S kým se tady musím vyspat, abych mohla napsat bakalářku?

A nemám ani žádnou vyhlídku, že se dožiju placenýho vysokýho školství.

Letos jsem vás neobšťastnila již tradičním literárním cyklem "Kopřiva se snaží získat rozvrh," a jelikož mi na příští semestr zbývají tři předměty, předpokládám, že se nemáte na co těšit ani za půl roku (i když mám dojem, že STAG dokáže dojebat i rozvrh o třech předmětech), je třeba to něčím vykompenzovat. Tak co třeba tím, jak se snažím najít téma a posléze vedoucího bakalářské práce? Vlastně spíš naopak, nejdřív vedoucího a pak téma.

Technicky vzato, to téma a vedoucího mám. Obsahuje to ovšem pár nepatrných háčků:
Zaprvé: bez nějakýho investigación ve Španělsku ta práce nemá smysl. Neptejte se mě, co jsem dělala, když jsem tam byla (doufala jsem tam, že změním téma). A jak je se zdá, tak z Čech vytáhnu paty, až vyhraje Paroubek volby a já si budu muset sbalit tříkilový kufřík.
Zadruhé: Vůbec mě to nezajímá.

Kdyby snad chtěl někdo položit blbou otázku, proč jsem si to vybrala, tak proto, že pro náš rozsáhlý ročník byl stanoven limit pro dvouobor – čtrnáct lidí mohlo psát bakalářku na španělštině. Takže byli poměrně rychle rozebraní všichni vedoucí a zbyli lektoři, z nichž jsem znala pouze Zakopaného psa, čímž se mi limitovaly i možnosti tématu. To ovšem ještě bylo v době, kdy jsem věřila tomu, že lze studovat na anglistice, odjet na Erasmus a neprodlužovat.
Tím jsem tedy pracně "propadla" o ročník níž, kde je jich nehorázně málo (zatímco my se nevejdeme do učebny, oni mají konverzaci v pěti lidech), takže do mého zoufalství pronikla myšlenka, že bych vlastně mohla spojit příjemné s příjemným a vedle tématu změnit i vedoucího. Takže bych jakože mohla psát komentovaný překlad u Nejmilovanějšího profesora... Který mi sdělil, že ono jich je v tom ročníku tak strašně málo, že to vychází dvě bakalářku na každého člena sekce a on už ty dvě bakalářky má. Takže je to prostě tak, že nejdřív nemůžu psát bakalářku, jakou chci, protože je nás moc, a pak nemůžu psát bakalářku, jakou chci, protože je nás málo.
V rámci anabáze jsem se vydala za další oblíbenou vyučující. Samozřejmě, že to nedopadlo, kdyby to vyšlo hned na druhý pokus, nemělo by cenu o tom blogovat. (Zavzpomínajte na množství rozvrhů na škole zázraků.) Ovšem tam jsem docílila alespoň toho, že mi řekla, že to probereme s manželem. Ne teda, jestli jí dovolí, aby vedla bakalářku takový blbce, ale jestli by to nevzal on, neboť u Kdyby mi bylo pět, řekla bych, že proto, že vypadá jako čert. Ale v tomhle věku už asi nemám nárok. Doma si o tom asi promluvili, respektive mu asi řekla – protože mám pocit, že z tlumočení s ní mám docela dobré vztahy – že mu tu večeři prostě nedá, když mě nevezme, takže večer mi do ní přišel email. Ten email ale obsahoval pouze pozdrav "dobrý večer" a pak už tam nic nebylo, takže jsem jí ráno psala, jestli by mi to neposlala ještě jednou.
Tak posala a mám se mailem nebo v konzultačkách obrátit na Čerta. Tak jsem se obrátila a vedle toho obrácení jsem mu napsala i mail. Pokudivu i odpověděl. Že se mám stavit během konzultaček a specifikovat svůj záměr. Takže přes víkend budu specifikovat aspoň tu knížku, ze které chci něco překládat.
Možná to ale bude rychlé:
"Já si vás vůbec nepamatuju, já jsem vás na něco měl?"
"No, jo, na latinskoamerickou literaturu, ale já jsem tam byla asi třikrát."
Když ale já jsem to vzdala poté, co celou přednášku vykládal, jak projížděl argentinskou pampou, aniž by zmínil literaturu.

Možná mě všichni neodmítají proto, že mám teď blbej sestřih, proto, že nikdo nechce dělat překlady. Jak mi prozradila Čertova žena (což je naprosto degradující přezdívka a musím jí vymyslet nějakou jinou, už jenom proto, že je můj velký vzor v tom, že si po svatbě nechala svoje příjmení), hodně lidí si vybere překlad, protože si myslí, že akorát něco přeloží (a přeloží to samozřejmě mizereně) a v analýze překladu pak řeší, že ve španělštině se plurál řeší přidáním koncovky -s. A hlavně si myslí, že to je jednoduchý, protože nechodili na anglistiku na Leprikónův překladatelský seminář. (Mimochodem, na tom posledním jsme s Leprikónem skončili v Ponorce, což bylo velmi inspirativní, hlavně poté, co jako by oficiálně skončil seminář, takže Leprikkón vytáh jointa a nabídl studentům. Po třech pivech jsem pak šla na pilates – při stání na jedné noze jsem nezaznamenala žádný rozdíl oproti tomu, když jsem střízlivá.)

O bakalářce se mi zdálo už dvě noci za sebou a to z ní ještě nemám ani písmeno. Ani téma. Ani vedoucího. Takže nechápu, jak se mi může zdát o něčem, co neexistuje.