marnivá fiflena, ale nejsem dement. Kdyby mi snad hrozil například výstup na Sněžku (asi kdybych se před někým schovávala), nevezmu si lodičky na jehlách, ale půjčím si od maminky botasky nebo jak se to jmenuje. Takže ne, já osobně nevlastním žádné pohory, tenisky, botasky nebo sportovní sandále. Protože, zaprvé, co bych k tomu nosila za oblečení? A zadruhé, jak bych v tom asi chodila? Já neumím chodit v teniskách! Správné držení těla – narovnat záda, lopatky k sobě, zatáhnout břicho, zvednout bradu – u mě nastává pouze v okamžiku, kdy na sobě mám něco, co má aspoň čtyřcentimetrový podpatek. Výjimku tvoří léto a baleríny, ale v těch už chodím nakřivo. Ale abych si obhájila konstatování, že nejsem dement: samozřejmě si na nadcházející víkend v Bruselu nevezmu kozačky na jehlách. Vezmu si ty nové s podpatkem olomouckým podpatkem. Na tomto místě si zaslouží svou vlastní vložku olomoucká dlažba. Tak tedy pokud trávíte nějaký ten čas v Olomouci, pochopíte, že především zimní boty s podpatkem pohybující se v průměrné cenové relaci vám vydrží asi tak měsíc. Tím nemám na mysli, že po měsíci si musíte nechat opravit podpatky, tím myslím, že po měsíci ty boty můžete vyhodit. Takže v podstatě máte následující možnosti: 1) Rezignovat na podpatky. 2) Udělat podpatkový kompromis spočívající v tom, že se smíříte s faktem, že jehly unosíte pouze v případě, že si je s sebou budete nosit do školy/do práce v tašce a přezouvat se do nich místo do ortopedických sandálí. Kompromisní olomoucký podpatek vypadá přibližně takhle. Pořád je na kopřiví vkus dostatečně elegantní, ale přitom se na něm na všudypřítomných kočičích hlavách nezabijete, ani nebudete muset po první procházce po Horním náměstí zamířit do nejbližší opravny obuvi (mimochodem, tu nejbližší na náměstí Hrdinů ruší, podpatky tam opravovali za sedmdesát korun). Pak si ještě můžete vybrat ze dvou finančních možností v závislosti na tom, jak rádi nakupujete. Koupit si na zimu troje levné boty a všechny během té zimy vyhodit, anebo investovat do dražších a doufat, že vám vydrží aspoň dvě sezóny. Nutno podotknout, že ty poslední s kompromisním podpatkem mám od prváku, a kdybych na ně nekašlala s údržbou, můžu je nosit doteď. U nových bot s kompromisním podpatkem jsem po celodenním nošení v Praze zjistila, že z nich mám pouze lehce odřený kloub u prsteníčku levé nohy, což se nepočítá, protože já mám puchýře i ze žabek. A hlavně mě z nich nic nebolelo... kromě... stehenních svalů! Ty vole, mám kozačky, co samy posilují stehenní svaly a budu nosit botasky, neasi! Takže jestli se mě v Bruselu někdo zeptá, jestli ty boty nejsou nepohodlný, ukopnu mu podpatkem hlavu:-)
Další debilní dotaz je: "Ty máš umělý nehty?", protože nemám, mám je hezký od tý doby, co jsem si je ve dvanácti přestala kousat, ale podrobnější analýzu necháme na jindy.
15. Věřím, že na každou svini se někde vaří voda. I na mě.
16. Existují dvě věci, které bych se ráda naučila – skládat mapy a vytáhnout papírový ručník v celku, nikoliv na cucky.
17. Nedokážu na první pokus rozdělat ani tatranku.
18. Jsem kryptomonarchistka.
19. Nevím, co chci, ale musím to mít.
20. Opravdu se neopaluju. A myslím, že „nebaví mě to a nelíbí se mi to“ je dostatečné vysvětlení.
21. Léčím se, ale pořád si myslím, že na chlapech s dlouhými vlasy toho je hodně. Jsem nedoléčená. A jsem schopná se rozbrečet, když si je nějakej ostříhá. Nebo hůř – oholí! A to přesto, že spát se s nima dá i bez vlasů.
22. Mým snem je mít muže v domácnosti. (Ideálně s dlouhými vlasy).
23. Vařit jsem se naučila díky mužům (ale nikoliv proto, že bych vařila pro ně).
24. Domnívám se, že je to moc o chlapech.
25. Bod chybí, neboť ten původní je irelevantní:-) Můžete mi vymyslet nový.

Restaurátor si po třech týdnech, co se schovával i na skypu (jako bych ho snad vyhledávala), založil facebook a přidal si mě. Úspěšně ho (kromě tlačítka "confirm") ignoruju, ale už jsem si tam stihla najít jeho bývalou přítelkyni, abych mohla Baličce cigaret oznámit, že je sympatická, ale ne moc hezká a hlavně má ráda psy. Nemusíte ztrácet čas tím, že si pomyslíte, jaká jsem kráva, věřte mi, že já už jsem to udělala za vás. Samozřejmě mě vůbec nezajímají žádné Restaurátorovy bývalé, současné ani budoucí přítelkyně, ale co kdybych někdy něčí přítelkyně potřebovala dedukovat naostro, že jo! Musim si to zkusit takhle, když o nic nejde... No a taky si myslim, že stejně spal s tou servírkou ze spodního baru. Ženská intuice!

Po tři čtvrtě roce konečně otevřeli tu vino/pivotéku, co máme dvacet metrů od bytu. Už jsem tam byla a čekám, až se Balička cigaret probudí a půjdeme se dívat na Sbohem, armádo, protože jsem to obě kdysi četly a svorně nesnášely Catherine, ale obě dvě si z toho hovno pamatujeme, ale nechce se nám to číst znova a samozřejmě si to chceme zapsat na seznam četby. Doufám, že už se brzo probudí, protože tady to víno asi od půl sedmý ochutnávám, abych jí nenabídla něco špatnýho.