V blankytně magickém éteru

éteru, éteru, éteru. Ó, Březino! Trojrozměrný spot s notnou dávkou maturitních prvků (vydržte to, už jenom svaťák a maturitní večírek.)

Píšu to já, protože toho tady prý mám málo a mělo by mi mě být líto (ačkoliv se obvykle vypisuji jinde) a musím obsáhnout všechna svá alter ega.

Bylo to slabé, to jistě, ale blognout se to musí. Už jenom proto, aby se s guano už nikdo jiný nikdy nescházel! Tenhle příspěvek ti zničí tvůj společenský život!

Kopřiva se tedy včera měla sejít s guano. Odvážila se i přesto, že tato osoba jí vyhrožovala, že ji zbouchá a zaviruje (jestli né dokonce zbouchne). Tato osoba prý také byla z Kopřivy hysterická již den předem, neb se zřejmě domnívala, že Kopřivu by nevyhodili jen ze zaplivané putyky, jenže při hledání zaplivané putyky zjistila, že žádná zaplivaná putyka nemá otevřeno tak brzo. Což je zvláštní, domnívám se, neb my jsme mnohem menší město než Praha a také jsme víc na východě (alespoň teda myslím), ale kapitalismus již do našich zaplivaných putyk došel. Nakonec se vše vyřešilo, když Kopřiva objasnila, že svou zmínkou o tom, že se bojí jít do kavárny, kde obsluhují postižení lidé, aby si ji někdo nespletl právě s obsluhou (protože by ji mrzelo, kdyby je třeba měla připravit o dýško) nemyslela, že se neumí chovat v inťošské kavárně (nechápu proč, když stejně jako guano i Kopřiva byla jednou bloggerkou označena za uťáplou intelektuálku) (ve skutečnosti se jí guano kavárnu navrhnout neodvažovala, neboť se domnívala, že je násoska!), tudíž guano jednu našla. (Když to tak po sobě čtu (!), tak tohle souvětí není moc srozumitelné. Zkouška inteligence.)

Ke shledání mělo dojít před KFC, které by Kopřiva pravděpodobně nenašla, protože by nenašla ani východ z metra (kterému guano říká výlez, ovšem to je zcela něco jiného, proto by Kopřiva hledala výlez, který by nenašla, protože by tam byl jenom východ), jenže na druhou stranu by zase měla šanci na útěk před guano, o které už předem tušila, že bude příšerná. Jenže ta jí nedala možnost útěku, neboť na ni záludně číhala již před metrem. Kopřiva ji poznala hned. Tlamu jednu!
Ovšem vykolejilo ji, že guano má evidentně čerstvě obarvené vlasy a cítila se vedle ní se svými odrosty opravdu trapně. Ještěže jde ve středu ke kadeřnici. Protože jestli si myslí, že s tímhle na hlavně může odmaturovat, tak to teda ne!

Jely tramvají. Tramvaj je něco jako náš trolejbus, přestože to trolejbus není. Mnoho Pražáků se domnívá, že když prší a mrzne, trolejbusy dávají rány. Nikoliv. Možná tak v Ústí, ale u nás teda ne.
Guano našla tu kavárnu, co předtím našla, a našla ji hned napoprvé. Mně i Kopřivě se líbila, bohužel se nedomnívám, že bychom ji byly kdy schopné najít i podruhé.
Poté na sebe s guano asi tři hodiny koukaly, nudily se a pronášely slaboduché vtípky. Aby dostály pověsti uťáplých intelektuálek, občas prohodily něco o českých básnících či literatuře vůbec. Guano Kopřivě zkazila její mínění o Březinovi, když podrobným básnickým rozborem dokázala, že Březina s oblibou používá zhruba tři slova – éter, blankyt a magické. Což sice v tomto příspěvku žádný hlubší smysl nemá, ale hodilo se to do nadpisu.
Jinak také dělaly to, co obvykle dělají dva bloggeři, když se sejdou, to znamená, že pomlouvaly ostatní bloggery.

***

Před čtvrtou guano posadila Kopřivu na metro s tím, že už se nikdy nechtějí vidět, vyměnily jsme si místa a já se vydala na sraz diskuze, kterou guano nazvala "zajisté oplzlou", a až uvidíte řešení whore crotches v posledním kole
Rukavice, budete jí muset dát na pravdu.
Minule jsem měla problém s návratem, tentokrát jsem na své umění cestovat metrem doplatila naštěstí při příchodu, protože jsem přejela stanici a opět skončila na Vltavské. Mám dojem, že mi to dělá naschvál.

V této hospodě mi jako vždy velmi chutnalo pivo i společnost. (To první natolik, že jsem si pak při placení nebyla jistá, kolik jsem jich měla. Ale tipla jsem to vyšší (pravděpodobnější) číslo, tudíž doufám, že u někoho nemám dluh.)
Navzájem jsme na sobě vyzkoušely balicí techniky nepřekonatelného Twoticka alias Dvouklíšťáka (všechny ty komentáře jsou od mých oplzlých kolegyň z oplzlého fóra), při čemž největší úspěch – i fotodokumentaci – sklidily Arlondia a P.M.d.A. (je to opravdu velmi frustrující, když někdo nemá blog!). Nejenom, že jsme došly k závěru, že takhle by nás nikdo nesbalil, ale také jsme zjistily, že stát v úhlu 45°, s nohama rozkročenýma do šíře 50 cm a ještě být vtipný, nejde.
Poté následovala chvilka avantgardní potterovské poezie, zakončené básní zakončenou nifrediliným skvostným DADA veršem (mavericku, za tohle volej do Stockholmu!)

Přítomná maturantská verbež se navzdory obavám starších zúčastněných tématu maturity takřka vyhnula, až na zjištění, že
Danaein (někdo už říkal, že lidé by si měli dávat přezdívky, které jdou normálně vyskloňovat) manžel měl úplně stejné téma maturitní slohovky jako byl minulý rok u nás. Vyplývá z toho asi stejně tolik jako z Březinova éteru, ale je to zajímavý, no.

Odcházet se mi opět nechtělo, ale předpokládala jsem, že výmluva, že jsem podruhé nastoupila na špatný směr metra a potřebuju u někoho přespat, by už byla dost průhledná, takže jsem našla metro i vlak. Snad příště.
A ono dostat se do vlastní postele ještě před půlnocí, po dvouhodinové cestě, kdy musíte dávat pozor, abyste vystoupili na správné zastávce, protože oknem je vidět akorát tak váš vlastní odraz, má tu nespornou výhodu, že ráno je – přestože si nepamatujete, kolik přesně jste měli piv – bez kocoviny.

***

Za Strychninovou panenku jsem se lehce dotkla maturitní slohovky. A přiznejte se, že jste se nemohli dočkat, až se to dozvíte! A víte... já jsem to teda četla a mám dojem, že byste nerozeznali maturitní slohovku od příspěvku na blogu. Když se totiž vedle témat jako Nejkrásnější místo k žití – úvaha, Jak mi teklo do bot – vyprávění nebo Charta 77 – reportáž ocitne téma Moje malá inventura – zamyšlení se studenta nad uplynulými čtyřmi lety ve studijním i osobním životě – fejeton, tak pro jistý druh lidí je to vyloženě provokace. Obzvlášť, když vědí, že slohovku jim bude opravovat jejich češtinářka. A tito jistí lidé se svou prací hrozně rádi, ale tajně, chlubí a říkají tomu utajený exhibicionismus. Proto Strychninová doufá, že se jí pokusí ukořistit kopii. A pravá kompenzace za čtyři roky s markrabětem by bylo, kdyby její maturitní slohovka visela na oficiálních stránkách školy jako "the best of maturita 2007". Češtinářka sice říkala, že kolegyně po ní chtěly, aby vybrala něco z prací na internet, nicméně ona váhá, protože ačkoliv se P_D ovládala, tak kupříkladu zmínka o tom, že na státním gymnáziu v Bydžově mají skříňky, do kterých se vejdou učebnice, boty a dokonce i kabát, by se prý nemusela panu řediteli líbit. Tak nevím. Třeba po maturitě. To by to tam mohlo viset i s nějakým výrokem, který se nám dozajista podaří v ústní části.
Za Strychninovou ještě musím upozornit, že několik parafrázovaných vět ukradla Chloé z jejího geniálního CV. (Které to asi byly.) Poctivě jí to ohlásila, ale Chloé na to zatím nic neřekla, takže je možná naštvaná.

V dohledné době by na oficiálních stránkách školy mělo viset taky něco jiného. Nejeden student by tam sice někam do průvanu za něco pověsil nejradši ředitele Quasimoda, ale ne, měl by tam viset rozpis maturit. Přestože někteří maturující vědí, kdy budou maturovat už třeba měsíc dopředu, nám v pátek před svaťákem teprve řekli, ve které dny bude maturovat naše třída. Podrobný časový harmonogram by se měl v průběhu svaťáku objevit na internetu. Víte, jak Strychninová říkala, že to budou rozesílat o svaťáku mailem... to byl takovej polovtip, no.

Taky už nám přišla taková obálka, kde nám píší, že omráčeni naším strukturovaným životopisem, rodným číslem a aurou, která sálá z naší elektronické přihlášky, nás přijímají. A rovnou poslali složenku.
Strychninová je mírně znepokojena tím, že děkan fakulty má dva tituly před jménem, dva tituly za jménem a uprostřed titulů příjmení nápadně podobné příjmení markraběte. Popravdě, nejsme jen mírně znepokojeny, jsme velmi vyděšeny.

Jinak tedy ano, je svaťák, P_D by se tedy měla učit a my dvě s ní. Jenže vzhledem k tomu, že ty dny, ve kterých zřejmě bude maturovat, jsou středa, čtvrtek a pátek, tak jsme propadly lenosti ukrutné a pořád si říkáme, že čas... ten je. Taky jsme už se Sanchou a Kačátkou naplánovaly další chalupářský superlírning, tentokráte dějepisný.
A taky jsme plánovaly, že k dubnovým narozeninám dáme pelechu nové povlečení. Ovšem nějak nebyl čas a, co si budeme nalhávat, také nebyl nikdo, kdo by to udělal. Tudíž vyhlašuji konkurz, který je pro každého stránektvůrce obrovským ternem, už jenom proto, že ten, kdo nám ten nový design udělá, bude mít možnost přečíst si vzkazy, které jsme zatím nesmazaly, a především spatřiti všech asi deset rozepsaných a dosud nepublikovaných příspěvků! Protože nám to nevadí a taky to nepoznáme, že jo.