Jak pochopit Kafku

Jeden by neřekl, že odevzdání indexu může být tak vzrušující záležitost.


Minulý týden jsme se Kačátkou a Sanchou vydaly dokončit misi "1. ročník VŠ" ulovením posledního podpisu do indexu. Zpočátku to vypadalo, že Sancha vyhraje, nakonec jsem však našeho Amerického lektora (dále jen Al) (omylem) ulovila dřív já. Původně jsme se dohrabaly k jeho kabinetu a mé srdce i index zaplesaly, neboť na devřích nám oznamoval, že tu bude Wed 26 12:00 – 14:00. Než mi došlo, že Wed sice je, ale Wed 27. Sancha prohlásila, že spíš než den si lidi pletou datum. Ve 12:20 jsme usoudily, že normální lidi si sice spíš spletou datum než den, ale Al to má naopak. Poté jsem tak půl hodinku lovily profesorku, od které potřebovala podpis Sancha a během deseti minut jsme dvakrát navštívily sekretářku katedry anglistiky, o které jsme se pak dozvěděly, že to vůbec nebyla sekretářka katedry anglistiky, ale za to nemůžeme, že jsme to nepoznaly, protože jsme během roku sekretářku katedry anglistiky ani jednou nepotřebovaly. Při odchodu z budovy jsme ihned spatřily Ala, kterak si to šine do svého školy. Již zdálky jsem na něj mávala indexem, tudíž sundal sluchátka, půjčil si od Kačátky propisku a na nádvoří fakulty, aniž by snad během těch pěti dnů, které uplynuly od odeslání mé závěrečné eseje, otevřel email, natož si esej přečetl, natož aby se aspoň podíval do indexu, kdo jsem, mi napsal výborně. Pokudivu se tato známka do čtvrt hodiny ocitla i ve STAGu, tudíž jsme si mohla dojít za sekretářkou (romanistiky, protože mezitím jsme zjistily, že ta tajemná žena není sekretářkou katedry anglistiky a sekretářku katedry romanistiky jsem předtím jednou dokonce potřebovala) nechat vytisknout "zápisový list A," který je potřeba k odevzdání indexu. Jelikož málokterý student věděl, co je to "zápisový list A" a dokonce se šuškalo něco o tom, že zápisový list A lze vytiskout pouze ze školních počítačů, nikoliv z pohodlí domova, bylo nám doporučováno, ať o to prostě požádáme sekretářku, která – pokud to tedy zrovna je sekretářka – ví, co je zápisový list A. Zápisový list A nám vytiskla, ovšem už nic netušila o tom, že ho má i podepsat, ačkoliv se něco podobného psalo na internetu a říkala to i tajemná žena, co není sekretářka, na katedře anglistiky. Toho dne/tu půlhodinu jsme tedy již potřetí vylezly na katedru anglistiky a sekretářkou, která byla sekretářka, nechaly zápisový list A podepsat. Sekretářka se sice také divila, ale pak usoudila, že to na studijním asi po prvácích chtějí.

Jelikož však stíhání profesorů a sekretářek nebylo primárním cílem naší výpravy (primárním cílem bylo řešení naší bezdomovecké situace, která je momentálně vyřešena jen pro Kačátku se Sanchou), studijní samozřejmě bylo zavřené, a proto jsem index i zápisový list A odevzdala Sanche, která ho za mě měla odevzdat včera, až si pojede pro svůj poslední podpis. Neodevzdala však ani můj, ani svůj index, protože po dvouhodinovém čekání, v 11:03, když se dostala na řadu, jí ta pani řekla, ať si těch sto padesát kilometrů přijede jindy.
Během čekání také vypozorovala, že index nepřijmou, pokud s sebou nemáte také evidenční list (neplést se zápisovým listem A!), ačkoliv na stránkách školy píšou, že evidenční list stačí donést až k zápisu. Mírný problém spočíval v tom, že na evidenčním listu se požadoval náš podpis. Po krátké úvaze jsme se rozhodly, že Sancha můj podpis zfalšuje. Poté jsme ovšem narazily na další problém, protože každá měla na evidenčním listu jiný akademický rok a jiný studijní blok. Protože jako... když evidenční list nesete k odevzdání indexu za rok 2007/2008, logicky tam doplníte také akademický rok 2007/2008 a 1. studijní blok. Když ale má být evidenční list vlastně až zápisu na rok 2008/2009, logicky doplníte také akademický rok 2008/2009 a 2. studijní blok. Sancha tedy evidenční list vytiskla dvakrát, pokaždé s jiným rokem, a můj podpis také padělala dvakrát. Problém se však nakonec vyřešil sám, protože Sancha všechny čtyři evidenční listy zapomněla doma. Evidenční listy jí však pokudivu poskytli na studijním, a pokud se chcete zeptat, jak vysvětlila, že tam je sama, ale má dva evidenční listy a dva podpisy, tak prostě tak, že ono stačilo, že ten můj blbej evidenční list podepsala ona a napsala tam "v zastoupení." Ale třeba jako napsat tohle na net, to už ne...

A teď si představte, jak mě dokáže nasrat, když mi Tolstolobik řekne, že u nich ani žádnej index nemaj!
I když kdybychom něměli indexy, tak bych zase přišla o to vzrůšo, až si ho budu vyzvedávat.

Co se týče mého polobezdomovectví, tak to jedu řešit zítra. U první schůzky si nejsem jistá, jestli vůbec platí, ta druhá zcela jistě a jdu si prohlídnout byt, ze kterého bych mohla do školy chodit v bačkorách, akorát bych bydlela přímo pod tím debilním kopcem, co jsem do něj lezla minimálně jednou denně a někdy i s báglem. No a taky tam není postel. Ale mohla bych si koupit matraci a postel pak chtít od Ježíška.
Nicméně bydlení pro jednoho se shání jaksi líp než bydlení pro tři. Kačátka se Sanchou se totiž zamilovaly. Mně se ten byt taky líbil, ale to bylo ještě za podmínek, že ve 2+1 budeme dohromady čtyři a za 2 500 na osobu. Jenže pak dala majitelka přednost jiným zájemcům. Ovšem Sanche se ozvala realitka, že v tom samém bytě se uvolnil pokoj, jenže v 2+1 by nás bylo šest a za 2 750 na osobu plus provize realitce. Je sice fakt, že hezčí barák a na hezčím místě jsem nikdy neviděla, ale chtít za 2+1, ve třech osobách na pokoji a s kuchyní tak velkou, že už se tam nevejde ani stůl, skoro sedmnáct tisíc, to by mě teda zajímalo, kdo se tady asi posral v kině.
Jednolůžák, na krerý se jdu zítra podívat, je za 3 000, dvoulůžák za 2 500, tímto se tedy naše cesty rozdělily. Takovou cenu budu ochotná zaplatit, až budu vydělávat minimálně čtyřikrát tolik a budu mít vyhlídku na dobu bez stěhování delší než rok.
A vlastně mě to zas ani tak neštve. Ještě před rokem by mě asi rozhodilo, kdybych si přečetla sms od Sanchy, kde mi píše, že jim se ale ten byt s Kačátkou dost líbí, tak jestli bych byla ochotná a schopná si něco najít sama... Ale ve starým bytě jsme se spolu bavily, když jsme se potkaly v kuchyni nebo v obýváků. Potřeba vyhledávání bonusového kontaktu skoro není. A půl roku na jednom pokoji bych vlastně asi rozdejchávala dost těžko. Nějak jsme se posunuly. Každá jinam.