Máňa & spol.

O Doře s.r.o. jsem za dva roky napsala jednou. Vzhledem k tomu, že mi v ní zbývá přesně dvanáct pracovních dní, je načase začít si vyřizovat účty.

Říká se, že všude je něco. Dora je podle mě ale jediná firma, která má úplně všechno. V pozitivním i negativním slova smyslu.

Například má Máňu. Nebojíte se finančního ředitele? Nebojíte se výkonného ředitele? Nebojíte se majitele? Máni se bát budete. Máňa je taková naše holka, respektive žena středního věku pro všechno. Spravuje vozový park, odvozy do sběrného dvora, výměnu zářivek a v začátcích společnosti fungovala také jako vymahač dluhů v nemocnicích, které pomalu platily. Máňa by pro firmu dýchala. Máňa má chování řeznického psa. Přibližně dvakrát jsem ji poslala k notáři kvůli ověření dokumentů. Na tyto dvě návštěvy notáře vycházelo cca patnáct rozhořčených telefonátů od Máni, takže jsem radši absolvovala referentské školení a k notáři si jezdím sama. Jestli jsem si myslela, že si tím vyřeším problém s Máňou, tak jsem si to myslela špatně. Teprve po nějakém půl roce mě Máňa přestala podezírat, že falšuju knihu jízd:

„S moly?“

„Ano?“

„Kde to auto parkuje?“

„Na jedničce. Jak jsem to zapsala.“

„No dobře.“

„S moly?“

„Ano?“

„Kolik tam je benzinu?

„Plná. Jak jsem to zapsala.“

„No dobře.“

Náš poslední výstup se týkal kompetencí v rámci mé pracovní pozice. Všimla jsem si, že jedna z pneumatik takzvaného papa mobilu potřebuje dohustit. Druhá varianta byla, že je píchlá. Po návratu jsem závadu zaevidovala do knihy a nahlásila. Druhý den ráno mi volala Máňa, aby mi sdělila, že když „k tomu ráno přišla, už to stálo na ráfku a musí se koupit nová pneumatika. A jestli jsem s tím jako nemohla hned dojet na pumpu.“ Nemohla. Protože bych byla dost drahý a špatný automechanik.

Vzápětí mi pochválí účes a vyžádá si číslo na moji kadeřnici.

Přestože dnes Máňa Docentovi vozí z Vysočiny med, ani jejich začátky nebyly lehké. Když byl kdysi požádat o přidělení vozidla na služební cestu, Máňa mu svou nezaměnitelnou dikcí sdělila: „No to teda nevim. Nemám tady ani kolo!“

Máňa je celkově takové ztělesnění naší firemní kultury. Jednoho dne proběhla velká štítkovací akce, kdy Máňa oběhla všechny kanceláře a polepila odpadkové koše nálepkou EU. Ve stejnou dobu z kuchyňky zmizel odpadkový koš, který se nacházel v blízkosti dřezu. Pár dní na to se v kuchyňce Máňa rozčilovala, že cesta od dřezu k dalšímu koši na druhé straně místnosti je dlážděna kapkami vývaru, polívkovými nudlemi a rýží. „Když Máňo, lidi byli zvyklí na ten koš u dřezu, je docela nepraktický chodit s tím sítkem přes celou místnost.“ – „No to si vyřiďte s Mirkem! Ten ho dal pryč, protože nebyl v evidenci věcí z dotací!“

Mánina fixace na odpadkové koše je vlastně proslulá. Jednou udělala razie na koše na směsný odpad ve všech kancelářích. U koho našla v koši plasty, byl mu do kanceláře přidělen vlastní koš na tříděný odpad, když, cituji „nejsou schopní dojít těch pár metrů na chodbu.“ My jsme si přítomnost mikrotenových sáčků uhájili, takže nám potupně přidělen nebyl, nicméně od té doby dokážu identifikovat náladu MVDr. podle toho, jestli se v koši nachází plastový obal od smetánky do kávy, anebo pouze jeho hliníkové víčko a plastová část je na chodbě v koši na plasty.

Obdobu Máni, jenom v decentnějším provedení, máme i na vyšších postech. Poznávacím znamení je vínová vesta a budeme jí říkat třeba Bláňa. Bláňa se jednou tak rozhodla, že je potřeba změnit nelogické zkratky oddělení a názvů pozic na ještě míň logické zkratky oddělení a názvů pozic, nejlépe na anglicko-české. Změnit se musely ve všech dokumentech a jednotlivá oddělení zaměstnala na několik týdnů. Toto období je známo jako „hustá zkratková atmosféra“. Na jeho konci vtrhla Bláňa kolegovi do kanceláře se slovy:

„Nevíte, kdo je VPK?“

„Ne, jak jste na to přišla?“

„Máme to ve směrnici.“

„Vypíšeme pozici a někoho na to seženem.“

Dále má Dora zápisy ze služebních cest. Oblíbenou kratochvílí, kterou si rádi krátíme čas, je jejich hlasité předčítání. Nejradši máme zápisy obchodních zástupců. Pominu-li obveselení nad gramatickými chybami a nad fakty, u kterých bychom byli raději, kdyby je zatajili a nedávali je do zápisů, které si může vyžádat auditor, se těšíme především na zápisy našeho slovenského kolegy:

„Pacient po troch týždňoch ex. Dohovorená ďalšej spolupráce.“ Na což Docent pravil: „Aspoň nebude otravovat a chodit na další kontroly. S takovým pacientem bych taky spolupracoval.“

V nejzazším koutě třetího patra má Dora oddělení vývoje, kterému se od jisté doby, konkrétně doby, kdy kolega, který má ve zvyku nad počítačem jíst celozrnné pečivo, odjel na dovolenou, neříká Ár end Dí, ale Farm and Seed:

Jsou to inženýři.

Vzhledem k mým začátkům by vás možná zajímalo, jestli se mi do slovníku kolegů podařilo implementovat slovo „sranec“ a zda se nějak vyvinula kontrola obsazenosti záchodů.

Na první otázku zní odpověď „ano“, na druhou „ne“. Navíc na záchodě špatně jede wi-fi. Nicméně čtvrté patro, které funguje na stejném principu kontroly obsazenosti záchodu, mělo v tomto ohledu zajímavé intermezzo. Asi půl roku zpátky totiž vedoucího obchodního oddělení někdo na záchodě zamknul. Pravděpodobně ne naschvál, ale beztak musel volat (že by na čtvrtém na záchodě fungovala wi-fi, že si bere telefon?) svému zástupci, aby mu šel otevřít. Zřejmě ponížen, si vymohl, aby Máňa nechala pro každého zaměstnance na čtvrtém patře udělat klíč od záchodu. Aby však zůstala zachována informovanost zaměstnanců o obsazenosti záchodu dle svítícího či nesvítícího světýlka, na háček se místo klíče pověsilo těžítko, které každý zaměstnanec při příchodu na toaletu byl povinen sejmout. Tento systém fungoval cca měsíc a poté byl klíč v tichosti navrácen na své místo na háčku.

A takhle je to v Doře se vším.