pátek 3. října 2008

Ahoj,

jmenuju se Kopřiva, je mi dvacet jedna let a neudržím moč, natož pak myšlenku.


Ale tak jistě. Dva dny po návratu ze Španělska chřipečka. Sestra mi prozradila, že pokud mě nachlazení po pár dnech přejde a pak se zase vrátí, jsou to možné první projevy žloutenky. Náš roztomilý španělský lektor starostlivě poznamenal, že si všiml, že jsem nachlazená, a jestli vím o tom zvlášť nebezpečném druhu chřipky, co přišel z Austrálie.
Celý týden jsem se těšila, jak přijedu domů, dovolím ostatním, aby se o mě starali a budu si užívat projevy lítosti, a ono co? Sotva teď ze sebe dostanu nějaké to zakašlání! Vůbec nevzbuzuju soustrast. A to jsem ještě předevčírem chtěla zabít toho kreténa, co vymyslel na papírových kapesníkách ten mřížkovaný vzor.
Lítosti se tedy snažím docílit aspoň tím, že všude vyprávím, co se děje na katedře anglistiky. V pondělí se jim podařilo nasrat mě do té míry, že jsem dokonce prohlásila, že tohle už předčí i naši školu zázraků a všechny excesy markraběte a Quasimoda.
Původně jsem měla na anglistice zapsaná čtyři áčka, protože čtvrt hodiny po otevření STAGu byla všechna béčka obsazená. V pondělí se mi počet áček zmenšil na tři, neboť jsem vzhledem k tomu, že jsem se nedostavila na úvodní hodinu, byla vyškrtnuta z PC5. Což je pravidlo, na kterém "se všichni dohodli." Minulý rok sice asi ještě neexistovalo a dohodli se na něm všichni, akorát to už neřekli druhákům. Takže příští rok budu po vzoru třeťáků taky chodit jako hyena na předměty, které nemám zapsané ve STAGu, a čekat, jestli se někdo nedostaví. Nicméně profesorka na PC5 je velmi sympatická a uklidňovala nás, že jsme přece ve druháku a máme na to ještě tři semestry. Škoda, že já jenom dva.

Katedra anglistiky si libuje ve svém pocitu jedinečnosti, a proto vydává i jedinečná nařízení. Například, že pokud se někdo na uvolněná místa ve STAGu zapsal až po úvodní hodině, má se zase odepsat, protože do kurzu stejně nebude přijat. Nicméně někteří profesoři zde mají i rozum, tudíž se mi na poslední chvíli podařilo urvat Contemporary British Fiction. Odpovědí na můj prosebný mail mi bylo "no problem:-)", tudíž bych řekla, že je možná cosi shnilého na katedře anglistiky a kapacita kurzů těch méně normálních přednášejících holt bude nenaplněná a vůbec přece nevadí, že někteří lidé si ze zoufalství nad nedostatkem předmětů zapsali třeba bibliografii.
Student, kterému se podařilo zapsat se na víc než čtyři áčka, je ostatními závistí takřka vyobcován z kolektivu, přesto však na předměty, které jsou pro anglisty povinné, chodí céčkaři. Takže kdejakej tělocvikář má zapsanou britskou literaturu, ale já ne.

A ve třeťáku se z toho co? Ve třeťáku se z toho poseru.

Katedra romanistiky byla tradičně nasírací o něco méně. Až na to, že místo dvou nových lektorů tam máme jednu lektorku. A že dvěma z mých profesorů, potkat je někde před nástěnkou, bych tykala a soucitně se zeptala, jakou učebnu hledají. A zahájit přednášku slovy "No, mně se to těžko vysvětluje," jim na autoritě taky moc nepřidává. No, nám se to těžko chápe.

V pondělí jsem se sešla se Sanchou a Kačátkou a iniciativa pokudivu vzešla od nich. Asi naposled. Jaksi jsem nezaznamenala, že by byl nějaký rozdíl bydlet s nimi nebo bez nich. Srazy gymplu to jistí.
Nicméně pondělní večer měl ještě svou močovou dohru. Když jsme odcházely z Morgana přísahám, že po potřebě jít čůrat ještě nebylo ani stopy! Plánovala jsem, že poprvé zkusím cestu domů pěšky. Jenže jsem došla na zastávku, abych zjistila, kterým směrem je Tržnice (ehm) a už jsem se zkříženýma nohama dělala, že studuju jízdní řád. Podařilo se mi nastoupit do autobusu a následně z něj i vystoupit. Při odemykání hlavního chodu jsem musela vypadat velmi nedůstojně. Chtěla jsem přivolat výtah. Zjistila jsem, že chybí čudlíky pro jeho přivolání. Vylezla jsem do patra a přivolala výtah. Vyjela do osmičky. A nešly mi odemknout dveře. Rozsvítila jsem. A zjistila, že se pokouším odemknout cizí byt. A asi se brzo počůrám. Chtěla jsem sjet výtahem dolů. Výtah přestal fungovat. Sešla jsem osm pater, našla křoví, vedle kterého pán venčil pejska, odemkla správný vchod a došla domů. Ale tak ještě jsem mohla uvíznout uvnitř toho rozbitýho výtahu, že jo.

Mimochodem, když jsem v neděli večer přijela na byt, nebyl tam nikdo, jenom... kočka! Velmi přítulná kočka, která se nechtěla hnout z mého pokoje. Nejdřív jsem se zaradovala, že přece jenom budu mít kočičku ještě před třicítkou! Kočka mě začala štvát asi třetí den. Pletla se pod nohy, pouštěla chlupy, skákala na stůl, když jsem jedla, třela se o můj notebook, když jsem na něm psala, třela se o mě, když jsem na sobě měla černé oblečení. Možná nejsem dostatečně sociální, abych zvládla žít s jakýmkoliv živým organizmem kromě roztočů. Kočky dělají tohle. Psi pouští chlupy, vyžadují moc pozornosti a chtějí krmit. Chlapi pouští chlupy, vyžadují moc pozornosti a chtějí krmit. Rybičky nepouští chlupy, nevyžadují moc pozornosti, ale chtějí měnit vodu.
Kočka odjede o víkendu.

Jinak jsem předevčírem vařila! Stalo se mi to asi takhle: už v neděli v noci jsem dostala strašnou chuť na Italův kuskus s lilkem, cuketou a žampiony. A protože jsem zrovna viděla, jak to dělá (nechal mě totiž nakrájet tu cuketu, ale pak už mi nedovolil udělat nic, nevím proč) a usoudila jsem, že když mu napíšu, ať mi přijede uvařit, asi to nevyjde, rozhodla jsem se, že to zkusím sama. Zřejmě nemusím vysvětlovat, že kuskus jsem nesehnala. Ale ten jsem nahradila těstovinami. Lilek, cuketu a žampiony jsem chtěla koupit v Albertovi. Všechno měli. Ale váhy neměli. Byla tam jenom jedna, která sice vážila, ale nic z ní nelezlo. A protože nikde neměli napsáno, jestli to váží na pokladnách, a byla tam fronta, nasrala jsem se, nechala tam vozík a utekla. Chtěla jsem nakoupit v Lidlu, ale má jediná zkušenost s ním mě měla varovat. Vedle toho, že tam neměli ani lilek ani cuketu, neměli tam ani těstoviny. Takže jsem povečeřela housku s krabí pomazánkou.
Ovšem ve středu jsem během španělské frazeologie představovala, jak si udělám míchaná vajíčka a postupně jsem do nich v duchu přidávala cibuli, žampiony, cuketu... až jsem si nakonec řekla, že můžu vynechat ta vajíčka a tu směs hodit na těstoviny. (Nákup surovin pojistila Billa). A pokudivu, nejenom, že se to dalo jíst, dokonce jsem ani nepoužila všechno dostupné nádobí v kuchyni.
Takže v neděli mám s Baličkou, Zrzkou a Upírkou předpařební večeři a já budu vařit! Skutečně bych nečekala, že rozmazlení Kopřivy jídlem bude mít takovou dohru. Všichni mí budoucí muži by měli být Italovi vděční, už umím jedno originální jídlo a to dokonce i pro vegetariány!

A víte, co mě štve? Že jsem ani neměla čas na pořádně tesknící výblitek. I když jsem několikrát měla blízko k tomu ho napsat, jenže mi vždycky večer bylo tak blbě, že jsem šla v devět spát pouze s myšlenkou, že bych se vrátila do Valencie a do něčí mužné chlupaté hrudi hodila nějakej chrchel.

24 komentářů:



  1. Bacha, bibliografie prý děsně nese!

    OdpovědětVymazat


  2. a takže jsi s tou močí doběhla?
    Já to jednou nestihla - pomočila jsem se potupně před záchodovou mísou během procesu svlékání... kdybych zasedla rovnou na mísu v kalhotech, byla bych na tom líp, musela bych je sice prát, ale nemusela bych třikrát vytírat podlahu:o))

    OdpovědětVymazat


  3. Doběhla, ale jenom do toho křoví, ačkoliv mě od záchodu dělilo vlastně jen osm pater, tedy nějakých padesát metrů. Ale to už fakt nešlo.
    Jsem ráda, že v tom nejsem sama!

    OdpovědětVymazat


  4. jak nejsi sama? Tys dopadla královsky!!! S čistými kalhotami:o)

    OdpovědětVymazat


  5. Že náš močák zřejmě uvažuje podobně aneb: "Nic, nic, nic, deset, devět, osm, sedm... čůrámeee!";o)
    A jednou nedoběhnu.

    OdpovědětVymazat
  6. Geniální...

    ...je na tom jídle zejména to, že se pod to vejde i vepřový...

    OdpovědětVymazat


  7. Jenže rybičky taky potřebují krmit. Když je krmit nebudeš, dopadnou velmi neslavně. Věř mi, vlastní zkušenost.
    A jsem ráda, že nejsem sama. Já totiž doteď měla pocit, že jsem jediný člověk, který chodí čůrat dvakrát tak častěji než ostatní lidi. Vrcholným zážitkem pro mě bylo loňské léto, kdy jsme byli u kamarádky v Praze a pak jsme jeli k ní na chatu. Cesta trvala dvě hodiny a mě se začalo chtít čůrat ještě, než jsme vyjeli z Prahy. Ale statečně jsem to vydržela! Ale netušila jsem, že je vážně možné něco takového vydržet bez toho, aby ti prasknul močový měchýř. Vidíš, aspoň se příště můžeš uklidňovat tím, že dvě hodiny se to vydržet i dá;o) Tedy s výjimkou velmi velmi akutně akutních stavů.

    OdpovědětVymazat


  8. Jenže rybičky taky potřebují krmit. Když je krmit nebudeš, dopadnou velmi neslavně. Věř mi, vlastní zkušenost.
    A jsem ráda, že nejsem sama. Já totiž doteď měla pocit, že jsem jediný člověk, který chodí čůrat dvakrát tak častěji než ostatní lidi. Vrcholným zážitkem pro mě bylo loňské léto, kdy jsme byli u kamarádky v Praze a pak jsme jeli k ní na chatu. Cesta trvala dvě hodiny a mě se začalo chtít čůrat ještě, než jsme vyjeli z Prahy. Ale statečně jsem to vydržela! Ale netušila jsem, že je vážně možné něco takového vydržet bez toho, aby ti prasknul močový měchýř. Vidíš, aspoň se příště můžeš uklidňovat tím, že dvě hodiny se to vydržet i dá;o) Tedy s výjimkou velmi velmi akutně akutních stavů.

    OdpovědětVymazat


  9. Ehm... a cos proboha dělala, žes nesehnala kuskus?
    Ale musím souhlasit, že školy nějak pokouší, kolik toho studenti vydrží - mně zase vyměnili vyučující na dvou seminářích. Toho prvního bych ještě přežila, ovšem ten druhý = změna z mladého, hezkého, který naučí na starého, ošklivého, který nenaučí.
    A chlapi jsou na prd celkově.

    OdpovědětVymazat


  10. To, co je shnilého na katedře anglistiky, jsou ve skutečnosti ty poslední ostrůvky zdravého rozumu. Více hniloby!
    Gratuluji k originální a poživatelné krmi :)

    OdpovědětVymazat


  11. v albertovi se váží u pokladny a kuskus by měli mít všude (v lidlu nevim, ten znám jen z reklamy)

    toliko praktických informací :)

    OdpovědětVymazat


  12. Na výrok "kuskus by měli mít všude" lze odpovědět jediné: ano, měli. Ale není to tak. Téma chybějícího kuskusu v supermarketu navíc může být zdrojem velmi nepříjemných vzpomínek na různá traumata. Prostě kuskus je dost ošemetné téma.

    OdpovědětVymazat


  13. V Albertovi se neváží u pokladen všude. Záleží na provozovně, já znám oba typy - a vím, jak mě vytáčí, když v neznámém supermarketu zjišťuju, jestli jsem váhu přehlídla a budu u pokladny za zdržující káču.

    OdpovědětVymazat
  14. Zoe,

    ale v Lidlu zase mají sezamky a levné pesto ;-)
    A kuskus mají dokonce i v Brněnce (i když předpokládám, že sehnat v Olomouci Brněnku by byl určitě větší problém než ten kuskus :-D)

    OdpovědětVymazat
  15. Kopřivo,

    a začíná mě nějak bolet v krku, co že to říkala sestra o té žloutence?

    OdpovědětVymazat


  16. co to všichni máte s tím kuskusem, vždyť je to hnusný...ačkoliv to u mě získalo pár kreditů, když mi kamarádka řekla, že to stačí jen zalít vodou :-/

    OdpovědětVymazat


  17. Hele, já vás asi postavím doprostřed Olomouce a budu čekat, kolik kuskusu přinesete;o) A když budu hodně zlá, dám vám k tomu ještě sehnat lilek a cuketu. A to všechno na jednom místě! Kuskus jsem nesehnala ani ce Sparu v HK, nakonec jsme našly jednu půlkilovou biokrabici v olomouckém Tescu.

    Veve: Ale já právě nechodím čůrat častěji než ostatní lidé. Akorát prostě pořád nepotřebuju a pak zjistim, že už čůrám.
    Rybičky ti ale nebudou držet prostestní hladovku a koukat, že chtěj taky jíst to, co ty.

    Ness: Oni nás nechtějí vyhazovat, tak dělají všechno pro to, abychom odešli dobrovolně.

    Danae: No, mně prostě nepřipadá rozumný nenaplnit kurz, o kterých je zájem, protože lidi neslyšeli dvacetiminutový úvod z první hodiny. To mi přijde spíš nasírací.

    kotě: Tak my už nezískáváme body, ale kredity? Je zcela evidentní, že bys měla studovat dál!;o)

    OdpovědětVymazat


  18. zcela evidentní je jen to, že mi hrabe ;-) jinak teta je z Olomouce a neustále vaří z takových věcí jako kuskus, lilek, taková bílá věc, co nevím jak se jmenuje, podivné černé cizokrajné houby atd, takže nějaký tajný sklad tam být musí :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Kopřivo,

    asi na tom budeš hůř jak já. Mně se chce vždycky čůrat už dlouho, takže stihnu někam doběhnout. Nepřekvapí mě to tak zákeřně jako tebe.
    Hele a když jim koupíš živé rostlinky, tak chvílema i ušetříš za krmení.

    OdpovědětVymazat
  20. Kopřivo,

    asi na tom budeš hůř jak já. Mně se chce vždycky čůrat už dlouho, takže stihnu někam doběhnout. Nepřekvapí mě to tak zákeřně jako tebe.
    Hele a když jim koupíš živé rostlinky, tak chvílema i ušetříš za krmení.

    OdpovědětVymazat


  21. Nojo, to jsou ty temné stránky života, o kterých se většinou moc nemluví, a tak se moc často nedovídáme, že jiní jsou na tom podobně. Křoví, to je ještě slušnej závěr, slyšela jsem vyprávět o dvou případech (a aspoń jeden z nich je autentický, dotyčnou osobu znám), které nenašly ani to křoví, spokojily se s výtahem a utřely to šálou, která pak byla samozřejmě na vyhození.
    A s domácími mazlíčky jsi můj člověk - ani já nemám chuť si držet doma něco, o co bych se musela starat, zatím po žádném zvířátku ani netoužím, možná znovu zkusit to akvárko... ale když je s tím tolik práce a starostí.

    OdpovědětVymazat


  22. taky znám jednu osobu, která se tuhle spokojila s výtahem. na návštěvě u jednoho pána. až doteď se k tomu nikdy nikomu nepřiznala. utřela to svetrem. hrůza...

    OdpovědětVymazat


  23. no masakr :) a teď nějakou z kakání. jeden člověk, když byl malý to nestihl a normálně to všechno napadalo do punčocháčů. to bude pagerank!

    OdpovědětVymazat


  24. Tak ten jeden případ se šálou nebyl pravdivý, prý se ve skutečnosti pozvracela a šálu použila k odstranění následků toho.

    OdpovědětVymazat