Přelomovej text II

"... existencialisté prohlašují, že už se propadli až na dno zoufalství. Přesto nepřestávají psát." W.H. Auden


(A Kopřiva to má z Fear of Flying, zabývat se Audenem dobrovolně i ve volném čase je příliš i pro pseudointelektuálky, a to i přesto, že po státnicích z angličtiny jsem přečetla dvě knihy, které nejsou na seznamu povinné četby (Sidra Noach a právě Fear of Flying – a ta ženská už mi začíná lízt na nervy, ale dočtu to), a už se nemůžu dočkat, až si přečtu Jill a The Bell Jar a od státnic ze španělštiny se chystám na Cinco horas con Mario.)
A teď mi řekněte, že vám už moc chyběly moje závorky (což není důkaz toho, že si nedokážu utřídit myšlenky, to je literární styl!) a narážky na knížky, které vás vůbec nezajímají (původně byly všechny pod odkazem, ale pak jsem si vzpomněla na Aylin nebo Ailyn, nebo jak se to psalo, kterak poučuje své čtenáře o tom, co to je symbolismus, a vymazala jsem je. Konec konců, vygooglit si to případně můžete taky (akorát u Jill musíte zadat "Jill novel").

Já se teda nepropadám na dno zoufalství, dneska večer se tak maximálně propíjím na dno sklenice, a psát spíš přestávám. Těžko říct proč. Přijde mi to jako chybný transfer na trase mozek->klávesnice. Vždycky se to tam někde zasekne. Chvíli jsem uvažovala o tom, že to tady smažu a na blogspotu si pořídím intelektuální bložínek o normálním lidem neznámých knihách a sem tam to proložím odkazem na prolínání se vlastního života s hodnotou literaturou a navíc to budu psát pod vlastním jménem, abych neměla tendenci dávat příliš mnoho prostoru vlastnímu úhlu pohledu v přesvědčení, že nikdo neví, kdo jsem. To mi vydrželo asi den.
A prostě můžu si sem psát jak často chci, můžu si to psát jak dlouhý to chci a můžu používat kolik závorek chci!

No, každopádně tady toho je tolik, že když něco potřebuju najít, musim to googlit. Takže přelomovej text se tak jmenuje pro případ, že bych někdy potřebovala odkázat na to, jak jsem udělala státnice z angličtiny. Za tři. A jak bych si za to dala pár facek. Nebo upřela alkohol. Aspoň na tejden!
Nekecám, že jsem si z lingvistiky vytáhla tu nejjednodušší otázku. Která byla tak jednoduchá, že jsem si ji jenom asi třikrát přečetla. No a pak jsem zjistila, že co se týče morfologie, žiju celý tři roky v úplným bludu. Aneb co se u těch státnic všechno nedozvíte! Doktor Bez Vlasů byl ovšem velmi hodný a doufám, že si tento můj zkrat vysvětluje tím, že když jsem ho viděla, tak vehementně jsem myslela na fonetiku (a litovala, že jsem si ji nevytáhla), že jsem prostě místo morfému vytrvale definovala foném. Když pak na syntaktickou část přišla Ohnivá docentka, byla jsem už přesně v tom stavu, že jsem nevěděla, jak se jmenuju ani jakého jsem pohlaví, takže phrasal unit jsem musela nakreslit.
Z literatury jsem si z jednapadesáti otázek vytáhla osmou nejhorší. Ještě na potítku jsem ji ale za osmou nejhorší nepovažovala, když jsem k ní jako měla stránku a půl poznámek! Žížala mě ovšem vyvedl z omylu. Zde si neodpustím malé fňuknutí, že nechápu, proč teda máme čas na přípavu, když nás z ní pak nechají říct tři věty a pak se ptají na to, co nevíme? To nás můžou začít zkoušet rovnou. A stejně si myslím, že i s tak blbou otázkou jsem mohla mít dvojku, kdyby nezkoušel Žížala ale Sweney Todd. Navíc Sweney Todd by se mě pak z četby nezeptal na Austenovou! A ne, čím víc mi budete v komentářích tvrdit, jak je dobrá, tím víc ji budu nesnášet. Třeba Cranford mi přijde vtipnější a čitelnější než Pride and Prejudice.
Ale to je jedno, prostě doufám, že jednička ze státnic ze španělštiny snad hovoří v můj prospěch, že nejsem úplnej kretén. Navíc Ohnivá docentka říkala, že to je "hezká trojka," takže to nebylo něco mezi "vyhodit nebo za tři." A alibisticky si říkám, že "hezká trojka" je u OD (škoda, že nejsou ty iniciály naopak, to by bylo jako Direct Object!) v podstatě dvojka:o)))
A do magisterskejch státnic si zjistim, co to je ten morfém, a nandám jim to!
Navíc se pak ptali, jestli pokračujeme na magistra, a neříkali mi, že já nemám, tak už jsem si podala přihlášku. Oceňuji, že na rozdíl od přihlášky na bakaláře se to může platit převodem, a tudíž nejsem nucena vyplňovat složenku. (Složenka na platbu přihlášky na bakaláře dodnes zůstává jedinou, kterou jsem kdy vyplnila.)

Večer po státnicích jsme šly s Baličkou cigaret a holkama z bytu, co jsou taky z anglistiky, ale o rok níž, což je rozdíl, který už se vlastně setřel, na pivo. Balička se obávala, jestli si s nima vůbec budem mít co říct. Měly jsme asi do dvou do rána. Ze začátku jsem se snažila ovládat, protože kdybyste slyšeli, o čem se s Baličkou běžně bavíme, když jsme samy, tak byste zbytek života strávili tím, že byste se to snažili zapomenout. Ale několikrát jsem nakousla historku a pak ji nedokončila, až jsem byla požádána, ať je nenapínám, že ti není slušný, takže jsem povyprávěla dog story a pak o jednom kvantovém fyzikovi v hnědém pyžamu (já jsem tenkrát fakt nenapsala, jak si potom oblíknul hnědý flanelový pyžamo?! Že jsem vynechala tu část s kondomem, to chápu, přece jenom jsem si chtěla zachovat nějakou důstojnost, ale to hnědý pyžamo je něco, co mě navždy bude spojovat s mou studijní stáží!) a holky prohlásily, že bych to měla sepsat... Tak jsme se s Baličkou zasmály, a když pak šly holky s neznámými muži hrát fotbálek (Balička: "Holky, Kopřiva to myslí fakt vážně, že to neumí. Fakt to neumí:" Ale náhodou na zabíjačce o dva dny později jsme s tátou skončily třetí z pěti!), Balička říkala, že sem koukala, kdy se tady něco objeví. To bylo 3. února.

A pak nějak uběhly dva týdny. Jeden mám označený středou, kdy jsme s Baličkou objevily novou vinárnu a po návratu domů jsme si udělaly čínský nudle, jejichž zbytek se nesmí splachovat do záchoda, protože nám kvůli tomu pak neodtejká vana (by Kopřiva), a Balička zřejmě pronesla hlášku roku, která se týkala toho pána z předešlého příspěvku: "Jak můžeš uvažovat, jestli %=´%(/!%, když si pořád vykáte?" Můžu o tom uvažovat úplně normálně a uvažuju i o mnohem horších věcech a že to sem napíšu, je ještě míň pravděpodobný, než že napíšu tu historku s kvantovým fyzikem a kondomem. Nicméně Balička, Ness i Socka se baví a mám dojem, že se začínají bavit i všichni okolo, protože já jsem fakt expert v tom, jak si myslet, že to přece nikdo nevidí.
Druhý týden mám označen úterkem, kdy mě z té samé vinárny musela Balička v podstatě odvést. Ovšem doma na chodbě se mi udělalo dobře při diskuzi o pasivizaci... Nechtějte vědět, co jsme pasivizovaly, ale personifikovala jsme si náš byt, který si říkal asi něco jako: "Jo, tak sice tady předtim bylo hašišový doupě, ale takový prasata tady teda nebydleli!" Doufám, že spolubydlící to neslyšely. Ale podle jedné bylo prý slyšet jenom to, jak jsme asi třikrát upadly na zem.

No a teď už mě to nebaví, tak zase třeba za měsíc. Nebo zejtra. Co já vim. Hlavní obsah přelomového textu již byl shrnut. K titulu negratulujte, ještě bakalářka.