Determinace, ambice, predispozice, voe!

Když už tu nemůžu mít Mercadonu, vraťte mi aspoň Carrefour!


Jo, myslím, že to bylo v pátek odpoledne, před plesem, kdy se mi na Skypu ozval Restaurátor. Jak jsem se měla ve Španělsku a tak. Vynechala jsem ty nepodstatné detaily jako třeba jak jsem chtěla do něčeho praštit, když jsem přistála v Madridu a první, co jsem viděla, byl plakát "Cup of America, por supuesto en Valencia!", pak, když jsem čekala na kufr, a vedle jezdila zavazadla z místa odletu "Valencia" a na nádraží vedle autobusu do Granady stál autobus do Valencie, takže z toho vyšlo, že jsem se vlastně měla skvěle a bylo dvacet stupňů, zatímco ve Valencii šest.
Ovšem po této zdvořilostní frázi jsem tedy zjistila, proč že mi to vlastně píše:
"Měl jsem strašnej víkend..." ("Fin de semana orrible" – ne, Ital vám tam to "h" prostě nenapíše.)
"Co se stalo?"
"Brancu (pes) srazilo auto."
To jsem se ještě nesmála. Chudák pejsek. I když mi prokousnul nos a jednou jsem se chtěla zeptat, jestli teda bude spát v posteli a já si náhodou nemám jít lehnout na jeho pelech.
"Seděl jsem dole v baru a Branca utek otevřenejma dveřma... a srazilo ho auto. Ale on se lekl a běžel dál. Celej den jsem ho hledal, ale nemoh jsem ho najít. Tak jsem rozvěsil plakáty, že hledám psa. A druhej den mi zavolala jedna seňora, že ho našla!"
"Chudák."
"Tak já už jdu, musím vyvenčit Brancu, kňučí."
To už jsem se smála nahlas.
Baličce cigaret se aspoň chlapi ozývaj, aby jí vyprávěli o jiných ženských. Mně se ozývají, aby mi vyprávěli o psech.
A otec mi volá, aby se zeptal, jestli nevím, kde je černá nit.

Mezitím jsem se rozhodla, že teda budu aspoň kariéristka. A že začnu tím, že stát a Evropskou unii oberu o co nejvíc stipendií, takže budu studovat deset let a školu vylezu, až moje spolužačky porodí své druhé dítě. Ta Organizace z posledního odstavce mi na můj mail odpověděla za dvacet dva minut. Tenhle týden jsem měla poslat návrh pracovní smlouvy. Místo toho pošlu mail, že to jaksi nevyjde. Z nabízených možností, proč se to může posrat, vyhrála "další věc, se kterou momentálně vůbec nepočítám." V úterý jsem šla do Kanceláře pro zahraniční záležitosti, abych se zeptala, jaký je další postup, když jsem si našla zaměstnavatele. Mluvila jsem přibližně patnáct sekund, než mě pí magistra přerušila, že pro mě má asi ne zrovna pozitivní zprávu. Protože dle nové směrnice Evropské komise, která platí od 30.6. 2010, vedle orgánů EU a českých ambasád se pracovní stáže nadále nesmí konat ani v Těch Organizacích. Mám dojem, že naposledy jsem se musela tak přemáhat, abych se nerozbrečela před cizím člověkem, když jsem vyhrála Darwinovu cenu pro studenty na zkoušce z anglický morfy.

Poté, co mě politovala Balička cigaret a Gedžitka, jsem začala analyzovat, co mě na tom sere nejvíc. Teda vedle toho, že kdyby se někdo ze zahraničních záležitostí obtěžoval tuhle směrnici zveřejnit dřív (ne, fakt, si nemyslim, že se to dozvěděli tenhle týden), nemusela jsem teď následkem šesti dnů, kdy jsem s tím prostě počítala, být tak zklamaná.
Pí magistra mi navrhla, ať se zkusím informovat o pracovních možnostech na své katedře, kde koordinátor pro tyhle věci tvrdí, že nic takového neexistuje, a doplnila to takovým lítostivým pohledem, co asi tak může holka z filologie sehnat za pracovní stáž. Já bych někomu nakopala prdel.
Co si jako v Evropský komisi myslej, že na fildě děláme? Ne že by se to týkalo pouze Evropské komise. Chtělo by to nějaký sociologický výzkum mezi studenty filologie, jaké procento z nich na dotaz: "A co z tebe vlastně bude, až tu školu doděláš?" odpovídá fyzickou likvidací tazatele. Opravdu pouze zlomek z nás skončí jako akademik potácející se chodbami filozofické fakulty (protože nemůže najít svoji pracovnu) i v zimě v sandálních, protože si neumí zavázat tkaničky. Že si můžete příbalový leták u léků přečíst česky, že jste si Harryho Pottera mohli přečíst česky a že vaše děti někdo naučí anglicky, to vám připadá málo praktický?
Většina z nás se nebude věnovat morfologii, syntaxi nebo španělský renesanční literatuře. To je jenom prostředek k tomu, abychom mohli dělat pořádně tu práci, která k něčemu je. Protože těžko můžu třeba udělat dobrej překlad, když si budu myslet, že modální sloveso "will" je jenom budoucí čas a když nepoznám v moderní literatuře odkaz na pikareskní román. Ale na pracovní stipendium nedostanu. Na rozdíl třeba od apleka, což je jazyk x pro aplikovanou ekonomii, který nemá ani navazující magisterský studium, a ne že bych se chtěla někoho dotknout, ale přijde mi, že jsou to prostě sekretářky, co uměj anglicky, ale maj v názvu tu ekonomii, takže už můžou někam do firmy jít přerovnávat papíry. Já ne, leda že by na nich byla analýza Dona Quijota.

Měla jsem hezky naplánováno, že v zimáku napíšu ve Španělsku bakalářku, v letňáku si dodělám na anglistice poslední souborku z literatury a půjdu na státnice. Moje bakalářka bez výzkumu ve Španělsku vyhraje soutež o katederní shit roku (ne že by taková soutěž existovala, ale Darwinova cena se taky neudělovala, dokud jsem tak neskutečným způsobem nevylítla z tý morfy, a docent Spinning si od minulého roku tyhle případy určitě zapisuje a pak baví zbytek katedry na schůzích) a hlavně nevím, z čeho přesně ji teda napíšu (jestli se mě chcete zeptat, co jsem dělala celý semestr v Madridu, tak... přemýšlela jsem, jestli by nešlo změnit téma).

Ještě horší je ale zřejmě představa, že budu další rok hnít v Čechách. Určitě bych vám mohla dát seznam věcí, které mi chyběly, když jsem byla ve Španělsku. Ale ten seznam toho, co mi chybí v Čechách, by byl delší. (A nejmenším z nich by byla absence Mercadony v Čechách. Kdyby aspoň Carrefour nevzdal pokus naučit Čechy kupovat kvalitu. Hlavně, že tady máme santusácký Lidly. Naposledy jsem nebyla daleka hysterického záchvatu, když jsem chtěla lilek, cuketu, brokolici a žampiony a v Tescu z toho měli jenom žampiony.)

Jasně, že jsem teď spokojená. Ale já nejsem ten správný typ pro životní filozofii "enjoy the moment." Já potřebuju plán, na který se můžu spolíhat, něco, na co se můžu těšit. Což jaksi teď nemám, tudíž propadám frustraci nad nedostatkem svých ambicí, popřípadě neschopností je naplnit, páč pro to zřejmě nemám predispozice, a hlavně ani nemám nic, na co bych je zaměřila! A samozřejmě to je proto, že se proti mě všichni spikli!
Tak si asi udělám teď v zří státnice ze španělštiny (protože jsme poslední ročník, co si je ještě může rozdělit a může dělat státnice, i když nemá bakalářku), v zimáku tu bakalářku napíšu a jako zdroj uvedu asi internet, udělám si státnice z angličtiny, ztratím status studenta, přihlásím se na pracák a půl roku, než půjdu na magistra, mi budou dávat podporu, když mi nechtěli dát pracovní stipendium. Jak se vám to jako daňovým poplatníkům líbí?
Jestli vám připadá, že fňukám a že jsem ukřivděná, tak já fňukám a jsem ukřivděná.

A nahoře právě začali hrát na bubny. Zřejmě se některý z mých minulých pošahaných spolubydlících stal mým budoucím pošahaným sousedem.