Dementi, idioti a ti druzí

A společensky přijatelné lži.

Ve čtvrtek jsem si za 378,- (protože průkazku na vlak samozřejmě ještě nebyl čas si udělat, a proč by ČD za své kvalitní služby ty průkazky nedávaly vysokoškolákům na celý rok, nám přece taky končí červnem a začíná zářím a mezitím vůbec nepotřebujem jet do školy a na studijním nějaké potvrzení o studiu taky vyřídíme za pět minut, že jo) udělala s výlukou mezi HK a Pardubicemi a dvacetiminutovým zpožděním výlet do Olomouce, abych vyřešila svou polobezdomoveckou situaci. Situace snad vyřešena hezkým pokojíčkem ve osmém patře za 3000 plus stovku za internet. A ve 3+1 jedna nás střídavě budou tři až čtyři (s dcerou majitelky na víkendy), takže i kdyby slečna domácí platila taky trojku za samostatný pokoj, pořád je to za 3+1 jedenáct tisíc, takže teď ještě víc nechápu, jak holky mohly kývnout na 2+1 skoro za sedmnáct, se třemi osobami na pokoj.
Ale asi si budu muset odhlásit fonetiku, protože ji mám do osmi a z bytu to mám do školy čtvrt hodiny autobusem a bojim se, že bych nevstala. Vzpomeňme si, jak to bylo s páteční ranní latinou, když jsem to do školy mívala dvacet minut pěšky.
Nicméně stále odmítám křičet hop a balit, dokud nebudu mít v ruce klíče.

Cestou z první prohlídky bytu jsem se i po roce stráveném ve městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce, dokázala ztratit. Do hospody za Zrzkou už jsem trefila bez problémů. Také jsem vykonala náhodnou návštěvu náhodně objeveného antikvariátu (přece jenom jsem asi podvědomě doufala, že bych tam třeba mohla narazit na svůj starý dobrý odcizený Plechový bubínek), kde jsem s plesajícím srdcem narazila na Revizora, kterého v domácí knihovničce o rozsahu deseti tisích knih nemáme, abych si následně koupila Idiota a uvědomila si to až doma. Nahlédla jsem tedy do počítačových seznamů a zjistila, že máme jak Revizora, tak i Idiota, a ten Rusák, co jsem ho hledala a nenašla, je Doktor Živago. A teď mi řekněte, jestli nejsem dement?
A nechcete někdo za sto třicet korun Idiota? Nebo dementku? Zdarma?

Hnedle den na to jsem zažila další z hyperúspěšných dnů, až jsem si nebyla jistá, jestli tolik štěstí najednou unesu:
1. Po třech týdnech, co jsem se vrátila ze Španěl, a po třech dotazech, jestli si ten salám teda můžu sníst sama a dovízt mu jinej na konci září, se mi podařilo SAXánu dostat do hospody. Museli jsme se sejít už ve tři, protože od šesti měl v plánu jít na turnaj ve fotbálku, kam kvůli mně nedorazil. Ale je to celkem méně morálně úhonné, než když kvůli mně onehdá nešel navštívit nemocnou babičku

2. SAXána si začal balit cigarety. Z úplně stejného tabáku jako Balička cigaret! Což vlastně není zase tak pozitivní zpráva, protože už asi nebudu moct říkat "jsem pouze příležitostná kuřačka a to pouze balených cigaret, normálních jen, když jsem ve Španělsku" a budu to muset změnit na "kouřím pouze, když jsem v hospodě se SAXánou nebo Baličkou cigaret. Se SAXánou nebo Baličkou cigaret jsem v hospodě skoro furt." Ale prostě ta balená cigareta byla ten den poslední kousek k dosažení nirvány, protože...

3. Chvíli před třetí mi na zastávce pípla sms. Předpokládala jsem, že píše SAXána, že je zas třeba v nemocnici a já si to pivo zas nedám, ale psal pan Ital ze Španěl, že má hroznou kocovinu, protože ho konečně potkala práce, tudíž nehrozí, že by v nejbližší době, především ne v době, kdy tam budu já, odcválal z Valencie. A připojil dotaz, zda už má s amigou kde spát, protože v bytě mají volný pkojíček. Ale stálo mě pár sms přemluvit Baličku, že za tuhle "cenu" to přece vzít musíme;)

A jelikož všechno vypadá tak hezky ideálně, čekám, co se posere. Na prvních třech příčkách mých odhadů se umístilo:

3. Žádný byt nemám. Vzhledem k tomu, že jsem slečně psala v pátek email, jak bude mít čas předat mi klíče, a ještě mi neodpověděla, viděla bych to třeba na: "Víš, my jsme to nakonec dali tomu klukovi, co přišel po tobě." Ale tak třeba je jenom na víkend pryč, že jo. A ve čtvrtek říkala, že příští týden v Olomouci bude.

2. Přijedeme do Valencie, zazvoníme u pana Itala a on se mě zeptá, kdo jsem. Varianta b: Zazvoníme u pana Itala, otevře nám některý z jeho spolubydlících a řekne, že Ital už odcválal do Itálie. A Balička cigaret mě zabije.

1. Nedoletíme ani do Barcelony, protože nám zruší let. Sice už umím najít letenku a dokonce ji i zaplatit, ale už si předem nezjistím, s jakou letíme společností, a pak si na internetu přečtu dvacet článků, jak Smart Wings furt ruší lety a jak s nimi padesát lidí letělo poprvé a naposled! Ale tak... většina těch článků je z roku 2006, řekněte mi někdo, že od té doby nezrušili jediný let a už vůbec ne snad let Praha-Barcelona a navíc tam teď mají pro cestující ženského pohlaví <26 let s ISICem polonahého osobního stevarda! Tak dobře, já bych klidně letěla i bez posádky, stačilo by mi, kdyby tam byl pilot, co s tim 18. přistane v Barceloně. Kdybych už se nedostala domů, tak to nějak přežiju a počkám tam do letňáku (i když by se možná hodilo, aby se vrátila, protože mi nějak v tu dobu začíná škola a tak), ale aspoň tam! Jinak by to bylo příliš kruté!

Ale prostě mám dojem, že musím být potrestána, protože s novou nabídkou ubytování jsem musela zrušit ubytování staré a lhát Mercedes, že moje amiga se teď dozvěděla, že jí v práci nedali dovolenou a já nechci jet sama... No ale tak je to společensky akceptovatelná lež, ne? Ale jestli ji tam někde potkám...