Konec vrchního entomologa

Kdyby někoho zajímal můj nejmíň oblíbený měsíc v roce, tak je to duben. Březen obvykle nabídne takovou malou ochutnávku jara, kdy je o víkendu na sluníčku přes dvacet, zahazuju Sucháčovu nepadnoucí čepici, utratím patnáct stovek za jeho nový jarní boty a nechápu, proč už nejsou otevřený zahrádky a nemám přezutý auto. Pak přijde duben, venku pocitově tři stupně nad nulou, ráno pod, Sucháčovi je malá zimní bunda a dostane sopel. Přede mnou výhled na to, že duben trvá asi padesát dní, potom bude tři hodiny jaro a pak hned přes třicet ve stínu.

A pak je pro mě duben měsíc, kdy u mě přichází velké změny. Nové práce, nové projekty, nové vztahy. Nebo konce. Jako jo, není to každej rok, ale nějaká statistika tam je. Třeba v říjnu se mi v porovnání s dubnem nikdy nic zajímavýho nestalo.

Vloni se jednalo o ten duben.

Co ale předcházelo tomu, že se něčí vyhazov stal jedním z mých nejšťastnějších dní v životě a na výročí plánuju nosit do práce chlebíčky? Vrchní entomolog (kterému pro účel blogu laskavě přenechávám svou vysněnou funkci), když jsme mu ještě neříkali Vrchní entomolog, nastoupil do Hanácké kancl několik týdnů před mým odchodem na mateřskou. Do firmy se dostal podobně jako já – jako na zavolanou a se CV poslaným na blind, tady je taková malá ochutnávka mé tříleté reality Entomologem a dovolím si citaci:

Pak byl Covid a byla jsem těhotná a tři týdny před mým nástupem na mateřskou mě vystřídal kolega, který do Hanácké kancl poslal naslepo CV úplně jako já, akorát měl desetkrát víc zkušeností a technické vzdělání k tomu, takže šéf s ním mohl realizovat ty velké plány, co měl původně se mnou. Po rodičáku jsem se vrátila už jako jeho podřízená, proti čemuž bych apriori nic neměla, kdyby kvůli tomu jednorožci nepřestali kálet duhu.

Dokud jsem do Hanácké kancl docházela při rodičáku jenom na částečný úvazek, bylo všechno v pořádku, protože se naše agendy vzájemně míjely. Občas jsem sice nechápala jeho požadavky typu změnit písmo v klinickém hodnocení z Times New Roman na Arial, ale brala jsem to jako neškodnou libůstku, já zas nesnáším Calibri, no. Protože jsem v práci, v případě, že se mi dařilo Sucháče udržovat bez soplu a bronchitidy, trávila tři dopoledne v týdnu, trvalo, než jsem rozklíčovala některé věci, které byly jiným už jasné. Zpětně si ale vybavuju moment, kdy mi mělo dojít, že s nulovou empatií a s naprosto úzkým viděním světa, kam se za žádných okolností nevejde pohled nikoho jiného, Entomolog přistupuje ke všemu, i k práci. Jednou ráno jsem si v kanclu postěžovala, že se mi Suchej únor šprajcnul při odchodu do jeslí. Ne proto, že by nechtěl do jeslí. Nechtěl do kombinézy. „A co máš z toho, žes ho do těch jeslí dostala, i když nechtěl?“ zeptal se mě Entomolog.

„Tak třeba zaplacenou splátku hypotéky?“

„Já vím, že to máš těžký, ale…“ pravil mi člověk, co má doma ženu v domácnosti. A ne tak ledajakou. V tu dobu se šestiletou dcerou s odkladem, kterou dávali do soukromé školky na dva dny v týdnu a chodili si tam stěžovat, že nezapadá do kolektivu, protože předškolní děti kupodivu navazují vztahy a přátelství, a když tam někdo přijde na dva dny v týdnu, tak nezapadá. Z těch dvou dnů v týdnu byla ještě v šesti letech půlku nemocná, což řešili se specialisty, nicméně jednou Entomolog přišel do práce pozdě s tím, že byl s dcerou na odběrech, ale nevyšlo to, protože na to nebyla ještě připravená…

Když se blížili dceřiny sedmé narozeniny, Entomologova manželka podruhé otěhotněla. Když jsme se spolu ještě s Entomologem bavili (než jsem mu jednou řekla, že hledá problémy tam, kde nejsou, protože neexistujícím problémem zase zaměstnal dva lidi, a naše komunikace se omezila na dvakrát denně „čau“), řekl mi: „Já jsem to druhý dítě nechtěl. Bál jsem se, že to nebudeme zvládat. No a nezvládáme to.“ Můžu ho nenávidět sebevíc, ale kvůli tomuhle je mi ho dodnes líto, protože tohle je definice člověka v prdeli.

Měla jsem teorii, o které jsem postupem času zjistila, že ji sdílíme napříč firmou. Osoba pečující o dítě neplatící pojištění, mohla být Entomologova žena jen do sedmi let věku dítěte. Takže si vydupala další, aby oddálila tlak na svůj návrat do práce. Jako takhle – pokud oběma vyhovuje model muže živitele rodiny a ženy v domácnosti, nejde proti tomu nic říct. Akorát nám není jasný, že – pokud Entomolog živil – co dělala jeho žena? Minimálně dvakrát do měsíce ho odvolávala z práce kvůli tomu, že to doma nezvládala. Na vánoční večírek dostal propustku do sedmi hodin. Na oslavu výročí firmy taky. Na oslavu kolegových čtyřicátin byl propuštěn na jednoho birella a s kočárem. Nikdy si do práce nepřinesl oběd z domu, u počítače do sebe tlačil k obědu rohlík s vlašákem a léčil se s tlakem. Po práci si zatelefonoval o nákupní seznam a než vyzvedl dceru z družiny, obstaral nákup. Postupně s počátečním obdivem (že vstává ve čtyři ráno, aby manželce v šestinedělí připravil vývar) mizela však i naše solidarita. Po situaci, kdy pět minut před začátkem důležitého online meetingu, který měl vést, poslal šéfové zprávu, že musel jít domů, protože děti mají teplotu, to dopracoval až na kobereček, po kterém sice přestal být z práce odvoláván po obědě, ale začal do ní chodit na půl pátou, aby ve dvě mohl vypadnout a jít pomáhat domů.

Jeden podzim jsem snad poprvé neskončila na hromadě já se Sucháčem, ale Entomolog s celou rodinou. Nejdřív si bral týden OČR na manželku a potom na dva týdny neschopenku. Po výplatě jsem omylem vyslechla jeho telefonát s manželkou. Kdo hádá, že výplata chodí na společný účet a stěžovala si, že přišlo málo, hádá správně.

Ten chlap prostě doma odevzdal koule a měl povoleno nasadit si je až předtím, než si odčipoval příchod do práce. A podle toho to vypadalo. Musel mít přehled naprosto o všem. I o tom, po čem mu nic nebylo nebo tomu nerozuměl, ale měl pocit, že tomu rozumí. Pokoušel se mi například tvrdit, že slovo „complaint“ zahrnuje i pozitivní zpětnou vazbu a vytrvale to psal jako „compliant“, než to kluci z podpory nevydrželi a udělali mu diagram rozdílu mezi „complaint“ a „compliant“. Diagramy byly jeho oblíbený nástroj. Měl diagram na každý proces. Čekala jsem, kdy se diagram objeví i na záchodě.

Kontroloval po mně veškerou moji práci. I tu, kterou se vlastně měl učit on ode mě. Postupem času mi v podstatě vzal téměř všechnu moji agendu kromě té, u které opravdu nevěděl, jak má dělat, což mu ale nebránilo mi do ní pindat. Důležitý věci, co se mě týkaly, jsem se nedozvídala od něj, ale ze zápisů z porad. Když mi zadal úkol někdo ještě nadřízenější Entomologovi, byl schopný mi týdny nepředat nějaký banální dokument, abych mohla ten úkol začít plnit. Některé činnosti v roce 2022 vůbec neproběhly, protože na ně Entomolog neměl čas, to mu ale nebránilo v tom jich na rok 2023 naplánovat dvakrát tolik.

Občas se stalo, že mnou vytvořený dokument poslal vedení se slovy, že on posílá a mě dal aspoň do kopie. Pořád častěji se tvářil, že než přišel do Hanácké kancl, lezli jsme tady po stromech a s oblibou často o něčem tvrdil, že tady nikdy neexistovalo a nikdy jsme to nedělali, případně, že mu to nebylo předáno (rozuměj, já jsem mu to nepředala), při čemž v jeho žebříčku oblíbenosti jsem rozhodně nestoupla, když jsem mu na jedné z porad ukázala dva roky starý mail, ve kterém mu posílám jeden z oněch nikdy neexistujících a nepředaných dokumentů. Dvakrát.

Přestal mi v podstatě zadávat jakékoliv úkoly a šéfové to zdůvodnil tím, že „už mi nic nezadává, protože nikdy nic neudělám správně“, při čemž mi nikdy nepředložil žádný feedback na moji práci, pokud nebudeme za feedback považovat, že mi do textu dával čárky tam, kam nepatří, a jednou napsal „ředština“. Jak jsem zjistila později, podobně se vyjadřoval i o ostatních. Zlé jazyky tvrdí, že si to myslel i o výkonné ředitelce (která mi řekla, co o mně vykládá) a brousil si zuby na její židli.

Hodiny jsem strávila na callech a Amerikou posloucháním jeho broken English a přemítala jsem, kde bych mohla být, kdybych měla sebevědomí jako on. Když mě z jedné ze spolupracujících firem požádali, abych vystoupila na jejich semináři, Entomolog automaticky předpokládal, že se tam jedu školit a zapsal to do plánu školení. Se šéfem jsme se za zavřenými dveřmi dohodli, že za účelem zachování Entomologova ega ho v tom necháme a nebudeme mu říkat, že jsem tam jela přednášet. Když se chci dnes zasmát, otevírám si plán školení na rok 2024.

Zvládnul si ale vybudovat auru nepostradatelnosti. Tu umocňoval tím, že podobně jako Markéta Šichtařová několikrát do týdně predikoval krizi, průser a chtěl zavírat výrobu. Takže jsem věřila, že jeho pozice je neotřesitelná a pomalu si lajnovala jinou pracovní budoucnost. Dávala jsem tomu do konce roku 2024. V lednu toho roku, když jsem si po schůzce, na které mi na mou poznámku, že si myslím, že vidí víc neshod než auditor, že „to je můj názor a ten mít můžu“, šla za šéfovou jenom říct o home office, zavřela dveře, řekla, ať se posadím, a čekala, že jí jdu dát výpověď. Po rozhovoru za zavřenými dveřmi se ukázalo, že Entomologova pozice není neotřesitelná. Zjistila jsem, že neexistuje osoba, kterou by v Hanácké kancl nesral. Několikrát si posunul termín na dodělání věcí souvisejících s průserem, který výjimečně sám uměle nevyvolal. Jak jsme zjistili později, několik měsíců práce věnoval tomu, že se danou dokumentaci snažil neúspěšně vymlátit z AI s výsledkem, kdy si chcete vystřelit hlavu po prvním odstavci. Zato jsem v mezičase našla ve společných dokumentech například SOP na revizi rychlovarné konvice. Odmítal názor kohokoliv jiného, nenechal si poradit, nikomu nedokázal nic předat, jenom zadával úkoly, které nikdo nechápal, a firma stagnovala.

Vedení ale nevědělo, jak z toho ven, aby to nepoškodilo firmu. Jenže firmu začal svou prací poškozovat sám Entomolog.

Zpětně je vidět, že tu nejlepší práci odvedl, než se mu narodilo druhé dítě. Potom už se nedá mluvit o efektivitě, ani přínosu pro firmu. Na jednu stranu chápu pracovní výkony po čtyřech hodinách přerušovaného spánku a definitivním budíčku ve čtvrt na pět ráno, protože jsem na tom byla podobně a několikrát jsem šéfové psala v pět ráno mail, že nedorazím, protože bych tam za svou dohodářskou hodinovou sazbu jenom přežila. Akorát já jsem neměla doma tu ženu v domácnosti a neprocpala jsem se v organizačním schématu vedle majitele firmy.

Vrchní entomolog si prý v průběhu půl roku dvakrát řekl o výpověď. Stylem, kdy se manželka ptá manžela „A nejsem v těch šatech tlustá?“ Počítal s nabídkou jiné pozice než té, která mu přerostla přes hlavu. Na potřetí tu výpověď dostal.

Po lednovém rozhovoru se šéfovou jsem oslovila Motorovou myš, které jsem se poslední dva roky s Entomologem proplakala do messengeru, jestli, když by na to přišlo, byla ochotná mi pomoct uhasit největší průsery a udržet systém do auditu, zatímco já si vytvořím kompletní podklady pro certifikaci nového produktu.

V jedenáct jsem plán představila šéfové. V jednu majiteli. Ve dvě si Vrchní entomolog na LinkedIn psal, že hledá práci a „má zkušenosti, které snad ani nejdou popsat.“ A tyhle zkušenosti s ním teď už bude mít někdo jiný.

Před vedoucím výroby se Entomolog nechal slyšet, že jsem ho nechala vyhodit, vrazila mu kudlu do zad a má si na mě dávat pozor. Sama na to nemám názor a pokud to někdo chce interpretovat jako kudlu v zádech, tak s tím dokážu žít. Navíc to, že ho nechal vyhodit, tvrdí i vedoucí vývoje, tak měl Entomolog v zádech možná kudly dvě. Každopádně po jeho odchodu na dvouměsíční home office jsem se znova nadechla.

„Zvládneš to?“ zeptal se mě šéf. „Jo,“ řekla jsem nahlas. „Možná,“ řekla jsem v duchu.

Takhle se mi aspoň na chvíli na základě dohody o provedení práce dostala Motorová myš zpátky do života na víc než jednou za dva roky. Pravidelně si ode mě odvážela ještě kocovinu a jednou Sucháčovy rotaviry.

Následoval nejlepší půlrok mého pracovního života. Dostala jsem se do tempa, kdy ani minuta z pracovní doby nebyla proprokrastinová, ve dnech, kdy jsem neměla Sucháče, jsem odcházela po deseti, jedenácti hodinách, po auditu mi naddělané hodiny daly na konci září na dovolenou se Sucháčem u moře. Entomologova absence přiměla k aktivitě i další kolegy, co najednou zjistili, že dokáží excelovou tabulku vyplnit do termínu. Na výrobě se před mým příjezdem přestali pomočovat, když zjistili, že je nejedu přezkoušet z politiky kvality. V září jsme prošli dozorovým auditem. Sama jsem si poprvé zcertifikovala svůj první výrobek. Našla jsem po Entomologovi několik chyb. Bojovala jsem se strachem po něm změnit cokoliv, o čem jsem si myslela, že bych udělala líp. S tím bojuju doteď, ale pokaždý míň, když z dalšího dokumentu při aktualizaci odmazávám jeho jméno, v duchu s úsměvem: „Tak tady už taky končíš, hochu.“

Na rozdíl od jiných velkých rozhodnutí se ale nikdy nedostavil pocit, že možná nebylo správné. Lituju jenom toho, že jsem neměla dost odvahy to udělat dřív a mezi možnostmi „fight or flight“ jsem si jako první volbu vybrala útěk místo toho, abych si řekla, že já jsem tady ale byla první. Možná, že kdybych se vymezila dřív, dřív zatlačila na vedení, možná jsme v Hanácké kancl mohli být dnes oba a každý by si stavěl bábovičky na vlastním písečku. Nebo by to nepomohlo vůbec ničemu, protože v případě Entomologa jsem po osmi letech viděla poprvé, že si šéf s někým neví rady, a já bych si svůj první pokus o puč vyčerpala, když byl Entomolog při větší síle, a ke druhému bych se už neodvážila.

V říjnu jsme přijali nového kolegu. Snad bez mocenských ambicí. Přesto jsme se s vedením dohodli, že na našem oddělení rušíme Entomologovu funkci, která se rozdělí mezi nás dva a budeme přímo podléhat šéfové a papírovou roli si zatím nechám do doby, než nový kolega prokáže, že není sociopat nebo nemá jinou patologii. Ale o našem týmu z technické místnosti si povíme jindy.