Cuketku za normostranu?

Korporátní jistoty.

Co mě přimělo k přechodu z volné nohy zpět ke korporátním jistotám? Přirozená evoluce. Ve svých zaměstnáních a brigádách jsem postupně přijala za své několik axiomů. Kupříkladu: 1) Všichni lidi jsou idioti a turisti ti největší; 2) Všichni lidi jsou idioti a dodavatelé ti největší; a naposledy 3) Všichni lidi jsou idioti a klienti a překladatelské agentury ti největší.  

Rozmlsaná tím, co farma business platí za překlady, jsem vstoupila do reálného světa českého trhu prostoupeného zaprvé překladatelskými agenturami a zadruhé potenciálními klienty, kteří překlad jedné normostrany vnímají jako práci na deset minut, páč to stejně hodíme do google translatoru a pak jenom upravíme, takže odpovídající cena přece nemůže přesáhnout stovku. Výběr toho nejlepšího z mého pracovního mailu:

·         Poptávka po překladu katalogu výtahů AJ-ČJ včetně technických parametrů. Cituji: „Nejedná se o složitý text…“ Klient požaduje, aby byl překlad vyhotovený v Adobe InDesignu. Cituji: „Editovatelná verze je v programu Adobe Indesign, je tedy potřeba mít tento program nainstalovaný, pak už jen stačí překládat texty.“ Jasně. Stačí překládat texty. Zjišťuji u kamaráda grafika, jestli to jde stáhnout zdarma a jestli se s tím naučím zacházet. Odpovídá, že i já se základ naučím za pár hodin. Klient posílá zakázku, abych zjistila počet normostran a udělala mu cenovou nabídku. Kamarád grafik zjišťuje, že dokument na Adobe InDesign nereaguje a otevřít jde jenom v Adobe Illustratoru, kde bych musela každou stránku otvírat zvlášť. Navíc je originál psaný fontem, který je placený, Grafik tedy zároveň navrhuje alternativní font zdarma. Můj mail potenciálnímu klientovi s výše uvedenými informacemi a cenovou nabídkou, do které jsem ani nezapočítala přirážku za to sraní se s dokumentem v Illustratoru, zní tuze profesionálně. Klient odpovídá, že si představuje „spíš studenta, který si chce přivydělat. Nepotřebujeme certifikovaný překlad.“ Technický překlad, klient chce práci překladatele a grafika dohromady a platit studenta. Well done and good luck.

·         Klient platící cuketou. Chtěl korekturu odborného článku, který si sám napsal anglicky. Strop měl 1000,-, zbytek chtěl doplatit v naturáliích – nabízel vše od džemů po cukety. Na této historce je nejvtipnější ta část, kdy jsem tu zakázku fakt vzala. Podle prvního odstavce to vypadalo na lehkou práci. Strávila jsem nad tím patnáct hodin čistého času a ani ty cukety jsem nedostala.

·         Najdou se i tací, co nenabízí vůbec žádné finanční ohodnocení. Po překladatelích koloval email od pána, který jako protislužbu za překladu čtyřiceti stran propagačních materiálů do různých jazyků nabízel, že na těchto propagačních materiálech bude uvedeno naše jméno a odkaz na naše služby. Vzhledem k tomu, že se jednalo o „největší galerii na světě v pořádání výstav a současně celosvětovou internetovou galerii umění, která zastupuje známé umělce za všech zemí v prodeji a marketingovém zastupování“ (ponechávám s překlepy a bez stylistických úprav) a která „uspořádá v ČR na 250 výstav, které shlédne přes 30 mil. návštěvníků z ČR a zahraničí“, bylo součástí propagace také zviditelnění spolupracujících překladatelů formou reklamních tabulí na výstavách v největších obchodních center v republice. Deadline pro naše nadšené potvrzení spolupráce byl sice asi dva týdny od obdržení emailu, jeho autor však na mé ticho po dvou měsících reagoval telefonicky.  Když jsem mu sdělila, že za cenu, kterou bych si řekla za čtyřicet stran překladu do španělštiny, bych si propagaci zaplatila sama, zeptal se mě, jestli si fakt myslím, že by mi někdo udělal reklamu na výstavě ve šternberském Tesku.

·         Překladatelská práce je taky velmi rozmanitá. „Dobrý den, když děláte ty španělský překlady, tak určitě víte, jak to mám udělat, když potřebuju najít nějakou španělskou stránku?“

      „Jak to myslíte?“

      „No, jestli jako existuje něco jako španělskej Seznam…“

Oblíbená skupina jsou také pozdní platiči faktur, nebo ještě lépe jejich neplatiči. S jednou agenturou už máme uložené vzorové emaily, ve kterých je upozorňuji, že jsem od nich stále neobdržela platbu za služby, a oni mi obratem vzorově odpovídají, že to zaurgují. Tři týdny po splatnosti.

Často vzpomínanou kapitolou v životě překladatele jsou také zkušební překlady zadarmo. Jako testovací prostředek to chápu a i přes zkušební překlady jsem získala zajímavé klienty. Jenže hned zkraje je třeba odfiltrovat parazitické zkušební překlady, které jsou běžná zakázka, za kterou klient agentuře zaplatí, a vám agentura sdělí, buď že jste neuspěli, anebo že si vás zařazují do databáze, nabízejí vám 170,-/NS a ozvou se vám, až pro vás budou něco mít. Parazitický zkušební překlad zase není takový problém poznat – prostě čtyři NS do 24 hodin se zadarmo nepřekládají. Další věc je, že i zkušební překlad musí mít nějakou kulturu. Když mi zaslali soubor ve Wordu, ve kterém se v takřka v jeden celek slévalo několik textů, u nichž se ani neobtěžovali opravit překlepy, na email jsem neodpověděla. První týden po nástupu do práce mi z agentury volali, že by potřebovali do půlky července přeložit sto normostran.

A proč bych to taky měl být já, kdo klientům vysvětlí, že nejčastější zaklínadlo agentur, totiž „záruka kvality, protože spolupracujeme s ověřenými odborníky v oboru“, není pravda. Na druhou stranu, kdo je taky k tomuto účelu povolanější než někdo, kdo se specializuje na lékařské a farma překlady a sotva si spočítá úrok a komu agentury nabízejí překlad účetních závěrek. Pak snad už jenom Rebeka, která v jedné takové agentuře pracovala. Překladatelům, kteří z kapacitních důvodů odmítali překlady, se zavolalo několikrát a někdo to na pátý pokus vzal, aby pak klient mohl vesele reklamovat. Klienti, především pak větší firmy, sice nepochopili, proč zas tak úplně nevěřit agenturám, nicméně někteří se naučili chytře redukovat náklady. Účtuje si agentura moc? Tak si z překladu vybereme pár termínů, které mají více možných ekvivalentů, řekneme, že my jsme ale chtěli ten jeden určitý, a reklamujem to, ne? V životě mi přišly od agentur tři reklamace. Jednu jsem uznala úplně, jednu ne (fakt – „průhledný“ a „transparentní“ prostě jsou synonyma), u třetí jsem jim nabídla slevu 10%, protože mě pobavili. Klient chtěl překlad vyhotovit ve svém vlastním překladatelském nástroji, do kterého ale nedodal žádnou paměť nebo terminologickou databázi. Jako jeden z důvodů reklamace uvedl, že jsem u několika termínů použila jiný ekvivalent, než si přál. Agentura dala můj překlad k revizi korektorce, která usoudila, že kromě terminologických chyb v něm jsou i chyby stylistické a gramatické (!). Ve zrevidovaném souboru o počtu dvacet jedna stran jsem nenašla žádnou opravenou gramatickou chybu, jenom přibližně deset stylistických preferenčních úprav (pro ilustraci: deset preferenčních úprav lze udělat i na třístránkovém dokumentu). Nejlahodnější na této reklamaci ovšem bylo, když jsem v půlce dokumentu zjistila, že korektora je Slovenka a mezi jejími opravami se vyjímá věta: „Pacienti byly léčeni…“ I přes mizernou kvalitu mého překladu (asi že jsem dodržovala shodu přísudku s podmětem) se nedávno s nabídkou od stejného klienta ozvali znova. Neodpověděla jsem.

Někdy naopak klient poskytne informace natolik detailní, že si přejete, aby si je vlastně radši nechal pro sebe:

• všude potřebujeme vykat s velkým „V“, dáváte všude malé
• „e-mail“ - Termín s pomlčkou se používal v devadesátých letech, kdy to byla velká novinka. Použitím dnes autor o sobě prozrazuje, že je very „old_school“

Dále také neodpovídám na lákavé nabídky, které o ceně ani nejednají a cenovou „nabídku“ ve výši 170,-/NS a 220,-/ NS za express do tří hodin posílají rovnou s deadlinem překladu. Dokonce mi můj čas nestojí ani za to, abych je distingovaně poslala do prdele.

Nejenom dohadování o tom, jestli se píše „email“ nebo „e-mail“, a vědomí toho, že jste závislí na někom, kdo psaní emailu s pomlčkou považuje za oldschoolové, pomalu vede k jistému vyhoření. Práce z domu má totiž velmi vysokou prestiž u kamarádů a známých:

„A když teď skončíš školu, tak začneš pracovat?“

„Bylas v úterý dopoledne na kole? No jo, když ty vlastně nepracuješ…“

„Máš na léto brigádu?“

Člověk by nevěřil, jak moc v očích svých blízkých stoupne, když místo pracovní doby libovolně mezi 6:00 – 0:00 plus víkendy a svátky přesedlá na pevnou pracovní dobu: „Tak jak to zvládáš, být najednou v pracovním procesu?“

Zvládám to skvěle. O půl pátý jsem totiž doma a na všechno seru. Nemyslím na to, jestli jsem přeložila za den dost normostran nebo jestli mi čas věnovaný fakturám a shánění nových klientů dává dohromady aspoň šest hodin „práce“, abych měla nárok na volno. Večer si naliju víno a čtu si. Po osmi letech rychločtení se napomínám, že nemusím přeskakovat popisné pasáže, protože je jedno, kdy tu knížku dočtu.

Tolik keců okolo, abych konstatovala, že ráda jezdím na kancelářský židli po open spacu, co?