Pochybné morální pochyby

Transparentní lži, licoměrné definice, trapná klišé.

V neděli jsme byli s tátou na pivu. Řeč se dostala i na svatbu, která se U Nás konala o víkendu konala, a kde vedle toho, že ucpaná čokoládová fontána znehodnotila půlku rautového stolu a svatební šaty, se vdávala známá známého a známý téhož známého. Ženich byl označen za normálního, hodnýho kluka. Nevěsta byla označena za "já bych tak řek – taková kurvička. Ale on si ji asi zkrotil." Nevěsta je kurvička proto, že "třeba za tejden byla schopná vystřídat tři chlapy a v Americe s někým čtyři roky chodila, pak se vrátila, on přijel za ní a ona ho za měsíc pustila k vodě." To je přece jasný, že jo. A vůbec to třeba nemohlo být tak, že z Ameriky domů utekla před čytřletým vztahem a vztah dorazil za ní, aniž by se ptal. Tři chlapi za tejden? A? Když nikoho nehledáme, nebo nemůžeme narazit na nic, co by si zasloužilo investici, tak máme do hospody chodit představovat náhodné známosti a tvářit se, že to je na celý život, když víme, že to je do konce týdne? Nebo máme prostě čekat? A ve čtyřiceti se dvěma dětma pak zjistit, že zatímco jsme čekaly, něco nám uteklo, tak si to teď vynahradíme? I vy pokrytci... Trochu mě děsí, jak je pořád tak jednoduché získat nálepku kurvičky. Kdyby se tak nemluvilo o nevěstě, ale o ženichovi, znělo by to asi jako že "on byl vždycky trochu na ženský, ale teď se kvůli ní už chvíli snaží. A pamatujete na tu americkou blbku, co za nim přijela až sem?"
Okey, nechám si label kurvičky.

A teď napíšu něco, čím popřu svůj pevný názor, že si budu stát za svou škatulkou.
Ladule s Blondýnou mě přesvědčily, že do Španělska prostě strašně chci, takže jsem si spočítala, kdy – pokud pro tento rok opět neobdržím Darwinovku – bych mohla skončit se zkouškovým, koukla jsem na letenky a usoudila, že se mi na začátku února chce do Valencie. Tak jsem si tam napsala, jestli by to šlo. Dozvěděla jsem se, že je to sice ještě daleko, ale že šlo "a že jsem rád." A pak další věci, ze kterých by se v přenesené psané formě stala bezvýznamná trapná klišé. Abyste to pochopili, muselo by to být doprovázeno tím samým gestem se sklenicí vína v ruce, jako když jsem to včera vysvětlovala Zrzce a Baličce cigaret. (Mimochodem, na část večera se stavil i Marley – a když došlo na lingvistiku, tak se chytal! Možná budeme uvažovat o udělení čestného členství v Klubu PL a odpustíme mu i ten kostým Zorra.)
Jeden email s pár detaily otřásl mým nezávislým přístupem k poníkům, konkrétně k francouzskému poníkovi (a průser taky je, že jsem zjistila, že Restaurátorovi už pěkně dlouho neříkám poník), (ty jo, kdybych zůstala u všech původních národnostních přezdívek, už by to bylo na vtip: "Španěl, Ital a Francouz přijdou do hospody a potkají tam Kopřivu. S Portugalcem (pointu to zatím nemá)), kterému jsem chtěla napsat dneska, až budeme v 15 min. Jeden email s pár detaily tedy putoval k dalším faktům proti (jako že mi nevoní a že pravděpodobně přefik něklik ročníků francouzskýho apleka). Takže jsem si to jako by vyřešila a dneska jdu po náměstí, usmívám se, že už tam je vánoční stromeček a pak koukám na toho chlapa v kabátě, co jde naproti mě a vypadá, že mi nabídne změnu mobilního operátora, takže už si chystám "Operátor bla bla, tarif bla bla, kolem tří stovek měsíčně, děkuji nechci," když mi řekne: "Čau. Proč neodpovídáš na zprávy?"
Použila jsem tranparentní lež, kterou samozřejmě hned poznal, neboť jsem lhala jako podprůměrnej chlap. Ale má bod za "tak až budeš mít čas, tak se ozvi. Nebudu ti psát furt já." A slušelo mu to na světle víc:o) Fakt vypadal jako pan profesor, čímž bych si v podstatě mohla splnit svůj lolití sen. Fajn, tak já vím, že i když po mně v hospodě pořád chtěj občanku, tak ve dvaadvaceti budu lolitu hrát dost těžko, ale tak aspoň trochu, no.
A jo, já vím, že prakticky nemůžu někomu zahejbat, když s ním nemám žádný vztah, při nejmenším ne definovaný, ale když i Balička pravila, že "hele, se znáte rok a půl – ty, rok a půl a jeden chlap, to je na tebe sakra dobrý." Jo, uznávám, že když mě někdo vidí čtyřikrát do roka, tak se se mnou dá i vydržet.
Zrzce jsem si povzdechla, proč tam Francouz nemoh být před dvěma týdny, načež mi pravila: "On tam byl. Ve vedlejší místnosti." Hm, hlavně, že já tam několik hodin sedim Marleymu na klíně. A za tři měsíce poté, co do žádnýho Španělska nepojedu, nebo mě tam Restaurátor seznámí se svou novou přítelkyní, se upiju tequilou, protože jsem propásla svou poslední lolití příležitost (já fakt umim vypadat na patnáct!:o)).