čtvrtek 9. února 2017

Umění parkovat

Z posledního zápisu v deníku talentované řidičky jste se dozvěděli, jak to mám s parkováním. Po nějakém době je třeba korigovat závěr „No jo, ty vlastně kolmo nikdy neparkuješ couváním“.


Včera jsem jela na služební cestu do Prahy. Jelikož s ohledem na návaznost a četnost spojů a cenu jízdného je salónní MHD pravděpodobně nejblbější a nejdražší v republice, snažím se mu už z principu vyhnout (když někdo v jedné diskuzi při nářcích na další zdražování oponoval, že Dopravní podnik přece není charita, řekla jsem mu, že já taky ne, a když mi cesta MHD do práce trvá půl hodiny a stojí mě 18,-, zatímco cesta autem deset minut a stojí mě přibližně 22,- a čas jsou peníze, že, tak ekologové prominou), na nádraží jsem jela autem s úmyslem zaparkovat u obchoďáku. O půl sedmé byla na parkovišti dvě přibližně stejně široká volná místa. Do jednoho jsem se pokusila vjet popředu a zastavila jsem se centimetr před Peugotovým zadním nárazníkem. Kroužila jsem kolem parkoviště a vlak mi jel za šest minut. Měla jsem možnost nechat auto buď na zákazu stání a doufat, že kolem nepojede městská, nebo na placeném parkovišti a zaplatit si lístek do devíti a doufat, že do půl šesté kolem nepojede městská, anebo zkusit zaparkovat… kolmo… couváním. Což jsem dělala naposledy v autoškole.


Dodávala jsem si odvahu, že to je skoro stejné, jako když se teď s Diamantovými sousedy dělím o přístřešek na parkování, který je z nějakého důvodu dimenzován na jedno a půl auta, při čemž Diamantoví lidé mají dvě. Takže couvám vedle paní Diamantové a před pana Diamanta, který stojí co nejblíž za mým zadkem, aby ráno nemusel škrábat aspoň čelní sklo. Je pravda, že poté, co jsem mu lehce promáčkla přední SPZ, se od mého zadku zase o pár desítek centimetrů vzdálil. Výčitky svědomí mě netrápily, neboť Diamantovým lidem se Diamantoví říká proto, že podnikají v jedné nejmenované firmě prodávající ten typ přípravků, které můžete použít zároveň jako ústní vodu i čistič odpadů, a která je dávána jako typický příklad letadla, ačkoliv prý prokázala, že letadlo není. Jestli nejsou letadlo oni, tak jsem letadlo já, nicméně to nemění nic na tom, že Facebook sousedů přetéká fotkami z akcí, kterých se účastní další diamantoví, stříbrní nebo platinoví lidé pózující se vztyčeným palcem popřípadě s vítězným véčkem na jedné ruce, zatímco v druhé drží energetický nápoj, který je současnou vlajkovou lodí neletadlové firmy. Na některých fotkách mám pocit, že občas zapomenou, že nedrží v ruce energeťák, takže pózují se sklenicí piva nebo vody zvláštně natočenou směrem ke kameře. Ve svém bytě Diamantoví lidé pořádají satanské mše konzultace pro lidi z nižších mineralogických sfér, dle vzhledu bych si představovala asi tak žulu, kteří mi parkují na mém parkovacím místě, popřípadě mi brání ve výjezdu, a když si auto přeparkovávají, dívají se na mě, jako že nejsem ani ta žula. V létě pořádají konzultace na zahradě v altánu a na flipchart si malují pentagramy grafy. Dle fotek jsem vydedukovala, že tyto akce oplývají skvělými „spíkry“, od kterých je co se učit, abyste byli taky diamanti a měli na pařbě všechen chlast zdarma. Jednou mě k sobě Diamanoví lidé pozvali na víno a zatímco jsem za jejich zády pozorovala knihovnu plnou self-help příruček, vyprávěli mi o tom, že každý by měl mít svého mentora (asi diamantového spíkra) a že zaměstnanecký poměr je vlastně takový krysí závod a jestli mě to baví. Když jsem řekla, že baví, a nepodařilo se jim mě přesvědčit ani k prodeji pracího prášku, ani k prodeji kosmetiky, ani k přenechání parkovacího místa pro žuly, vnutili mi aspoň na rozloučenou míchaný koktejl z jejich vlajkového energy drinku a Malibu, kterýmžto se mi podařilo polít sebe i jejich kožený gauč. Už mě nikdy nepozvali. Sestra jim ale občas hlídá děti a kromě peněz dostává i energy drinky, kterými pak čistí hajzl.
  
To jsem ale odbočila. Ovšem při parkování jsem neodbočila. Ani jednou. Dala jsem to. Dveřmi řidiče vystoupit nešlo, takže jsem se protáhla dveřmi spolujezdce a sprintovala na nádraží. Radost ze zjištění, že dokážu couváním zaparkovat do prostoru, kde mám vedle sebe na jedné straně deset centimetrů a na druhé asi třicet, mi trochu kalil fakt, že řidička (neboť u Fordu Ka jsem na majitele netipovala muže) taky nenastoupí jinak než dveřmi spolujezdce. Za předpokladu, že jí z druhé strany nezaparkuje taky někdo, kdo bude spěchat na vlak. Během celé služebky jsem myslela na to, jakými jmény jsem častována, a přitom jsem doufala, že ta ženská nepotřebuje do auta umístit autosedačku s dítětem a neopíše si SPZ. Ale co jsem měla dělat? Měla jsem možnost nechat auto buď na zákazu stání a doufat, že kolem nepojede městská, nebo na placeném parkovišti a zaplatit si lístek do devíti a doufat, že do půl šesté kolem nepojede městská, anebo zaparkovat jako debil.


Z nádraží jsem šla v očekávání vzteky uraženého zrcátka nebo aspoň auta objetého klíčem. Auto stálo nedotčené na místě, Ford Ka byl odjetý a to Volvo, kterému jsem nechala oněch třicet centimetrů místo deseti, stálo na místě. Myslím, že to byla odměna za ten lístek za volantem kvůli škrábanci na nárazníku, který prý stál osm tisíc, a karmu jsem si vyčerpala, takže v brzké době očekávám nějaké to zrušení čelního skla při podjíždění závory na parkovišti, kde mě zavřeli. Ale na tom nezáleží. Protože já… já umím parkovat! Je jedno, že se z toho auta nedá vystoupit, ale zaparkuju už kdekoliv.

41 komentářů:

  1. Gratuluju a znám, mám sice malý auto, ale občas v Brně je taky zkouším našoupnout do škvíry po motorce. A řekla bych, že parkovat po motorce do podélné řady u chodníků je daleko horší, zvlášť bez posilovače.
    Hele klid, dokud nemusíš ven z auta vylízat kufrem, tak je to furt dobrý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele já fakt nejsem grammar nazi, ale když mluvíš o vylízání kufrem, vystupování z vozu vážně to první, co si člověk představí... :-D

      Vymazat
    2. ...to ani nemusí... :-)

      Vymazat
    3. No pokud ti stačí jedno slovo na start hormoů, tak nemusí, já už su holt postarší, tak bych tam holt potřebovala buď to "se", nebo kufr v porvním pádě.

      Ale psát kvůli nadržencům "vylézat" teda fakt nebudu. :-)

      Nebo máš výstižnější jednoslovné sloveso k popisu pohybové akce po břiše po povrchu opěradel směrem dozadu a víkem kufru ven?

      Vymazat
    4. To bude ono - já su mladé. A chudé. A tak se musím umět radovat z maličkostí... ;-)
      Ale stejně mi tam ten instrumentál pro start hormonů přijde bejt lepší impuls, než první pád, či zvratný zájmeno...

      Vymazat
    5. Nepolopatistická podání skýtají větší prostor pro vlastní představivost.
      A pak je druhá věc, že v případě malýho auta je asi fakt lepší jen vylízat. :-)

      Vymazat
    6. My pražáci říkáme vylejzat. Pak není pochyb.

      Vymazat
    7. Aha, to bude ono.
      Další zajímavá českomoravská nuance. :-)

      Vymazat
    8. Jen vylízat?
      ...no to sorry jako... to se náhodou dá považovat vcelku za výkon. Obzvlášť v případě malýho auta :-D
      V každym případě díky Lišce, že nám do toho vnesla světlo...

      Vymazat
    9. Je to méně náročné na rozkmit pohybu a není přitom tak velké riziko poničení křehčích vystupujících částí interiéru.

      Samozřejmě pro vlastníky bříšek vetšího než malého objemu je to téměř neproveditelné, ale ty pro toto využití auta neuvažuju. :-)

      Vymazat
    10. Mám obavu, že kdybych se při svém metru devadesáti o podobnou performanci pokoušel já, tak by to šlo jedině na kapotě... :-D
      A to nijak zvlášť objemný pupíček nevlastním...

      Vymazat
    11. Jde to i s metrem devadesáti sedmi. :-)

      Technologické detaily se musejí řešit individuálně dle sklopitelnosti předních opěradel. :-)

      Vymazat
    12. Nebo jejich snadné demontáži.
      ...třeba ve stylu Sgt. Hightowera...
      Ale bavíme se pořád o malém autě, ano? :-D

      Vymazat
    13. Jasně, já ani nikdy jiný neměla.
      Když jsem si chtěla nedávno koupit další ojetý auto (nakonec si je koupil syn a ten vybíral podle jiných hledisek), tak variabilita vnitřního prostoru byla jednou z mých podmínek. :-)

      Vymazat
    14. Chápu. Člověk musí zohlednit všechny situace, do kterých se ve voze může dostat, že. Nekupuješ přece rohlíky, že jo :-)
      Nicméně se přiznám, že na metr devadesát sedm v něčem velikosti Fordu Ka je moje fantazie asi krátká. Zkoušel jsem si to nakreslit a nějak se mi to tam nevejde pohromadě se sedadlem řidiče...

      Vymazat
    15. Nevím, ve Ford Ka jsem to zatím nezkoušela, nemám ráda třídvéřáky. To by se muselo prubnout. :-))
      A proč by mělo vadit sedadlo řidiče? To by nemohla být partnerka vzadu a ty na místě spolujezdce?

      Vymazat
    16. Jo... Takhle!
      Už to asi vidim - sedadlo spolujezdce úplně sklopený, řidičovo celý posunutý na doraz až k volantu a vzniklá mezera by pak... No ale to by šlo. :-D
      Ale to malý auto jsme si zjevně taky měli definovat hned na začátku. Teď se zdá, že by tomu vyhovovala i Fabie v kombajnu (s čimž nemam problém, měl jsem jí a JE to malý auto).

      Vymazat
    17. Jsou i malý čtyřdvéřáky. :-)
      Fabie v kombíku je malá jen potud, že z ní od volantu blbě vidím ven.

      Vymazat
    18. Od volantu jsem viděl dobře :-)
      Ale vzadu jsem měl problém složit nohy.

      Vymazat
    19. Nojo, mnmě se vejdou nohy, ale zas nevidím.
      Přes ty sloupky.
      A celkově ve Fabii pocit jak zavřená v bunkru.

      Nechápu, že když jiní umějí udělat auta zvenku malá, ale uvnitř praktická a s pocitem dostatku prostoru, tak škodovkáři (nebo celej koncern?) to musejí dělat přesně naopak.

      Vymazat
    20. Jo ten sloupek mi vadil taky, to jo...
      A tak když sem Fabinu poslal do světa a koupil místo ní něco jinýho, skončil jsem u Xsary Picasso, která má ty sloupky dva :-D
      Ze škodovek jsem seděl jen v Octavii a ve Fabii, jiný koncernový zázraky téhle váhové kategorie vyzkoušené nemám. Nicméně souhlas - nakládaj s tim vnitřnim prostorem hrozně nehospodárně...

      Vymazat
    21. z pohledu místa v interiéru není mezi malýma a velkýma autama moc rozdíl. I v malém autě je proveditelná i činnost nejsložitější, kterou je převlíkání si kalhot. To, co jste naznačovali vy dva, je na prostor náročné mnohem míň.

      Vymazat
    22. Ha, slovo odborníka! :-))

      Vymazat
    23. jojo. Odborníka z automobilového průmyslu. A taky jsem se nedávno v autě převlékal do lyžařského ...

      Vymazat
    24. :-))
      Do oteplováků, nebo do šponovek? :-)

      Vymazat
    25. do takových těch volnějších. Soukat se v auté do nějaké závodnické kombinézy si vůbec neumím představit :-)

      Vymazat
    26. Ha, ale sloveso soukat se by mohlo být to odpovídajícně zástupné za problematické vylízat!

      Vymazat
    27. To se neví. Někdo se přehlídne, vynechá O, přidá háček ...

      Vymazat
    28. Ó bože, kdysi to tady mívalo i docela úroveň:D

      Vymazat
    29. No dovol, já myslím, že jazykovou úroveň to má velmi dobrou!

      Vymazat
    30. Ha - převlékání v autě... my jeli jednou v mraze na svatbu v trabantu: řidič (který měl tři trabanty), dva kluci a já. A u Brandejsa stop. Nevědělo se, co se děje, nebyl to obvyklý problém jako přhřáté něco v trabantu. co je potřeba zchladit. Byl mráz. Stáli jsme chvíli a mrzli a pak nějak vyšlo najeo, že došel benzín. To byl ten problém! No, nějak jsme ho sehnali, ale časový skluz byl velký: řidič jel děsně rychle, skákal přes- železniční přejezdy (hrůza) a dva kluci vzadu se za jízdy museli převlíknout do kvádra, protože bylo jasný, že se vyklopíme už přímo na tý svatbě, v plným svatebním proudu. A taky jo. jeden z těch kluků měl být svědek a jinej kamarád musel zaskočit :-))

      Vymazat
    31. ŽsM: téda, prý úroveň, že to nemá. Ale tos ty vlastně neřekla. Takže myslíš, že kdysi to mělo jen úroveň, teď už to má i něco navíc? :-))

      Vymazat
    32. převlíkání v trabantu za jízdy bych teda nechtěl zažít.

      Vymazat
    33. ...já bych to ale asi chtěl vidět...
      Myslím, že by to mohlo posloužit jako jeden z těch lepších gagů do nějakého filmu se Sandlerem...

      Vymazat
  2. Stačí jet párkrát do Prahy a člověk je přinucen naučit se parkovat úplně všude a všemi způsoby:-(

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám teď jako velký cíl parkování podélné, celých 7 let, co jezdím, jsem to nepotřebovala, nebo jsem to řešila tak, abych to nepotřebovala. Ale u dětské doktorky je přímo před ordinací právě podélné stání, asi 150 metrů zpátky je šikmé, ale představa vláčení jednoho zdrhajícího kusu a druhého v autosedačce mě namotivuje i k takovým nadlidským výkonům!

    OdpovědětVymazat
  4. V případě krajní nouze se dá do auta vlézt i kufrem. Pokud teda majitel nemá vůz uzpůsoben k daňovému odpočtu instalací mříže mezi prostorem cestujících a zavazadelníkem. Ale z toho bych Ka nepodezíral... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem hrdá, že jako neřidič jsem byla schopna přispět do této diskuse osvětlením rozlišení slov vylízat a vylejzat.

    OdpovědětVymazat