Umění žít spočívá v tom, umět se včas rozhodnout, na co se dřív vysrat

Heslo dní příštích, a proto se dočasně stěhuje i do podtitulu blogu.

Své životní krédo uplatnila Sancha, když nám ve středu konzultantka naší maturitní práce sdělila, že obhajoby maturitních prací se konají 30. března, to znamená minimálně týden předem odevzdat hotovou práci oponentovi. Co na tom, že minulý rok se práce obhajovaly začátkem května, co na tom, že naposledy se o MP mluvilo v září, kdy nám přislíbili brožurky s návodem, kterak MP mají po formální stránce vypadat a pak dlouho ticho a najednou teď, do měsíce ať to máte hotový. Prý to bylo na internetu. Koukám na plán školního roku – 30.3.2007 – Obhajoba projektů před odbornou porotou, slavnostní vyhlášení vítězů. ??? Vítězů? Koná se nějaká soutěž? Do které se můžu přihlásit? Jistěže se na internet nemůže napsat, že se obhajují maturitní práce, když nic jako maturitní práce neexistuje, už jenom proto, že s maturitou to nemá nic společeného. Ale hubu mohli otevřít dřív než v půlce února. Teda, ne že by se teď obtěžoval snad někdo z vedení – profesorka Pittová musela takřka ukořistit několik výtisků oné slavné "brožury" (jedna A4 a v textu jsem našla hrubku), kde bylo rukou dopsáno datum 30.3.
Ale mám po tom, co vím, ještě nárok se něčemu divit?

Mám hotové čtyři stránky. A teorie říká, že bych měla dělat maturitní otázky, když se ode mě vyžaduje, abych se týdně naučila aspoň čtyři další. A praxe říká, že jíst, spát, vylučovat a blogovat musím. Předevčírem už jsem se loučila se Soví poštou, v příštích dnech se rozloučím s maturitními otázkami a rezignuju i na druhou část předmaturitních testů, které se píší po prázdninách. Nenechte se zmást názvesm, ty s maturitou taky nemají nic společného, takže stačí, když je napíšu na víc než šedesát procent.
Hej vy, milý ex-maturanti, kdy že nastane ta ulejvárna, o které jste všichni mluvili?
I chudák profesor Fidman už vzdal, že bychom se v jeho hodinách snad věnovali zeměpisu. Nedávno jenom prohodil: "Ty jo, tak vy dopíšete jednu písemku a hned se jdete učit něco dalšího, jo?" A profesorka Pittová mě div nerozplakala, když se svěřila, že ona si někdy v březnu vzpomněla, že v květnu maturuje.

A Pítr ještě nepsal první předmaturitní testy. Z legrace jsme se ho ptali, kolik ho to stálo, že je nemusí dopisovat.
"Třicet," odpověděl.
"Třicet za jeden nebo za oba?"
"Za jeden."
Může mi někdo vyčítat, že si nemyslím, že si dělal srandu? (Pítr za celé čtyři roky nikdy nemyslel nic ze srandy.) Ale mám po tom, co vím, ještě nárok být znechucená?

Nicméně má nasranost přešla do letargie – myslím, že mozek po několika letech v našem ústavu zjistí, že transformací nasrání do letargie se dost šetří a začně to dělat automaticky. Prostě následující měsíc nebudu dělat nic jiného než maturitní práci, no. Mám času dost, že jo.
A taky se budu utápět v chmurných myšlenkách na budoucnost. Když tedy lékařská vyšetření, která jsem absolvovala za posledí týden, ukázala, že neumřu (berte to trochu s rezervou – ve čtyřech letech jsem dostala poprvé rýmu a byla jsem si jistá, že mě ten sliz v nose přes noc udusí, a celé dětství jsem při bolestech hlavy tvrdila, že mám v mozku určitě nádor), mlžu začít vzdychat, že mě nevezmou na žádnou vejšku, když nejsem ani schopná vyplnit přihlášku. Ani elektronickou (k vyplnění k té normální snad potřebujete minimálně jednu vysokou už mít). Kačátce jsem kvůli tomu volala čtyřikrát, abych následně zjistila, že jenom klikám na špatný čudlík. Když už jsem teda přihlášky, životopisy (určitě jsem tam někdě udělala hrubku a nevšimla jsem si jí!) a kopie certifikátů měla v obálkách, na dvě z nich jsem napsala špatnou adresu. O tom, jak můj otec málem plakal, když zjistil, že neumím vyplnit složenku a o nějakém podacím lístku slyším poprvé v životě, raději pomlčím. Vzhledem k pozitivním výsledkům vyšetření (pozitivním ve smyslu "hurá! zatím neumírám!") bych řekla, že vyplňování přihlášek na VŠ je mnohem víc stresující.
Další chmurné úvahy se budou ubírat k budoucnosti mých kamarádek-spolužaček. Po maturitě už se možnost, že by se některá mohla vdát, pomalu přesunuje z roviny teoretické do roviny praktické. Můj postoj ke svatbám je snad znám. A představa, že by mě v dohledné době mé kamarádky nutily řešit třeba tohle (abych vyvrátila spekulace o mách masochistických sklonech, na tuhle diskuzi jsem se dostala díky trubičce iKarkulce)... Na druhou stranu bych se nemusela vyčerpávat sáhodlouhým vysvětlováním, proč si s manželstvím můžu vytřít prdel, a názorně bych to předvedla:o)
Radši psát deset maturitních prací, než pozorovat jednu kamarádku, jak jí měkne mozek nad toaletním papírem s ženichem a nevěstou.