And 23 days to go again.
Z prozatímních sedmi antibiotikových dní jsem bez požití alkoholu strávila dva (dnes možná bude třetí). Den první jsem stále ještě měla v krku rašpli, tudíž i požití tekutin s nula procenty (jako třeba sliny) bylo značně bolestivé. Nicméně den druhý již antibiotika zabrala a do Prahy se stěhující Socka mě k sobě lákala se slovy "mám tady Sangrii, ta má jenom sedm procent, a vodárnu," což jsem zodpovědně odmítla, že druhý antibiotikový den ještě chlastat nemůžu a mandle taky nechci moc dusit. Ovšem k večeru už jsem o existenci nějakých mandlí skoro nevěděla a podle toho to taky dopadlo. Druhý den jsem byla Socku navštívit opět – s flaškou vína, co jsem dostala od Adléty k narozeninám (společně s knihou "Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč" – vedle toho, že je hrozné to, že jsem něco takového přečetla, tak na tom je hrozné ještě to, že ta kniha má asi pravdu, a mám pocit, že jméno autorky je pseudonym Inés) s tím, že tu sedmičku s nemocnou Sockou vypijeme napůl. Načež Socka vytáhla z lednice dva litry stáčenýho. V pátek v kině na Sirotčinci opět odněkud vytáhla Sangrii. Zaměstanci Cinestaru možná mají tajnou zásobu alkoholu pod vybranými sedadly.
A v sobotu choceňské pivní slavnosti. Konečně jsem na vlastní oči navštívila slavnou hospodu Pékáčko neboli Pod Kaštanem a na vlastní játra okusila desítku za devatenáct (kde sakra ještě mají pivo pod dvacku?). Poté na slavnostech následovala jedenáctka, Borůvka a Kvasar čtrnáctka a pak jsem si v jednu ráno vzpomněla, že jsem si v deset měla vzít antibiotika. A včera jsem cestou z knihovny narazila na Margaritu a do mě pak narazily tři desítky.
A zítra se do Olomouce chystám jet vyřešit svou bezdomoveckou situaci a poté bude následovat plynulý přejezd hodinu a půl osobákem za prarodiči. Třetí věta mého telefonického rozhovoru s dědou zněla: "Tak pudem do hospody, ne?" Tudíž si musím pečlivě nastudovat konflikt mezi Ruskem a Gruzií a přiklonit se na tu správnou stranu (abych nedopadla jako minule, kdy mě děda dostal na Lenina) a hlavně se vyhnout kontroverzním tématům jako je počasí nebo doprava.
Každopádně, jestli se přede dveřmi některého z mých zodpovědných čtenářů nebo čtenářů, co mají doma doktora, objeví něco malého, hnědého a tvrdého, tak to jsou moje játra žádající o azyl, takže je zase rychle pošlete domů, protože jsem s nima ještě neskončila.
-------------------------------
V mailu se mi teď vyhřívají dvě letenky směr Barcelona. Pro mě a Baličku cigaret. Čtyři dny po návratu ze Španělska už jsem hledala způsob, jak se tam co nejdřív vrátit zpátky. Ale Balička s tím začala. Jen jsem využila příležitosti. Koneckonců, jsem toho názoru, že když peníze příliš dlouho leží na účtě, tak shnijí. Otázka jednoho telefonátu Mercedes a pak pár hodin na netu při pokusu zkombinovat hodící se datum a příznivou cenu letenky. A pak ještě trauma z online platby.
Navíc – jak mi dokázal včerejšek, poníková terapie ještě nebyla skončena. Nebude, dokud se mi nepřestane zvedat žaludek z různých náznaků a podezření, která přijdou, když je nejmíň čekám, a dokud si plně neosvojím to "a i kdyby, tak co?"
Rozhodla jsem se, že si to zasloužím. Metoda cukru a biče. Půl roku jsem do sebe kopala, strkala prsty do zásuvky a píchala si špendlíky pod nehty, tak teď si to musím odpustit. Možná, že jsem tenhle rok ukončila předčasně. Když ono ale vedle mých strašných vlastností jako například "neví, co chce, ale musí to mít" disponuji ještě dalšími, třeba "když něco chce, tak už včera bylo pozdě na to, aby to měla."
Po dlouhé době už se mi zase občas stává, že jsem jen tak z prdele šťastná. Třeba když si jdu do našeho socialistického konzumu koupit baterky. To se mi taky nestalo půl roku. Ne že bych se celou dobu utápěla v jedné velké depresi, ačkoliv to mělo své nezapomenutelné momenty, ale jenom mi nešlo mít radost z velkých věcí, natož mít ji z malých. Nicméně status quo ante ještě neobnoven (vlastně bych ani nechtěla jeho úplnou obnovu, zase si vymejšlim, chci k tomu i ty bonusy, co jsem získala). Ale možná to jsou prostě jenom příznaky dospělosti. To bych pak ovšem měla nadějné vyhlídky, že brzy už budu šťastná permanentně, protože na řadu přijde demence. Při koupi lístku do Chocně:
"A máte nějakou slevu?"
"Ne."
"A je vám míň než 26 let?"
"Ne."
"Tak 137,-."
No, a prostě jako chci Baličce ukázat Valencii, že jo.
OdpovědětVymazatNo tak to pozor, abys nám tam nakonec nezůstala!
OdpovědětVymazatSeš jednou hispanista, ne? Tak nebudeš jezdit do Albánie :)
A co se týče jater - dokuď je dobře, je dobře, až bude hůř, poznáš to sama. Tak užívej zatím dobře fungujících enzymů rozkládajích alkohol a naslouchej svým hígado ;)
Jaký máš ze Sirotčince dojem?
Pivo pod dvacku?
OdpovědětVymazatV Průhonicích na Rozkoši Klášter - devítku za 14,- a jedenáctku za 18,-... V Průhonicích-Holi Kozel světlý za 18,-a Kozel tmavý za 19,-
Tím tedy chci říct - pivo pod dvacku běžně cestou z práce...
A v tom Španělsku jsi teda fest zestárla... (když už ti neni pod šestadvacet)
OdpovědětVymazatuz tu nekdo dvakrat klepal. poslal jsem tu ztvrdlou prudu domu, jedny vlastni takove staci az az :) na krk ta jatra dostala jeste listecek s adresou do milkovic, at se spravi. tam maj totiz tocene za 13. no jestli tohle neni vitezny volebni program, tak uz fakt nevim...
OdpovědětVymazat...pro tohle je prostě potřeba mít pochopení. Jak pro výlety španělského charakteru, tak pro to chlastání. A pokud jde o mě...když se naučíš používat španělskou klávesnici...si tam buď, že jo...ale na ty játra bacha, vono se to totiž fakt dobře čte a bez jater bys toho asi moc nenapsala (Can we have your liver, please?)
OdpovědětVymazatčetla jsem antibiotika?
vítej do klubu
OdpovědětVymazatAha! Už je mi jasný, proč jsi po mně chtěla ten odkaz, který jsi chtěla. Nic jiného než kombinace antibiotik, chlastu a demence to způsobit nemohlo!
OdpovědětVymazatHehe, Pod Kaštanem se jmenuje jedna chmelnice, co jsme jí teď dělali...
A tady maj všude žateckou jedenáctku za 16,50...
OdpovědětVymazatEsclarte: Klidně;o) Domů mě možná přitáhne pivo pod 20. Anebo když začneš jíst banány a loupat je ze správné strany;o))
Danae: Socce se to moc nelíbilo, ale já to hodnotím kladně, obzvlášť proto, že jsem měla důchodcovskou slevu;o)
Řekla bych, že místy si to nadpřirozeno mohli i odpustit, nicméně bylo tam hodně mých olíbených lekacích scén a ten závěr byl hodně drsný.
galahad: Aha, tak to asi budou ty chudší kraje...;o))
johny: No tak ještěže už vim, kde se to zasekly!
zoe: To bych si s sebou vzala notebook!
guano: Na poslední tři prášky jsem se vykašlala, už mě to prudilo.
Laura: Ještě by to mohlo způsobit skutečně to těhotenství, ale přece jen upřednostňuji tu demenci;o)
Klárka: Tak tam je to pochopitelné;o)
OdpovědětVymazatTo já nevim, já v těch končinách jenom pracuju a občas chlastám...