pátek 19. ledna 2018

Nápady zpruzeného čtenáře II

Za 2017.

Z hlediska literatury byl rok 2017 zaprvé rok velkých ženských postav v průřezu 20. století a zadruhé pronikání do žánrů, které mě nikdy nezajímaly. Na velké intelektuálno letos nebyl prostor ani IQ, takže jsem vlastně ani neměla příliš šancí se nechat zprudit, ale tak pro kontinuitu nadpisů…

Níže neutříděný výcuc z toho, co jo a co ne.

Druhý život Marýny G: Podle anotace přesně typ žánru, který jsem si tenhle rok oblíbila. Čtyři ženské osudy na pozadí dějin 20. století. Zvládla jsem to dočíst ke znárodnění, přesvědčena, že kniha je pokusem autorky unudit čtenáře k smrti. Monotónní vyprávění v člověku vyvolá emoce asi jako uspávač hadů. Sloh by potěšil možná učitelku na základní škole ve slohovce na téma objektivního popisu, ale nesměla by mít víc než tři stránky. V autorské poznámce Klimecká píše, že knížku napsala, protože nechtěla, aby se zapomnělo na příběhy, které kolem ní kolují. A že staré fotografie „jitří její fantazii“. Je škoda, že ji při sepisování těch příběhů nepoužila, přestože tvrdí, že se nesnažila zachytit autentické osudy, takže klidně mohla, protože tyhle příběhy čtenář zapomene do deseti minut po zavření knihy.

Objevem roku je pro mě Alena Mornštajnová: Slepá mapa, Hana a Hotýlek. Přečteno v tomto pořadí, jinak je umístění: Hana, Slepá mapa a Hotýlek, nicméně Hana vyhrává jenom díky tomu, že téma je mi bližší. Pokud chodíte do online diskuzí zaměřených na literaturu nebo na různá literární fóra, pravděpodobně už vám Hana leze na nervy, protože ji četli úplně všichni a úplně všichni budou tvrdit, jak je skvělá. Ráda v takových případech nesouhlasím jako třeba u Kvítku, ale v tomhle případě nemůžu. Někdo tvrdí, že v tématu holocaustu nepřinesla Hana nic nového. Nesouhlasila bych, protože si nemyslím, že by existovalo hodně dobrých knih, kdy vidíme tak málo toho, co se stalo v Osvětimi, ale z pohledu někoho jiného, než je hlavní postava, vidíme následky toho, co se tam stalo.
Mornštajnová je v první řadě autorka ženských postav, ale letos si mě získala nepochybně i tím, jak umí vytvořit výstižné postavy mužů jako ješitných alibistů. Václavovi jsem na konci Hotýlku tu potupnou smrt z prologu přála. Celkově dokáže krásně popsat taková ta malá zla, která občas děláme každý a která za určitých konstelací mohou mít velké následky.

Číslem jedna je pro mě Pískový vrch od Joanny Batorové, který jsem četla v lednu a který mě tak nějak tematicky poslal dál do letošního roku. Batorová je polská novinářka, spisovatelka a feministka, co vystudovala filozofii a kulturologii, takže ještě že si před přečtením knížky nic nevyhledávám o autorech. Pískový vrch je bohužel jediná její kniha, která byla zatím přeložena do češtiny.

Na prvním místě je sice Pískový vrch, a přestože je komplexnější, čtivější a stylisticky asi vybroušenější, srdcovkou je pro mě Starý kraj od Dörte Hansenové. V centru dění tentokrát jenom dvě hlavní postavy a dvě vedlejší. Jediný důvod, který pro to mám, je, že Anna je jediná z postav výše zmíněných autorek, u které si můžu říct, že to bych mohla být já.

Další věc, které tři autorky mají společné je to, co přesně nedokázala Klimecká: abych k postavám něco cítila. Když během 1. světové války čekala na manžela Anna ze Slepé mapy, čekala jsem s ní, když na něj čekala Marýna, byla to pro mě statistika.

Jak je Starý kraj srdcová záležitost, tak mozková záležitost jsou Dveře od Magdy Szabó. Definuje to citát z knihy: „Bez nějakého citového zaujetí je jakákoliv definice nepřesná.“ Nejsem Dveřmi naprosto citově zaujatá, ale myslet jsem na knížku nepřestala několik týdnů po dočtení. A samotné přečtení mi trvalo neobvykle dlouho.

Kniha, kterou jsem nedočetla, protože mě rozčílila: Erika Härtl Coccolini: Praha – Vinohrady, Čáslavská 15. Mám pochopení pro to, jak se cítí osmileté dítě, když mu vezmou domov a rodinu. Ale nemám pochopení pro to, když se to dítě skoro o šedesát let později profňukává svými memoáry stále cítíc lítost i nad tím, že neskončilo v NDR, ale v západním Německu, a přitom ohýbá historická fakta tak, že ho v poznámkách pod čarou musí krotit i překladatelka (patnáct tisíc mrtvých při květnovém pražském povstání – ještě chybělo, aby dodala, že devadesát procent z nich byli Němci) a neustále zdůrazňuje, že její rodina přece neznala žádné české Němce, kteří by byli nacisti. Knížku jsme doslova znechuceně odhodila, když jsem se dočetla, že ve čtyřicátém pátém přece neměli ani tušení o existenci koncentračních táborů, tak jak mohli vědět, kam se všichni ti Židé poděli.

Jako poslední ze žánru zmíním Marie a Magdalény: Knížka, která by mohla být mnohem lepší nebýt těch logických lapsů: sousedka pozná znásilněnou dívku ve tmě pohledem okna přes dvůr a chlap, kterému leze do postele půl hodiny po znásilnění si ničeho nevšimne?

Dítě 44 jsem si půjčila omylem, protože jsem si myslela, že se jedná o něco jiného. Nečekala bych, že to bude jedna z těch knížek, kterou s blížícím se koncem čtu naschvál pomalu. O to větší zklamání byl od Smithe Utajovaný projev. Ten útěk do gulagu už je snad trochu moc i na zemi neomezených možností, ne?

Další knížka, kterou jsem se společně se Smithem zcela vymkla svému žánru, jsou Černooké Zuzany. Podle kritiky ale možná moje nadšení vychází z toho, že jsem v žánru detektivek a thrillerů pořád vlastně neposkvrněná a nemám v úmyslu se násilím nutit do dalších zkušeností. Místy mi z knížky přebíhal mráz po zádech. Z překladu taky. Jedná se o počin nakladatelství Omega, o jehož přístupu k překladu lze na internetu najít spoustu informací, takže překvapit by mě to nemělo. Překladatelce evidentně na krk dýchal deadline, protože druhá část knížky je přeložena výrazněji hůř než první, nejedná se už jenom o nějaké stylistické neobratnosti, ale o celé fráze a věty, kterým není rozumět. Bohuslava Nováková nemusí být nutně špatná překladatelka, ale zjevně potřebovala mít víc času a Omegou zajištěného alespoň jednoho člověka, který si po ní překlad přečte. Takhle to bohužel vypadá, že neměla čas si ho po sobě přečíst ani sama.

Kniha, která vyhrála místo o nejrychlejší odložení: Kateřina Dubská: Člověk Gabriel. Nemám ráda lyriku, ale kvůli dobrému příběhu jsem ochotná nechat po večerní obloze poletovat pár ohnivých koní, zvlášť kruté odstavce případně přeskočím, ale ne, když se v první kapitole celou dobu krade. Čekala jsem intermezzo nějaké neziskové organizace na podporu integrace Romů sponzorované z evropských fondů. Skončila jsem na straně 28, protože ne, ani za Rakouska-Uherska pro mě není akceptovatelné, že se na vesnici nekradou slepice, „protože tam jich přece má každý dost“.

Na závěr ještě pár tipů:
Jakuba Katalpa: Němci
Zuzana Kultánová (zvlášť je-li libo Zolu po česku): Augustin Zimmerman
Jan Urban: Všem sráčům navzdory (je-li libo nějaký válečný konflikt, který už známe ze zpráv)

Přesunem do Města, kde zavraždili posledního Přemyslovce jsem se posunula blíž k univerzitní knihovně, kam mám pořád přístup na kartu absolventa. Zatím však od Vánoc v důsledku stěhování a nové práce zvládám po večerech pár stránek Harryho Pottera, hezky od začátku. A je to pořád stejně dobrý jako před deseti lety.

63 komentářů:

  1. Pekne spracovany clanok. Popravde ani s jednou knihou som sa nestretla. Citas zrejme alternativnejsiu literaturu, ktora nezahlcuje instagram. Teda aspon z mojho pohladu. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. "Ten útěk do gulagu už je snad trochu moc i na zemi neomezených možností, ne?"
    Ne nezbytně. Jeden polský odbojář, na jméno si nevzpomenu, se před nacisty schoval v Osvětimi. A nenašli ho.
    Komunisti po válce bohužel jo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dohledal jsem - Witold Pilecki se jmenoval.

      Vymazat
  3. Taky jsem nečetl ani jedno z listu. O Marýně se akorát krátce zmínila kámoška. Má na ni podobný názor jako ty, a to u některých postav zná jejich živé vzory. Víc mě překvapuje, kdes se k takové knížce dostala ty, jsem myslel že je to jen taková místní, regionální atrakce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Marýně mi taky jedna osoba říkala, že se jí to líbí. Ale ona je sama z Valašska, tak to je asi proto. Já to číst asi nebudu.

      Vymazat
  4. Mačka: Myslela jsem, že instagram je na fotky:o)

    galahad: Ten se tam neschovával, ne? Každopádně tohle byl míň uvěřitelný než bondovky a to jsem si Lva zkoušela představovat jako Daniela Craiga, o kterým jsem si vždycky myslela, že vypadá trochu jako Putin:o)

    fousek: To se nedivím, není to úplně čtení pro chlapy. K většině knížek jsem se letos dostala přes facebook.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotky kniziek maju vzdy najviac srdiecok :-)

      Vymazat
    2. Je fakt, že do skupiny o knížkách, kam chodím na FB, už lidi vlastně taky jenom vkládají fotky, což mě dost rozčiluje, protože to pak nejde vyhledat.

      Vymazat
    3. Spíš si myslím, že Putin by rád vypadal jako Craig.

      Vymazat
    4. Pilecki v Osvětimi? Jo a ne - ona mu venku trochu koudel u zadku hořela a zevnitř pak nějak zkoušel posílat zprávy o tom, co za svinstvo se to tam vlastně děje. Co z toho byl ten hlavní důvod se tam nechat zavřít, to nevim...
      A Craig Putina fakt docela připomíná. I proto s jeho bondovkama mam docela problém (krom toho, že to s výjimkou Skyfallu jsou strašlivě mizerně postavený příběhy). Když vidim, člověka, co vypadá jako Voloďa, běhat po světě se samopalem, nespí se mi dobře :-)

      Vymazat
    5. rulisa: O co, že si Craig jednou zahraje ruskýho prezidenta...?

      Vymazat
    6. Craig a Putin jsou takový zajímavý příklad, jak rozdílné jednotlivosti můžou vést k vjemu celkové podobnosti a jak podobné jednotlivosti můžou vést k odlišným vjemům podobné podoby. :-)

      Vymazat
    7. Já tu eventualitu Craigova uměleckého ztvárnění Putina taky ne. :-)

      Vymazat
    8. Je to ale krása, že jsme se takhle dohodli :-)

      Vymazat
    9. zsm: ti nevím, podle popisu se mi třeba takové Dítě 44 naopak nezdá být zrovna pro ženské :-)

      Vymazat
    10. rulisa, galahad: Jenom, abych si to ujasnila - Craig toho Putina bude hrát v Bondovce?

      fousek: Tak ten Smith zrovna ne, zbytek většinou ano. Když tak koukám na zbytek toho seznamu, tak i v literatuře jsem vloni lítala ode zdi ke zdi.

      Vymazat
    11. Craig bude hrát Bonda i Putina. Ve stejném díle. A na závěr se ukáže, že je to ve skutečnosti Věčný žid, a že byl převlečený mj. i za Thatcherovou, Lenina, Roosevelta, Escobara a Marilyn Monroe.

      Vymazat
    12. Já pevně doufám, že Bondovky už nechaj v klidu umřít... :-/

      Vymazat
    13. No anebo nemohl by Craig hrát Putina a Putin Bonda?

      Vymazat
    14. Trochu mi ubližuješ, víš to? :-D

      Vymazat
    15. Tak do toho Bonda by Putin stopro šel. Bond. Vasil Bond.

      Vymazat
    16. Jako vždy ovšem nerada a omylem.

      Vymazat
    17. O "vždy" nic nevim. :-)

      Vymazat
    18. Craig hrát Putina a Putin Bonda? ... to by nešlo poznat,kdo je kdo. Spíš by Bond nemusel být pořád tak stereotypní a mohl by ho hrát třeba Boris Johnson.

      Vymazat
    19. Craig je nestereotypní až až... V kombinaci se scénaři těch bondovek, ve kterých si zahrál, je to celý od bondovskýho stereotypu tak daleko, že to někde musí někomu nutně padat do polívky.

      Vymazat
    20. Pořád ale si ještě netroufli, aby byl Bond srandovní. Jenomže to asi nejde, protože by museli konkurovat Johnymu Englishovi.

      Vymazat
    21. Ale troufli. Jen v daný době konkurovali tak asi Růžovýmu Panterovi...

      Vymazat
    22. Jen abych si ujasnil situaci. Ty jsi, Galahade, Bond fan, a novoty v žánru ti nesedí?

      Vymazat
    23. Zhruba tak...
      Mně vadí, že v těch čtyřech filmech s Craigem je Bond úplně jiná osobnost. Což nevím, jestli se do těch novot úplně vejde...

      Vymazat
    24. To je těžká věc, když pro mě Bondova osobnost nejvíc byl ten potápěcí EspritEssex a jiné vymyšlenosti.

      Vymazat
    25. Esprit je v pořádku. I když mně vždycky nejvíc nejlepší přišel Aston DB5 a přišlo mi líto, že ho tak brzy rozbil :-)
      Mně vadí rozdíly v tý postavě osobně - od Conneryho po Brosnana byl vždycky na prvnim místě úkol. Když při jeho plnění zachránil/přeříz (jedno z toho, nebo oboje v libovolnym pořadí) bylo to příjemný, ale nedůležitý. A pak přijde Craig a je z jedný kočky dva filmy rozbitej, jak cikánský hračky.
      Možná je to lidštější, ale ten člověk je prostě někdo jinej... Jasně, že neni sranda udržet nějakou návaznost, když se ty filmy točí už skoro šedesát let. Jenže proto mi právě natáčení dalších přijde jako čim dál blbější nápad...

      Vymazat
    26. To se dá brát jako přirozené. Že má někdo k ženským sportovnější přístup neznamená, že ho to jednou nerafne, nerozbije.

      Vymazat
    27. Ale teď vážně. Díval jsem se na fotky a Utin není Ceaigovi vůbec podobný. Mohl by ho hrát možná tak Jan Budař.

      Vymazat
    28. Tak když vážně, tak vážně. Agent nula nula sedm s povolením zabíjet je natolik na psychiku náročná a specializovaná profese, že se do ní může kvalifikovat akorát určitým způsobem psychopat. Takový člověk se z jedné ženské neporouchá na dva filmy. To je moc dlouho. Tak na půl jednoho, to možná. Spíš na čtvrt a na jeden dlouhý zamyšlený pohled do dáli těsně před titulkem End.

      Vymazat
    29. Poslední bondovka, která se mi líbila, byla Skyfall. Pak už vlastně byla jenom jedna:o) a ta se mi nelíbila přesně kvůli tomu, co píše galahad. Jako Putin in love?!

      Vymazat
    30. Skyfall se povedl, to souhlas. Všimněmež si přitom ale, že jediný dvě podstatnější ženský postavy tam byly M a Moneypenny :-D

      Vymazat
    31. No jo, mě vůbec nenapadlo přemýšlet, jestli je zápletka v Bondovi, ať už hlavní nebo některá z vedlejších, reálná. Navíc jsem jak muflon, sežeru scénáristům všechno.

      Vymazat
    32. rulisa: jen s tím psychopatem nejsem moc souhlasný. Protože takový by nebyl tajné službě moc platný, neb nemá nic, na co by se dalo spolehnout, neví se, s kým a na čem se kdy rozhodne spolupracovat. Agenti s povolením zabíjet musí mít naopak silnou motivaci, vědět proč to dělají a hodně tomu věřit.

      Vymazat
    33. Psychopatů je spousta typů. V politice je jich převaha, mezi žoldákama dvojnásob.
      Psychopat nemusí být nutně naprosto bezcharakterní magor, může to být jen člověk s porušenou schopností navazovat či mít trvalé emocionálně založené vztahy.
      Pro takového člověka naopak bude služba a loajalita vlasti vždycky nadřazena nad lásku, potřebu rodiny... A pro státní služby je naopak daleko nespolehlivější člověk zaměřený na rodinu a rodinné zázemí.

      Vymazat
    34. Jenomže psychopat ještě víc nadřadí sám sebe i nad loajalitou a službou vlasti a to tajná služba nemůže potřebovat.

      Vymazat
    35. Projeď si internet. Není to moje soukromá teorie. :-)

      Vymazat
    36. (to jsem samo udělal, z čeho mě to podezříváš?) ... politiky a klasické žoldáky ti neberu. Ale u těch, pracujících v utajení si tak jist nejsem. To samozřejmě je už jen moje soukromá teorie. Spíš hypotéza.

      Vymazat
    37. Ono jde víc o to zabíjení než o jen o utajení, asi.

      Vymazat
    38. Cjorty znajut :-)

      Vymazat
    39. rul.: Když bychom zůstali konkrétně u toho Bonda, v podstatě lze tvoji tezi snadno ověřit už jen tím, jak dlouho mu vydrží utajení a jak dlouho zabíjení. :-)

      Vymazat
    40. No právě kdyby mě Fous neodbyl a pohledal na netu třeba pod jiným heslem, tak by moh najít, že to zdaleka není (jen) moje teze - konkrétně Bond je psychology velmi často jmenován jako typický představitel psychopata.

      Nemám nic proti tomuto rozumně (relativně) využitelnému druhu psychopatie, a obecně (relativně) taky souhlasím s tím, že i pro ženy je takový muž lákavý a vzrušující. ;-)

      Vymazat
    41. Jenomže Bond je vymyšlená postava, tak se jím nedá nic dokazovat. Já jsem právě nedávno četl něco málo o Kubišovi, Gabčíkovi a taky Čurdovi. To byli přece agenti s povolením zabíjet. A existovali. Právě motivace, ani ne tak k zabíjení, pro kterou se v té době nemuselo chodit daleko, ale k neprozrazení.

      Vymazat
    42. ... "hrála velkou roli v tom, jak se kdo z nich zachoval." ... měla končit věta v předchozím.

      Vymazat
    43. Ti ale byli k tomu zabíjení osobně, emocionálně zaangažovaní. Zabíjeli cíleně toho (ty), které nenáviděli.

      Vymazat
    44. byli. Tak jsem to taky myslel. Tady musím přiznat, že žádný jiný případ, který by podpíral jednu nebo druhou teorii mě nenapadá.

      Vymazat
  5. nejsem ani trochu sečtělý jako ty, ale taky Miluju kouzla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli myslíš HP, tak mě to někdy před patnácti lety fakt v životě pošouplo trochu jinam, pozitivně.

      Vymazat
  6. Nakladatalství Omega, jojo, na FB Viktora Janiše je o něm řeč vícekrát, četla jsem, nejhorší bylo O pejskovi a kočičce...

    Teď se u něj diskutuje (me) spíš o prezidentských kandidátech, ale za týden, jak proběhne druhé volební kolo, asi se to vrátí k nakladatelství Omega. pekelné!

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že máte velmi špatný výběr literatury. A zabýváte se díly pochybených autorek. Škoda času na něco takového.
    Co takhle zkusit Livia nebo Tacita, či z mladších třeba Torquata Tassa nebo Karla Klostermanna?
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň toho Klostermanna, co říkáš? Nebo tady od nás z nedaleka, když seš u těch ženských autorek - Vlastu Javořickou! :-)

      Vymazat
    2. To by šlo. Zamlada byla dost hezká na to, aby mohla být pochybená.

      Vymazat
    3. Samozřejmě, že JE pochybená!
      ...je to ženská... ;-)

      Vymazat
  8. Souhlas s Milanem,jen bych ještě doplnil Karafiátovy Broučky.
    A pak už jen spát a spát.
    Ale v práci to radši nezkoušej,až po zkušebce:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Tak HP je jasny, kazdy rok o Vanocich prectu aspon jednu knizku (nejcasteji trojku), je to takova moje tradice :) a navic znam diky HP tvuj blog!
    S ufnukanou Erikou a odlozenou knizkou jsi mi pripomnela Gertu Schnirch od Kateriny Tuckove, necetlas? U te jsem se taky vztekala, protoze hlavni hrdinka byla pro me pomerne nesnesitelna (ted budu historicky nekorektni - pravdepodobne bych ji odsunula taky) a cely tenhle historicky problem sice pro me ziskal komplexnejsi rovinu, ale nevim jestli tak, jak autorka zamyslela. Ja to nicmene docist musela, protoze jsem z toho mela referat :))

    Suze

    OdpovědětVymazat
  10. Saul: Jsem ráda, že aspoň někdo přišel s něčím s obrázkama...

    Suze: Četla. Mrzelo mě, že to byla Tučkové (tuším) prvotina, myslím, že kdyby byla vypsanější, vytěžila by z toho nápadu mnohem víc, ale nemůžu říct, že by mi Gerta lezla na nervy. Na konci je sice možná vykreslená trochu jako zapšklá bába, co nebyla dceři nejlepší matkou, ale nějaká velká katarze by mi tam asi vadila.

    OdpovědětVymazat