Proč jsem pro zavedení školného

A nedočkají se ho zřejmě ani moje děti, protože Češi jsou národ levičáckých fňukalů.

Hned z kraje bych zřejmě měla učinit přelomové prohlášení, které bude znamenat zprávu týdne – pokud se Jyrka přestane na chvíli snažit – především pro čtenáře, kteří se mnou prošli mou střední školou. Mou soukromou střední školou. Protože – byť ne za všechno – dlužím zřejmě Markraběti omluvu. K čemuž jsem ovšem dospěla teprve poté, co jsem po čtyřech letech na soukromém gymplu byla postavena v tváří v tvář realitě státního školství a všudypřítomnému a neprůstřelnému argumentu: "Když se ti to nelíbí, můžeš jít jinam." Tento argument jsem za čtyři roky na Škole zázraků neslyšela, protože odpovědí by bylo: "Tak já jdu a svoje prachy si beru s sebou."
Respektive tenkrát ještě "mí rodiče jdou a svoje prachy si berou s sebou."
I Markrabě s Quasimodem samozřejmě zkoušeli, kam až můžou zajít. A mohli zajít až tam, kam jsme je zajít nechali. Rodič v ředitelně, který se ptá, na co platí školné, když... doplňte si sami, bylo prostě něco, čemu ředitelé obvykle neodolali. Jistěže se jako všude našli rodiče/studenti, kteří toho zneužívali, ale to už není o školném, ale o tom, že idioti jsou všude. Základní princip, že pokud studenti za peníze svých rodičů nedostávají odpovídající kvalitu, je to průser pro školu, platil. Samozřejmě, že i ta kvalita odpovídala ceně – a školné nebylo sto tisíc ročně, ale dvacet. Nicméně po třech letech, co se seznamuji se státní vysokou školou, nemám pocit, že bych chtěla vidět, jak to vypadá na státních gymplech.

A teď, kdyby to snad někdo nevěděl, si povíme, jak to dnes vypadá na vysoké škole, která je zadarmo (:D:D:D:D:D:D:D:D, ale to až za chvíli.)

Začněme od problému nejmenšího: tuším, že moje první přednáška na VŠ byla Teorie literatury s docentem Recorrense v učebně číslo 7. Seděla jsem úplně vzadu a najednou mi něco spadlo na hlavu. Nebolelo to, ale lekla jsem se. Byl to kus omítky. Vzhlédla jsem a uviděla mokrý flek v rohu. Flek je tam dodnes, zhruba pětkrát tak větší.
Tenhle rok na romanistice s velkou slávu představili učebnu, která je vybavena dataprojektorem a počítačem. Wow. Máme takovou jednu a pak je tu ještě jedna místnost, kde je televize s videem. Kapacita obou zmíněných učeben je asi dvacet pět lidí. Dále je pak pro celou filosofickou fakultu společná takzvaná Velká učebna, kam se vejde až sto lidí, a kde je taky počítač a dataprojektor a dokonce i normální židle. Zahraniční návštěvy se obvykle berou tam.
Začátkem každého akademického roku se u nás na fakultě něco rekonstruuje, akorát pořád není vidět co, je to jenom slyšet.

Padající omítka a předpotopní technika je u našeho "zadarmo" školství ještě ten vtipný problém.
Poznala jsem hodně vysokoškolských pedagogů, které jejich práce baví a umí to dokonce udělat tak, že pak ta práce baví i studenty (umím si představit jenom málo lidí, kteří by mě jako Nejmilovanější docent přiměli s radostí číst španělskou literaturu 19. století, protože co si budeme povídat, když vás Nejmilovanější docent neupozorní, čemu se tam dá zasmát, tak se to vesměs moc číst nedá). A pak jsem jich poznala ještě víc, co na vysoké škole učí prostě proto, aby si tam v klidu mohli dělat ten svůj výzkum a přítomnost studentů je obtěžuje a dávají nám to najevo. A já se jim zas tolik nedivím. Zaprvé proto, že si dokážu představit jejich výplatní pásku. Zadruhé proto, že když se podívám na některé své spolužáky, tak bych s takovým materiálem taky pracovat nechtěla.
Že dneska může vysokou školu vystudovat každý debil, není tajemství. Méně známý už je fakt, že mezi těmi debily jsou i lidé, kteří o daný studijní obor mají i zájem. Jak trefně poznamenala zoe, někteří jedinci se na filologii přihlásí jako do jazykovky. Nezajímá je literatura, nezajímá je lingvistika, nezajímá je historie, nezajímá je překlad, nezajímá je tlumočení a mají představu, že si ve škole budou povídat s lektory a opakovat slovíčka. Zdržují ostatní spolužáky a serou profesory. Ale když už se na tu školu dostali a je to zadarmo, tak proč nezdržovat spolužáky a nesrat profesory, dokud nebudou mít titul, že. Možná, že kdyby si za ty debilní dotazy, co kladou, a za ty otrávený ksichty, co hážou, museli platit, tak by si rozmysleli, jestli jim to za to stojí.

Během posledního týdne jsem se k současným problémům českého vysokého školství dostala minimálně třikrát a pokaždé jsem došla ke stejnému závěru – základním problémem je zmíněná mantra "Když se ti to nelíbí, můžeš jít jinam," jejíž existenci umožňuje fakt, že oficiálně škole platíme maximálně tak novou validační známku na ISICa, škola nám zdarma poskytuje služby, takže když se nám něco nelíbí, zbývá nám snad něco jiného, než držet hubu?
Příklad č. 1:
To si musíte dostudovat sami. Věta, kterou jsem v pondělí slyšela na třech přednáškách ze čtyř. Když si musím přes polovinu věcí "dostudovat sama", tak proč rovnou nestuduju dálkově? Ok, vysoká škola je i o tom, že student je schopný část dané problematiky pochopit sám, ale princip by snad měl spočívat v tom, že se tak učíme pracovat a přemýšlet samostatně, a "nestudujeme sami," protože se půlka látky kvůli špatné organizaci nestihla probrat.
Podpříklad příkladu 1:
Britská a Americká literatura 1 a 2: v každém kurzu (1 a 2) se probere v průměru pět až deset autorů (záleží, na jakého vyučujícího narazíte, já jsem jich na britské probrala deset, Zrzka pět), takže dohromady za ty čtyři kurzy dvacet až čtyřicet autorů. Ke komplexním zkouškám (jsou dvě, jedna z britské a jedna z americké) a ke státnicím je jich potřeba znát, odhadem, okolo stovky. Tak proč je na ty kurzy povinná docházka? Mně už je jedno, jestli si "sama dostuduju" sto autorů nebo šedesát.
Samozřejmě, že se to všechno nedá stihnout ve škole, když se jedná o semestrální předmět s dotací hodina a půl týdně. Kdybychom v prváku netrávili čas s kravinami typu "Úvod do studia literatury," kde Uspávač hadů vyklepával do stolu A-B-A-B, a kdyby nám snížili počet povinně volitelných předmětů, protože ty zajímavé a přínosné jsou hned obsazené a vám pak v kreditové nouzi nezbyde nic jiného, než se zapsat na American holidays, kde budete na Halloweena vydlabávat dýně, mohly by se kurzy literatury rozdělit na 1,2,3,4 a bylo by po problému.
A můžeme jít za vedoucím literární sekce a navrhnout to? Ne, protože on to vymyslel takhle, takže lepší řešení neexistuje, a jestli se mi nelíbí, jak jsou na naší katedře vedené literární předměty, můžu jít jinam.

Příklad č. 2:
Zrzčina komplexní zkouška z americké literatury:
Poslední Mohykán v průběhu její zkoušky změnil sylabus předmětu. Podle nového sylabu, se tak na seznamu povinné četby ke zkoušce ocitlo dílo, které na tom předchozím nebylo. Zrzka si vytáhla přesně tu otázku, které se to týkalo. Takže vyletěla kvůli jedné nepřečtené knížce, kterou původně ani číst nemusela.
A může snad jít za vedoucím anglistiky a říct, že profesor Poslední Mohykán, se kterým vedoucí spolupracoval na několika výzkumech a zřejmě ho kdysi i učil, ji nespravedlivě vyhodil od zkoušky? Ne, protože jestli se jí nelíbí, že se pro jistotu musí řídit starým i novým sylabem předmětu a sylaby se tady mění v průběhu zkoušky, tak může jít jinam.

Příklad č. 3:
Pokud nejste idiot... ale vy jste.
Zrzka nenávidí Ohnivou docentku. Opakovala u ní Syntax 1. Pořád jsem se Ohnivé docentky zastávala, protože na mojí Syntaxi 1 byla poměrně normální. Zastávala jsem se ji až do pondělí. Zrzka říká, že tak, jako se chovala v pondělí na Syntaxi 2, se chovala i na celé jedničce u ní. Přísahám, že takovým způsobem, jakým z lidí dělá kretény ona, to nedokázala ani blahé paměti naše učitelka na hudebku na základce (považte, co to musí být za zvěrstvo, když mě v pondělí Ohnivá rozsekala skoro tak, jako hudebkářka v sedmý třídě, kdy mě, která když brouká Ovčáci, čtveráci, tak si lidi myslí, že to je barmská hymna, nechala zpívat duet "Ráda, ráda tě, Jeníčku, mám" s klukem, co chodil do sboru a kterýho jsem nesnášela!) To už není o tom, že rýpe, je sarkastická, nebo někoho nechá v něčem vymáchat, to už je cílené ponižování za věci, za které nemůžeme – ona moc dobře ví, že na Morfologii 2 s docentem Spinningem se ze všech okruhů ke státnicím probralo jenom sloveso, ale stejně neopomene poznamenat, že jsme idioti, když neznáme těch zbývajících devadesát procent, která se měla probrat na Morfologii 2.
Já nevím, co má Ohnivá docentka za komplex – jestli jí nechal chlap, porodila blbý děti, co taky neurčí pět důvodů, proč je Mary podmět, anebo jestli jí prostě sere, že má odrosty a my se Zrzkou ne, ale kdybychom platili školné, dostala by vyšší plat a mohla by si zaplatit odbornou pomoc a neléčit si ty komplexy na nás.
A můžu si jít stěžovat? Nemůžu, protože jestli se mi nelíbí pedagogické metody Ohnivé docentky, můžu jít jinam.

A je to snad někde jinde jiné? Není.
Možná je moje představa příliš idealizovaná, když si myslím, že platím-li, někdo mě musí poslouchat, ale často vzpomínám na zkušenosti ze svého gymplu, kde šel aspoň částečně aplikovat princip platícího zákazníka.

Během posledního týdne jsem si samozřejmě i jako nedílnou součást takové diskuze vyslechla, že jsem pro zavedení školného, protože moji rodiče by si mohli dovolit ho platit. Což je bez pochyby pravda. Těžko říct, jestli by školné zaplatili bez požadavků na jeho splacení, ať už jakoukoliv formou, a bohužel to už ani nezjistím, protože tak dlouho, abych se školného dočkala, zřejmě nebudu studovat ani já. Co ale není pravda, je další nedílná součást takové diskuze, a to, že děti ze sociálně slabších rodin by si pak nemohly už vůbec dovolit studium na VŠ. Děti ze sociálně slabších rodin si studium na VŠ nemůžou dovolit už dneska. Dostáváme se k tomu, jak je tedy vysokoškolské studium "zadarmo." Vynecháme případy, kdy student bydlí u rodičů a chodí na školu ve svém městě a spočítáme si moje měsíční výdaje:
3 500 nájem
1000 doprava (pokud jezdím domů každý víkend + průkazka na MHD)
jídlo a pití 1 600 – 2000
kopírování materiálů do školy minimálně 500
na začátku semestru skripta a knížky přibližně 1000 (takže na semestr ty dvě stovky)
Připočtu k tomu výdaje na byt (čistící prostředky atd.), někdy si potřebuju koupit léky, zvýrazňovač, blok... a máme hezky zokrouhlených 7 000. K těm sedmi tisícům teprve začněte připočítávat hospodu, kosmetiku, kino, jiné knížky než ty do školy, sport...
Samozřejmě to jsou ty položky, které lze škrtnout, a základ 7 000 tisíc by taky šel snížit na nájmu a jídle (kdybych neměla samostatný pokoj a živila se rohlíky s paštikou… nebo kořínky), ale na druhou stranu jsou to výdaje studenta v Olomouci, ne v Praze nebo v Brně.

Když se veřejně vedly diskuze o školném na vysokých školách, nevzpomínám si, že by se zmínila přesná částka, která by se platila. Ale při překročení standardní doby studia se platí 18 000 na semestr. (Informace od Gedžitky, na webu školy jsem to nenašla, ale ona je docela spolehlivý zdroj). To jsou tři tisíce na měsíc. Já jsem samozřejmě ta rozmazlená dcerka z modré buržoazní rodiny, ale kdybych uvažovala, jestli mám peníze na to studium, tak 7 000 a 10 000 už mi nepřijde jako propastný rozdíl.

Znám aspoň dvě rodiny, kde si v dnešní době mohli dovolit poslat na VŠ jenom jedno dítě.
Jaké to druhé má pak možnosti? Studovat při zaměstnání, takže najít si buď takové, které mu umožní prezenční studium, anebo si zvolit kombinované (dálkové) studium, které ale nenabízejí všechny obory, takže výběr je limitován. To se vám zdá fér? Anebo si vzít půjčku. Nejsem expert, ale mám pocit, že použít dnes nabízené půjčky na placení studia se opravdu nevyplatí. Zavedení školného by si přirozeně vyžadovalo i zavedení systému, který by umožnil studium přesně takovým lidem. Buď výhodné půjčky studentům, anebo model, který se mi osobně líbí nejvíc, kdy absolvent dle aktuální výše platu splácí zpětně svoje studium. Tady se pak můžeme i bavit o tom, jaký vliv má kvalita školy, placené školy, na možnosti uplatnění. Kolik lidí vyleze z fildy s tím, že by měli nějakou praxi? (Mimochodem, nové heslo naší fakulty zní: „Filozofická fakulta – fakulta pro život.“) Připomínám svou marnou snahu dostat se na pracovní stáž, ač studuju příliš nepraktický obor. Na to, že studuju příliš nepraktický obor, si vzpomenu vždycky, když překládám příbalový leták k nějakým lékům. Tak já to příště napíšu v surrealistických verších a třeba se tím předávkujte.
A přitom ono by to šlo – francouzská sekce dokáže svým studentům najít možnosti pracovní stáže. Protože tam zřejmě je někdo, kdo to udělá i zadarmo. Na španělštině věc nepředstavitelná.
Další věcí jsou stipendia. Znám několik lidí včetně mě, kteří by, kdyby nebyli líní, mohli mít prospěchové stipendium. Ale mám se dřít za tisícovku na měsíc? Sorry, ale to se mi víc vyplatí dřít se v práci. Na stipendia, která by motivovala, nejsou peníze. Pro mě je sociální spravedlnost to, že ze školného lidí, kteří si můžou dovolit ho platit, se dá stipendium nadaným studentům, kteří si to dovolit nemůžou.

... ale i přesto se v mnoha mých jinak pravicově orientovaných spolužácích najednou projeví nějaké "sociální cítění," hlavně asi vůči sobě, a jsou proti zavedení školného, protože studenti jsou přece tak chudí... Studenti neplatí sociální a zdravotní, když pracují, neplatí daně, a mají slevu skoro všude, kde zamávají ISICem. Tak co bych ještě chtěli?
Já bych třeba chtěla školu, která mi něco dá, aniž bych si z toho tři čtvrtiny "musela dostudovat sama."