Zvýrazňovací krize

V tomhle se nedá studovat!

Pusťte si tohle a slyšte příběh této maturitní tragédie.

It's my party and I'll cry if I want to
You would cry too if it happened to you...

Je to moje maturita a já tady určuju pravidla. A v celým baráku není jedinej žlutej zvýrazňovač!
Jednou z podmínek je použití žlutého zvýrazňovače. Říkejte mi konzerva, říkejte mi zpátečnice, klidně ať jsem označena za staromódní, ale jediná přípustná barva zvýrazňovače je žlutá, v případě nouze zelená. Avantgardní fialová je nepoužitelná! Oranžová hnusná a než bych použila růžovou, to si na ty papíry radši napatlám lejno!

Ano, tak tedy dnes ráno jsem zjistila, že poslední žlutý zvýrazňovač umřel někdy během včerejšího večera, kdy jsem sledovala doktora House a zvýrazňovala hospodářskou krizi. A to jsem ho, prosím pěkně, měla asi měsíc! Takový šmejdi se dneska vyráběj! Pravda, značka Donau obvykle vydrží déle než KOH-I-NOOR (ovšem ten má zase hezčí barvu), jenže u tohoto zvýrazňovače jsem nechala nedovřené víčko (které se mimochodem zavíralo pěkně blbě), takže už po týdnu vyschnul, ale aspoň se stal domovem pro Zdeňka. Zdeňka ještě neznáte. Zdeněk je burizon. Asi před dvěma měsíci jsme ho s Kačátkou našly u nás na lavici. Kačátka mu namalovala oči a nos (pusu ne, protože to je chlap, tak aby nemohl mít blbý kecy. A taky si ho chceme vzít k maturitě a takhle aspoň komise nebude moct říct, že by nám radil.) Burizon Zdeněk se stal naším maskotem. Dokonce jsme ho vzaly i do Prahy (musely jsme tajně, protože Tolstolobik na něj žárlí a nechtěl, aby jel) s úmyslem ukázat mu Národní divadlo. Jenže já ho pak nechala u Tolstolobika v bytě. Ráda bych vám ho ukázala, ale on má asi čtyři milimetry a nejde vyfotit.

No, ale ta zvýrazňovací krize neboli první oficiální maturitní krize. Snížila jsem se k tomu, že tedy použiji zelenou. Jenže zrada! Ta již také byla mrtvá. Tak chvíli jsem se tedy smiřovala s myšlenkou, že se dneska nemůžu učit a musím počkat, až mi máma doveze žlutý zvýrazňovač. Ovšem pak jsem u táty v pracovně narazila na jedinou přijatelnou barvu v domě, tedy zelenou, kterou jsem mu ihned odcizila. Ale ať si nikdo nemyslí, že jsem svolná k nějakým radikálním ústupkům! Byla jsem ochotna si zelenou zvýraznit první světovou válku i VŘSR, ale zvýrazňovat si zelenou Napoleona? Napoleon a zelená? Jste normální?!

Tato zvýrazňovací krize mi nedělá starosti kvůli maturitě samotné (viz konec příspěvku), jenže zítra s Ančou a Kačátkou odjíždíme opět na superlírning a jednou z Kačátčiných podmínek bylo, že už něco budeme umět. Hm. Já jsem si zatím přečetla asi půlku otázek. Áčkových. Ačkoliv Kačátka působí jako křehké a milé stvoření, tak nasranou na mě bych ji zažít nechtěla. Nicméně teď u ní možná mám plusový bod za to, že jsem jí pomohla vyznat se v... ROZPISU MATURIT! Nekecám, je to tam a to je teprve úterý!
Takže, s předstihem vám oznamuji, abyste si nic neplánovali na:
25.5. 7:45; 8:30; 9:15 a 10:00
Přesně v tyto určité hodiny povstanete, otočíte se směrem k Hradci a budete úpěnlivě směřovat veškerou svou mentální energii na seznam otázek, který dodám, a přitom v duchu či nahlas (jsem hodná, v práci můžete v duchu) "tuhle ne!" Aspoň pět minut. Aby to fungovalo, tak dobrovolníkům (kteří se samozřejmě v hojném počtu ozvou v komentářích) otázky rozdělím. Následující půl hodinu stačí, když na mě budete pouze myslet.
V pátek v 10:00 maturuju úplně jako poslední z nejposlednějších. Z dějepisu. Asi si nechali to nejlepší na konec. Až jim tam oznámím, že zrovna tuhle otázku jsem se nemohla naučit, protože mi došel žlutý zvýrazňovač.
Doufám, že fakt, že půjdu na řadu jako poslední, kromě toho, že se na mě přijdou podívat všichni septimáni, co si najednou vzpomenou, že to je jejich poslední možnost vidět týrání oktavánů na někom jiném, znamená i to, že všichni mí spolužáci už budou někde našrot, takže ti teda rozhodně nepřijdou, a komise už bude unavená, takže mě nebude poslouchat, a taky už bude chtít jít dojíst zbytek chlebíčků a zákusků, tak mě třeba pustí dřív.