Italská bramborová kaše z pytlíku

Pojem hrůza dostává nový rozměr.

Děkuji, že se mi nesmějete.

Nemohlo to začít lépe než stávkou milánských dopravců, ale vzhledem k tomu, že jejich stávkopokus byl úspěšný asi tak jako pokus odborářů našich, dostala jsem se, kam jsem potřebovala. Akorát se ukázalo, že jsem asi nepotřebovala zrovna tohle.

Během víkendu mě napadlo mnoho sarkastických komentářů stran všech zúčastněných, které by čtenář zajisté ocenil, ale nejveřejnější z nich zůstane v zoufalé sms Baličce cigaret zaslané v sobotu večer, že si tenhle moment musím vtisknout do paměti, kdybych zase někdy měla podobně retardovanej nápad.
Nebylo by fér Restaurátorovi něco vyčítat, byť bych možná mohla v rámci bloggerské licence a honbě za senzací, ale to já už nedělám, víme. Nebylo by to fér zaprvé vzhledem k tomu, co bylo, a zadruhý proto, že od tý doby, co si před rokem opidlal ty vlasy, splňuje s těma očima přes půlku obličeje a asi tak metrem a šedesáti pěti centimetry přesně definici hladového a pohublého kluka z Říma. (V Římě studoval, tak to neva, že je z Milána.) Tak jsem se na něj jednu chvíli tak zadívala a řekla jsem si, že to mi svědomí nedovolí, i když mě to v tu chvíli tak strašně sralo!

Já vím, že Balička má pravdu, že cokoliv víc jsme pohřbili už na podzim, možná spíš ještě dřív, takže z toho vlastně zbyla spíš taková návštěva starýho známýho v Itálii. Aspoň jako průvodce se snažil;o)
Nicméně jednu sžíravou poznámku si neodpustím – to, že není možno, aby mě jako před třemi roky před Lektorem zachránil Restaurátor teď před Brucem, se nepozná podle klesající kvantity i kvality sexu, to bych mu po těch letech i odpustila, ale podle toho, že pizzu jsem měla jenom v restauraci a v sobotu jsem jako přílohu k rozmraženýmu kuřeti večeřela instantní bramborovou kaši! A ta italská je ještě hnusnější než česká. Tak já vím, že co se bramborové kaše týče, jsem poněkud náročnější než standardní strávník, protože nikdo prostě neumí tak luxusní bramkaši jako my s Baličkou cigaret, ale copak to je nějaká výmluva, že se mu teď nechce s vařením ztrácet moc času, když vaří jenom pro sebe?! Vařil přece i pro mě a já kvůli tomu letěla šest set kiláků, tak jsem si zasloužila aspoň ty blbý špagety! Moc dobře si vzpomínám, jak měl ve Španělsku narvanou skříň těstovinama dovezenejma z Itálie, protože ty španělský mu nejely, a důležitě mě půl hodiny poučoval, jaký těstoviny se dávaj k čemu. A teď dostanu bramborovou kaši z pytlíku – já nevim, jaký znamení ještě potřebuju k tomu, abych to odpískala s tím, že tohle už fakt vyšumělo a lepší bude, když si pokecáme na skypu, co dělá jeho bailarina a co Bruce. Instantní kaše ani instantní sex nejsou nic pro mě.

Nepochybně se už od začátku postu nemůžete dočkat nástupu Čokla na scénu. Nedočkáte se. Čokl nebyl. Jenom málem. V sobotu, když Restaurátorovi volali rodiče, jestli si Čokla může vyzvednout, protože jedou za babičkou do nemocnice, ale nakonec ho dali ke druhé babičce.
Restaurátorova babička se totiž v neděli rozhodla umřít. Mně v neděli přišla zpráva, že ta moje se pokouší o to samé.

A tak nějak na mě všechno spadlo až na letišti (já nesnáším letiště, čekání na letišti je ještě horší než čekání na nádraží v Pardubicích) – že to vůbec nepomohlo a nepomůže mi ani odjet na měsíc do Skotska a hlavně se mi teď vůbec odjet nechce. A furt musim myslet na Bruce, na chlapa, se kterým jsem do nejbližšího kontaktu přišla asi tak když mi gratuloval ke státnicím.

A mělo to mít nějakej závěr, ale zapomněla jsem ho.