Znalost jazyka B2

Student je schopen komunikace na policejní stanici.


Jak tedy začala má letošní druhá cesta do Španěl a proč jsem se nestihla rozloučit. Po dvou týden, kdy jsem si válela zadek, mi tři dny před odjezdem, v pondělí, poté, co jsem se vrátila z víkendu s Margaritou u ní na chalupě a chtěla se konečně začít připravovat na cestu, třeba si sehnat kufr, mi v emailu přistála práce, která by mi jindy trvala týden. (Doufám, že Doktorka z toho nevyvodila stejný závěr a nebude teď chtít, abych pořád pracovala takhle rychle.) Jako já nevim, proč si musej vymyslet nějakej kongres ve Stockholmu, když chci já jet na dovolenou! Ve středu ráno jsem odeslala poslední překlad, ve čtvrt na šest mi jel autobus za Baličkou cigaret do Prahy, ve 14:07 mi přišla žádost o "urgentně rychlý překlad." Urgentně rychle jsem to přeložila jen díky vidině, že ty tři dny mi vydělají na týden ve Španělsku (jak se později mezi barcelonským letištěm a nádražím ukázalo, tak nikoliv).

Ve středu večer jsme se s Baličkou v Praze opily, to vás nemusí zajímat, rozebíraly v narvané hospodě pohlavní nemoci, to by vás mělo zajímat, přečtěte si o tom něco na internetu, a ráno vyrazily na letiště, kde momentálně probíhá výstava moderního umění, rozhodně se zajděte podívat na tu nasvícenou krychli se záclonou, a následně skutečně doletěly do Barcelony. Z letiště jsme vlakem jely na vlakové nádraží a při nástupu do vlaku, kde se nedalo ani hnout, jsem nahlas poděkovala tréninku Českých drah. A pak jsem byla obklopena divnými lidmi, pak chlapovi upadly vedle mého kufru žvejkačky a minutu je zvedal a pak jsem se na nádraží přesvědčila, že tu peněženku fakt nemám. Bienvenida en España. Na policii jsem původně vůbec jít nechtěla, ale když mě tam furt posílali, tak jsem si řekla, že dneska třeba pro zábavu. A že to prdel byla. (Kdybych v tý peněžence neměla všechny peníze (a že jindy nikdy nemám všechny peníze na jednom místě, ale ten den asi taky pro zábavu), tak se asi i směju nahlas. Bylo nás tam asi osm a všem ukradli peněženku. Policajtka mi nedjřív dala vyplnit dotazník, kde se ptali i na jména rodičů, což jsem nejdřív přeskočila, ale donutili mě to tam doplnit, aby pak do protokolu mohli zapsat, že jsem "dcera Pavla a Vladislavy." Ještě jsem si představovala, že se budou dožadovat všech jejich jmen a příjmení a já budu marně vysvětlovat, že u nás nemáme potřebu dávat za normální jméno "María" a nechávat si příjmení praprababičky. Každopádně zas tak blbej ten policajt nebyl.
Během čekání přišel na stanici anglicky hovořící pán a policajtka mu španělsky oznámila, že "na této stanici se anglicky nemluví" a odeslala ho na Plaza Catalunya, kam se, když jsem mu to přeložila, zřejmě odebral. Ještě jsem čekala, kdy mi řekne, že "na této stanici se španělsky nemluví."
Když jsem se dostala na řadu, policajtovi nejdřív asi dvacet minut trvalo, než zapnul počítač, potom do něj začal přepisovat údaje z dotazníku. Samozřejmě se zasek už u příjmení a nedokázala jsem ho přesvědčit, že ten háček tam patří, a proto ho všude přeškrtal. Následně nebyl schopen přepsat adresu. Několikrát se ujišťoval, jestli je "Hradec Králové" město, ačkoliv v protokolu poté figuruje pouze "Králové" a žádná ulice. Že "República Checa" je Checoslovaquia už jsem jenom zoufale odkývala. Poté se mě znova zeptal na všechno, co už jsem vyplnila do dotazníku. Celý dotazník jsem vyplnila španělsky, na všechny otázky jsem odpovídala španělsky. Protokol, který mi dal podepsat, byl v katalánštině. A jal se mi to překládat. Teď už se mi ale fakt nikdo nemůže divit, že Katalánsko mi k srdci nepřirostlo a nepřiroste.

Čtvrt hodiny předtím, než měl odjet náš vlak, jsme se konečně dostaly k odbavovací přepážce, která je skutečně odbavovací přepážkou a kde, ačkoliv u nás na univerzitě si bez něj ani neutřete zadek, odmítli akceptovat isica jako dostatečný důkaz toho, že nám ještě nebylo šestadvacet a jsme studenti, tudíž jsme pět minut před odjezdem vlaku doplácely (respektive Balička doplácela) rozdíl mezi normálním a studentským lístkem.
K dovršení tragické cesty už jsem jenom očekávala realizaci katastrofického scénáře č. 2, který naštěstí nenastal. A ta večeře!
Tímto jsme také mírně vstoupily do valencijské homosexuální komunity, protože naším příjezdem jsme poměr homosexuálů a heterosexuálů na bytě srovnaly na 50:50. A má to jako něco do sebe. Já vím, že to není pravidlem, ale kdybyste viděli, jak ti kluci vařili a jak nenechávali v umyvadle vznikat nový život! Můj nový sen teď je přijet v neděli do Olomouce a zjistit, že ten pár, co bydlí v druhém pokoji, jsou dva kluci. Anebo mít byt plný Španělů (popřípadě Italů). Nedokážu si představit, že bych někde v Čechách na bytě zažila, aby každý večer někdo uvařil a jedlo se společně u stolu, s pivem a s ubrouskama! To neděláme ani doma (teda chlastáme furt, ale maximálně se tak občas sejdeme u oběda). Těžko se mi teď bude zvykat, že až přijdu domů, namažu si chleba a sním si ho u notebooku.

Několik záchytných bodů k publikaci:

- Jela jsem na kole. Jakože fakt jela! A nasedla jsem úplně sama! Možná si vzpomínáte. Nevešli jsme se totiž do auta, které nás mělo dovézt na vzdálenou pláž za účelem plážového volejbalu (ne, tak ten jsem teda fakt nehrála, to už je moc vysokej level, ale Baličce to šlo). Ještě před usednutím na kolo, u kterého bylo pro mou potřebu sedadlo posunuto do nejnižší polohy, jsem si říkala, že tento zážitek mi zajistí, že Ital na mě skutečně nezapomene. Ale k vlastnímu překvapení jsem jela rovně, nepadala jsem a dokonce jsem i zvládla normálně zabrzdit a cestou zpátky i sjet celkem prudký kopec. Že jsem z kola slízala před každým obrubníkem, nepočítám. Ital poté prohlásil, že si to představoval mnohem horší. (Já taky). Takhle se mi to líbí! Většina lidí mi totiž nevěří, když říkám, že něco opravdu neumím. Mám ráda, když ostatní poznají, že si nedělám srandu!

- Trh! Kam nás v neděli vzal Ital a kde prodávají Cikáni a tak půlka věcí je kradená, ale především tam prodávají staré knížky (ano, některé s razítkem z knihovny) a dobré knížky a za maximální cenu tří euro. Takže mi vůbec nepomohlo, že jsem zpátky nevezla to pivo.

- Povodně. Jsme samy doma. Vycházím z koupelny a slyším zvláštní zvuk. Jako kdyby hodně pršelo. Nebo tekla pračka. Nebo myčka. Nebo jako kdyby praska jakási trubka pod umyvadlem a voda z kuchyně tekla do chodby, do obýváku a z obýváku ven na schodiště. Jediné, na co jsme se vzmohly, bylo zavřít Desin pokoj a pode dveře dát osušku, že to tu vodu třeba zbrzdí. Jelikož voda ale už tekla i po schodech, zazvonil jakýsi pán, zřejmě soused, a vodu vypnul páčkou v koupelně. Ehm. Zatímco jsme vytíraly, vrátil se domů Vicente. A přišlo mu vtipné, že teď budou mít superuklizeno. Pokudivu se ani ostatní netvářili, jako že je o strach nechat nás tam samotné, naopak nám pořád děkovali, že jsme jim jako zachránily byt. Ačkoliv kdyby tam nepřišel ten chlap a nevypnul tu vodu, tak tam stojíme a koukáme na to, dokud to nemáme nad hlavou. Asi by mě v tu chvíli ani nenapadlo jít aspoň zvonit po sousedech, jestli někdo neví, co s tím dělat.
Paolo nakonec zkonstatoval, že to bylo za to, jak on v roce 2002 nosil na Malou Stranu pytle s pískem.

- Jak bylo ve Valencii stejně jako v Čechách.


Mám dojem, že to zrovna byl ten den, kdy jsme se s Baličkou opily už za časného odpoledne (protože v tý čtvrti měli tak strašně levný pivo!), takže jsme pak měly siestu do sedmi do večera.

- Poslední večer. Kdy jsme prolézaly bary, kde dávali jiný pivo, a sbíraly etikety. Shodou okolností se v pivu stupňovala procenta. V tom posledním baru už jsem jenom se smíchem prohlásila: "Jéé, Baličko, tohle má 5,7%!"
Na bytě jsme tedy názorně ukázaly, jak se pije v Čechách – od šesti a intenzivně! Žádný, že se jde až po večeři, která končí v jedenáct.

- Zanzara pungere. To je italsky "komár štípat." Představte si tu romantiku, když ve tři ráno společně s časopisem v ruce hledáte komára, o kterém prokazetelně víte, že tam je, ale kdykoliv rozsvítíte, tak se v pokoji o rozměrech 3x2 metry, kde nejsou skoro žádná zákoutí, schová.

No a závěrem asi to, že Balička cigaret by Valencii měla navštívit ještě jednou a beze mě. Takhle ze všech památek viděla asi čtyři nejdůležitější a pak spoustu barů.