S mnichem v posteli

Včera jsem si hrál

se zápalnou směsí,

mé tělesné pozůstatky

kolemjdoucí děsí.

No nic. Autorem není Luis de Leon. Od toho jsem potřebovala přeložit cosi o boží milosti, hříšném životě a sténající bárce. Jelikož používá úchylný slovosled a slova, která občas nezná ani RAE, potřebovala jsem holt pomoc, jak už jsem se zmínila. Velmi.

A teď, co tedy Kopřiva udělá?

a) Rozhodně nepůjde před půlnocí dva kilometry pěšky do centra. Místo toho bude ignorovat sms a dál spát. Docentovi Recorrense pak prostě řekne, že překlad néni.

b) Půjde před půlnocí dva kilometry pěšky do centra. Je totiž zodpovědná studentka a pro překlad religiózní básně je ochotna podstoupit jisté oběti. Nechá si pomoct s překladem a před druhou ráno je doma.

c) Půjde před půlnocí dva kilometry pěšky do centra. Je totiž zodpovědná studentka a pro překlad religiózní básně je ochotna podstoupit jisté oběti. Cestou jí na ní přestává záležet. Vrátí se až ráno. S překladem.

Možnost d), která je stejná jako možnost c), ale končí slovy "bez překladu" se zamítá. Zase taková slípka nejsem.

Nemůžu za to. Napsala jsem "pošlu ti to mailem," dala jsem možnost výběru. Ale když napíše "... a nějaká možnost ještě dneska v noci?" To já bych třeba nenapsala. Tentokrát jsem v tom teda nevinně.
Haha.

Ovšem ta druhá, slečna Zodpovědná, prostě musela mít blbý připomínky: "Ó né, ty k tomu nepotřebuješ lááásku velikou, stačí ti hormony. Ale pořád nemáš mozek chlapa. Přiznej si to. Týden budeš spokojená a zbytek měsíce mlátit hlavou do zdi. Tak proč to děláš? Když můžeš napsat, že je jedenáct a jdeš spát a máš jeho emailovou adresu."

Já vím, já vím. Teda nevím.
Proč to dělám. Nebo jako vlastně vím, proč to dělám, ale nevím, proč to dělám, když tuším následky.
Já mám fajn život. Ale když se najednou naskytne možnost udělat něco, co v tom fajn životě není tak úplně obvyklé... Jako jít před půlnocí pěšky do centra, vracet se ráno a nekoukat na lidi, aby nepoznali, co jsem právě dělala (překládala, že jo).
Za tu cestu mi to stálo. Snad usoudím, že mi to stálo i za ten zbytek měsíce.
A mám ten překlad.


Notebook jsem oficiálně označila za ženskou a pojmenovala Mafaldu. Očekávám, že s ní proto přestanou být problémy jako viry a tak.

Když jsem ve středu čekala na tramvaj, přišel ke mně cizí chlap a se slovy "To máte pro štěstí, slečno," vedle mě něco položil, nastoupil do auta a odjel. Byl to izraelský šekel. Skara, ten se trefil. A ani nechtěl číslo.
Proč sakra nechtěl číslo?