V Hradci jsem nastoupila do špatného vlaku, naštěstí mi začalo zavčasu
připadat podezřelé, že v něm nikdo nesedí a vystoupila jsem.
V Olomouci jsem na nádraží čekala na autobus. V klidu jsem si četla. Jede mi to přece v 11:20. V 11:10 jsem se podívala na hodiny a vzpomněla jsem si, že to jsem si vlastně myslela i minule, a proto mi to ujedlo. Jede to v 11:10. Ještěže dneska to mělo zpoždění.
Zřejmě z radosti, že mi autobus neujel, jsem v něm setrvala o zastávku déle, než jsem měla. Ale aspoň jsem objevila, že se u té zastávky nachází Lidl.
Po přednášce jsem si byla okopírovat Upírčiny poznámky z Úvodu. V půlce mi na ISICu došly peníze, a tak jsem si ho byla dobít. Knihovnice se mě zeptala, jestli chci doklad, na což jsem jí odpověděla, jak se jmenuju.
Když jsem se navrátila ke kopírce, kopírka mi pořád předhazovala jakousi chybovou hlášku (tj. že něco dělám blbě), a proto jsem se přestěhovala k jiné. Ta ovšem byla vyvedena obráceně než kopírka předchozí, takže jsem několik minut zkoumala, jak tam vlastně mám přiložit ten sešit. Vedle toho, že byla obrácená její povrchová struktura, byla obrácena i ta vnitřní (tj., že tlačítka vypadala jinak.) Tudíž se mi podařilo nastavit ji tak, že místo oboustranných A4 mi dala A3. Které byly oboustranně potištěné stejným textem.
Z knihovny jsem se vydala na nákup do nově objeveného Lidlu. Abych zjistila, že ještě není dostavěný.
Během dneška odmítám vylézt z pokoje a udělat ze sebe dementa ještě většího. Doufám, že to není trvalé.
Nebo že to není Alzheimer. Poslední dobou mi totiž někdo schovává věci. Minulý týden jsem hledala jar. Sancha řekla, ať se podívám pod dřez. Nebyl tam. Když se tam večer podívala ona, někdo ho tam už vrátil!
A zkoupelny se ztratil kelímek. Po několika dnech byla nalezen v obýváku na stole.
V Olomouci jsem na nádraží čekala na autobus. V klidu jsem si četla. Jede mi to přece v 11:20. V 11:10 jsem se podívala na hodiny a vzpomněla jsem si, že to jsem si vlastně myslela i minule, a proto mi to ujedlo. Jede to v 11:10. Ještěže dneska to mělo zpoždění.
Zřejmě z radosti, že mi autobus neujel, jsem v něm setrvala o zastávku déle, než jsem měla. Ale aspoň jsem objevila, že se u té zastávky nachází Lidl.
Po přednášce jsem si byla okopírovat Upírčiny poznámky z Úvodu. V půlce mi na ISICu došly peníze, a tak jsem si ho byla dobít. Knihovnice se mě zeptala, jestli chci doklad, na což jsem jí odpověděla, jak se jmenuju.
Když jsem se navrátila ke kopírce, kopírka mi pořád předhazovala jakousi chybovou hlášku (tj. že něco dělám blbě), a proto jsem se přestěhovala k jiné. Ta ovšem byla vyvedena obráceně než kopírka předchozí, takže jsem několik minut zkoumala, jak tam vlastně mám přiložit ten sešit. Vedle toho, že byla obrácená její povrchová struktura, byla obrácena i ta vnitřní (tj., že tlačítka vypadala jinak.) Tudíž se mi podařilo nastavit ji tak, že místo oboustranných A4 mi dala A3. Které byly oboustranně potištěné stejným textem.
Z knihovny jsem se vydala na nákup do nově objeveného Lidlu. Abych zjistila, že ještě není dostavěný.
Během dneška odmítám vylézt z pokoje a udělat ze sebe dementa ještě většího. Doufám, že to není trvalé.
Nebo že to není Alzheimer. Poslední dobou mi totiž někdo schovává věci. Minulý týden jsem hledala jar. Sancha řekla, ať se podívám pod dřez. Nebyl tam. Když se tam večer podívala ona, někdo ho tam už vrátil!
A zkoupelny se ztratil kelímek. Po několika dnech byla nalezen v obýváku na stole.
Žádné komentáře:
Okomentovat