Wanabas

A o tom bude tenhle příspěvek.

V mém životě vystudované lingvistky existují dvě historky, u kterých doufám, že se nedonesou tomu, kdo mi dal razítko na diplom. První se datuje do dob bakalářského studia a semináře fonetiky a fonologie, kde jsme každý týden dostali za domácí úkol poslechnout si úryvek v určitém anglickém dialektu, přepsat ho a následně udělat jeho fonetickou transkripci. Nad úryvkem v cockney seděly všechny aktivní členky Klubu perverzních lingvistek a i před první deckou shodně slyšely „my friend Bouba“, který ovšem do zbytku vzrušeného dialogu dvou mužů jaksi nezapadal. Po více deckách jsme se rozhodly, že se necháme překvapit až na semináři. Bylo to „He hit him with a baseball bat“. Ani po magisterských státnicích nejsem schopná vědecky zdůvodnit, jak tam mohli čtyři lidé slyšet to „r“.

Druhá historka má kořeny v mém dětství, rozklíčovala jsem ji ale až během dovolené s Baličkou cigaret u nás na chalupě. Když jsem byla malá, rodiče si někdy pouštěli v autě ABBU. Když jsem trochu, asi takhle, uměla anglicky, rozuměla jsem některým slovům, ale pořád jsem nebyla schopná dešifrovat, co znamená to „wanabas“ v refrénu. Došla jsem k závěru, že Wanabas je prostě člověk, který pláče, cítí se osamělý a pak musel odejít. Na chalupě, kam vesměs jezdí tátovi kamarádi, se nachází spousta CD s popisky jako „Petr – chalupa 2004“, „Honza – padesátiny“, „Silvestr 2002“ a najít na nich lze vše od Doors, přes Nohavicu po Michala Davida. A taky ABBU. Náhodně tedy vždy vkládáme CD do přehrávače a čekáme na překvapení. Tentokrát začal hrát Wanabas.

„Hele, schválně, řekni mi, co tam slyšíš! Teď!“ ponoukám Baličku. „Já jsem tam celý dětství slyšela Wanabas! Wanabas is crying, Wanabas is lonely, Wanabas had to go.“

„No, dík, teď tam to wanabas slyšim taky.“

„Tak to vygoogli.“

„A jak se ta písnička jmenuje?“

„Nevim, něco se summer. Ne, počkej to ne… Nějak… One of Us.“ Chvíle ticha. „Aha. One of us.“ Záhada vyřešena.

Jelikož přítel Bouba se s námi táhne doteď (zvláště se vyznamenal, když Balička s Gedžitkou dělaly zkoušku z americké literatury a v pracovně zkoušejícího uzřely krabici od banánů s velkým nápisem Bouba), bylo by škoda wanabase poslat pryč, aby někde osamělý plakal, jenom proto, že se vysvětlila jistá fonetická nedorozumění. A proto jsem z něj udělala definici. Wanabas je něco, co přijde pozdě, ale přijde to pozdě, protože to pozdě byl ten správný čas. S tím se tedy pojí i jisté viditelné opoždění vývoje postižených.

Já a Balička máme takový wanabas.* Nejdříve jsme vyvíjely normálně: kojení, láhev, dudlík, nočník, první slova, správná syntax… Pak ale přišlo na to, že na základce jsme s nikým nechodily, na gymplu jsme s nikým nechodily, se sexem jsme začaly pozdě, diplomku jsme dopsaly pozdě, biologické hodiny stále zatvrzele mlčí, na svatbách kamarádů jsme navzájem naše plus 1, na opravu urvané trubky u dřezu si voláme tatínka nebo hodinového manžela a našeho prvního jointa jsme si ubalily ve třiceti na letošní dovolené. A na tu dovolenou jsme ve třiceti vyrazily ve dvou + tři kocouři. V rámci tohoto opožděného vývoje je ale také nutno poznamenat, že z výletu se třemi kocoury jsem nabyla dojmu, že je to předstupeň pekla dovolené se třemi dětmi: auto je po strop napakované potřebami pro ně, vaše zavazadlo se choulí pod sedadlem spolujezdce, cestou tam se dva z nich poserou, po celou dovolenou kontrolujete, jestli jedli a pili, chodíte se jich ptát, jestli nechtějí z té podpostele vylízt, vytahujete jim klíšťata, berete jim z huby mrtvá zvířata a hlídáte, aby se nespálili o kamna, nebo nevyskočili z okna.

Wanabasovsky si tak s Baličkou sedíme u táboráku („ahoj tati, jednou jsme grilovaly, kdyby tě zajímalo, kam zmizely všechny třísky“) a dostáváme se k tématu táborů dětských a táborů pro dospělé, tj. pro lidi, kteří by se zase rádi družili s jinými lidmi, ale zároveň už by u toho chtěli pít víno normálně ze skleničky a ne natajňačku za chatkou z láhve, ale přitom by stejně chtěli, aby jim někdo zorganizoval celotáborovou hru a bodoval pořádek.

„Jela bych na vodáckej tábor,“ řekla Balička. „Protože je to zrovna taková aktivita, kterou lidi dělají v páru, takže je problém se jako singl k někomu přidat.“

Napadlo mě, jak skloubit něco, co nás baví, s vyděláváním peněz: „Mohly bychom organizovat tematický tábory pro dospělý.“

 Zřejmě i následkem naší letní četby a četby na dovolenou, jsme myšlenku rozvinuly dále:

„Třeba téma Osvětim. Hned u autobusu odevzdaj všechno jídlo a zlatý zuby. Honza by nám mohl postavit elektrický dráty, dělá s elektrikou.“

„A David vykopat latríny, má v tom praxi z Afriky.“

To o plynových komorách a krematoriích sem radši nedávám.

V údolí na rozcestníku bude: „Kemp Jitřenka, Kemp Marlenka, Kemp Auschwitz 1, Kemp Auschwitz 2.“

„A ten tvůj bude tak autentickej, že radši budou utíkat do mýho.“

Takže wanabas. Měly bychom si najít manžela, že?

*Přišla jsme dokonce na společného jmenovatele, který je původce tohoto opoždění. Obě dvě máme minimálně jednu věc společnou – jsme očkované. Takže je to jasné. Očkování způsobuje wanabas. Data relevantní jako z Wakefieldovy studie souvislosti mezi očkováním a autismem zvládnu dodat taky, tuhle jsem revidovala jeden protokol klinického hodnocení, a podaří-li se nám to prodat antiočkovací lobby,  je to další zdroj příjmů, žádná mamynka přece nechce, aby její dítě mělo wanabas. Tento spot k tomu budeme posílat vytištěný jako součást informační brožury.