Mráz Kopřivu nespálí

Vždycky jsem ten nadpis chtěla použít.

Nejsem jistá, jestli jsem blogovat nezačala kvůli tomu, abych mohla používat přezdívky. Hodně přezdívek.

Ani si nejsem jistá, jestli se tady 112 příspěvků z bývalého Netopýřího undergroundu z bloguje.cz (s nefungujícími odkazy) objevilo v důsledku nostalgie vyvolané diskuzí pod Like me if you can, anebo proto, abych mohla použít tu větu nadpisu. Anebo praktických důvodů, protože občas potřebuju odkázat na něco důležitýho a Netopýří underground se mnou prožil maturitu, dvoje státnice, 26 spolubydlících, dva signifikantní milostné poměry a několik méně signifikantních, dva signifikantní zaměstnanecké poměry a několik méně signifikantních.

Přezdívku Kopřiva mi dala platonická láska z mých patnácti let, když jsme se potkali v trolejbuse číslo 6. Ženu s moly vymyslel Hostující profesor ještě v době, kdy mohl svou mužnost projevovat tím, že mi ve studentském pokoji vybíjel moly, jejichž kukly jsem nacházela v plastových složkách se studijními materiály, a nakonec jsem molí zdroj objevila v sáčku s buráky, který byl součástí mikulášského balíčku od Gedžitky. Bohužel buráky nejím. (Po Hostujícím profesorovi dnes vyžaduji, aby svou mužnost dokazoval vrtáním poliček a nošením těžkých břemen.)

Hodně přezdívek jsem měla proto, že jsem pořád žila v domnění, že při blogování lze zachovat anonymitu. Asi tak u dvacátého pátého blogu už vím, že je za každých okolností nutno zachovat jedenácté bloggerské přikázání: „Nenasereš bližního svého.“

Mezi bližní se počítají:

1.      Všichni bývalí, současní a budoucí partneři
2.      Rodina a kamarádi
3.     Všichni bývalí, současní a budoucí zaměstnavatelé a kolegové

Bonusový čtvrtý bod je, že nález vašeho blogu, nesmí mít negativní vliv na psychickou pohodu také:

     4. Finančního úřadu

Na druhou stranu – jsou témata, která po deseti letech ztratí svou nekorektnost. A proto začínáme maturitním ročníkem. Přísahám, že všechno, co jsem napsala o Škole zázraků je pravda. A přiznávám, že sama sebe obdivuji za to, kolik slov jsem dokázala napsat o neexistujícím rozvrhu.

Na třetí stranu – existují příspěvky, kdy jsem si místo blogového editoru měla otevřít radši flašku. Kromě toho, že jsme patřili do zlaté bloggerské éry, byli jsme taky ta bloggerská generace, která testovala, jak daleko lze při psaní osobního blogu zajít. A co se stane, když se ta míra překročí.

Kupodivu (Pokudivu?) nebylo nejtěžší vyselektovat rizikové příspěvky, na kterých by mě mohli nachytat potenciální šéfové, ex, současní a budoucí partneři nebo kamarádi, ale neupravovat příspěvky tak, aby lépe zapadaly do obrazu, který o sobě tvoří Žena s moly, ne do toho, který o sobě tvořila Kopřiva. Odolala jsem. Jenom jsem usoudila, že jsem v tu dobu dost mluvila sprostě a dost pila, takže jsou vymazány pasáže s informacemi, kolik jsem toho kde vypila a co se mi potom stalo, a „srát“ je nahrazeno „štvát“ (přikázání výše je výjimka a budu teď muset napsat hodně moc příspěvků, aby to sprosté slovo zapadlo). Překlepy a poklady typu „houzka“ nebo „nechty“ jsem nechala. Pro autentičnost. Teď už jsem dospělá, takže příspěvky si píšu do Wordu a používám kontrolu pravopisu. A u tohoto příspěvku jsem vypila pouze dvě decky vína. Navíc lahvového.

Ale tak můžete aspoň vidět ten vývoj, že jo.

Například jsem se naučila celkem dobře vařit. Hlavně jídla s bramborovou kaší.

Čtyři roky jsem neměla rande s žádným cizincem, natož tak Španělem. Kdybych chtěla trávit hodně času s přerostlými dětmi, jdu dělat sociální pracovnici. (Vývoj mého vztahu ke Španělům viz rok 2009.) Ale já jsem vystudovala filologii, že.

Dlouho jsem nenapsala žádný dopis Českým drahám. Asi, že teď už existuje Regio Jet a Leo Express. Nicméně chystám se na stížnost na Kaufland. Prostě mi vadí, že u vchodu nejsou košíky a musím si pro ně ke kase.

Dlouho jsem neměla žádné spolubydlící, které bych mohla učit základním hygienickým návykům (kocouři je mají), a téma, jak Hostujícího profesora naučit vyklízet myčku, necháme na jindy.

A jinak... Jak včera ve Městě, kde zavraždili posledního Přemyslovce, pravil můj kamarád, když jsme s Baličkou cigaret předložily naši interpretaci "Maluj zase obrázky" (především pasáž „dlaní horkou od lásky): „Vy jste se vůbec nezměnily.“

Naštěstí.

A jak řekl W.H. Auden: "... existencialisté prohlašují, že už se propadli až na dno zoufalství. Přesto nepřestávají psát."