Bylo nebylo, ale spíš nebylo II

Alternativní nadpis II

Náhodou ale použito až po více než třech letech. Alternativní nadpis jsem si sice pamatovala, ale nemohla jsem si vzpomenout, co jsem k tomu tenkrát napsala do perexu, takže jsem to zkoušela googlit a zjistila, že z bloggerů teda fakt nejsem jediná, kdo to používá, akorát většina z nich pokračuje "ale spíš bylo," takže bych se nad sebou možná měla zamyslet.

Náhodou jsem se omylem zamyslela i nad rokem 2010 (všimli jste si, že jsem vás letos ušetřila bilančního příspěvku (budeme dělat, že ten srpnový jste zapomněli)?) a musela jsem zkonstatovat, že to nebylo tak, že by se posralo všechno, na co jsem šáhla. Ono se to posralo i bez toho, abych na to šahala.

Náhodou to ale bylo asi dobře. Mám dojem, že jsem nějakou tu další lekci už potřebovala. Hlavně si třeba připomenout tu pravdivost některých klišé (především na konci roku) a že nic netrvá věčně, ani to hezký, ani to ostatní, a že člověk kolem sebe může mít kolik chce lidí, ale musí se naučit spolehnout se v první řadě sám na sebe. Povinnost ostatních lidí není nás zachraňovat. Můžou to udělat, ale nemusí. Na druhou stranu, když kolem vás takoví jsou, je to bonus;o) Asi jsem tenhle rok měla pocit, že potřebuju před něčím zachránit (zřejmě sama před sebou) a pořád kolem sebe nenacházela dostatek dobrovolníků a čím nesnesitelnější jsem tím pádem byla já, tím nesnesitelnější se mi zdáli i lidi okolo.
Na druhou stranu ono někdy stačí málo. Vzpomínám si na rok 2008 strávený s Lektorem v posteli a v hlavě a jak mi jednou guano na icq řekla něco v tom smyslu "ty se v tom, holka, pěkně plácáš." Asi jsem jenom potřebovala místo "Co děláš?" a "Co blbneš?" slyšet jenom to konstatování, že se v tom zase pěkně plácám. No, tak jsem si to na konci roku zkonstatovala sama, usoudila, že takhle by to dál nešlo a report o tomto předsevzetí třeba zas za rok.

Náhodou ale rok 2011 jsem začala s poměrně dobrým pocitem (než se mi pak po probuzení začalo chtít zvracet, ale ustála jsem to). Nechci nic zakřikovat, nemám ani racionální důvod domnívat se, že tak bude i pokračovat, nicméně ty lichý roky já mívám lepší a leden, potažmo už silvestrovská oslava, aspoň ty poslední roky bývá v podstatě spolehlivým indikátorem. Tak si to vemte, rok 2008 jsem začala v mlze a prognóza se začala plnit už 26. ledna, v lednu 2010 jsem o tom sice nenapsala hned v prvním příspěvku, ale celý leden jsem měla pocit, že se něco posere a nebylo to jenom zkouškovým, a taky 25. ledna se to posralo a plynule pokračovalo s výjimkou státnic po celý rok. Naopak rok 2007 sice neměl být šťastný na nadpisy, ale na všechno ostatní aspoň do října byl, takže prvotní pocit i přes následné zaváhání nelhal. No a v roce 2009 jsem se nezastavovala, i když jsem ho zahájila šestinásobným kurva. Tak kéž bych se ani tentokrát nemýlila.

A tenhle odstavec nezačnu slovem náhodou, nechť obsah zvítězí nad formou, nejsem Ezra Pound. Což mi připomnělo mou souborku z americký literatury, ale to až za chvíli.
Silvestra jsme s tátou a mnoha dalšími slavili v baru, jehož majitelé mají pracovně něco společného s mým otcem (hele, anonymita především, jasný?). Moje teorie, že když se 30. zřídím ve sklípku se Sockou, tak 31. nebudu mít chuť pít, tudíž mi 1. nebude špatně a budu se moct učit, se nepotvrdila. Teda ze začátku to vypadalo, že to vyjde, jenže už tam zase měli soutěž. Pravidla jako vždycky, sbírání bodíků za panáky. Při minulých akcích nám se ségrou otec musel vždycky asistovat při odchodu, ale vždycky jsme odcházely s náručí plnou hodnotných cen. Tentokrát jsem na to byla sama. Dle otcových slov, kdyby tam byla sestra, museli bychom si na ty ceny zavolat dva taxíky. Za největší úlovek považuji sombrero, které ovšem nebylo první cenou. První cena byla flaška vína. Nealkoholickýho. Víno jsme omylem rozbili (vlastně psi ho rozbili) ten samý večer/ráno u sousedů na dlaždicích. Prý to tam smrdělo ještě tři dny.
Každopádně spát jsme šla ve čtyři a učit jsem se byla schopná ve tři odpoledne.

I přes tento handicap a nevhodně načasovaný deadline pro splnění studijních povinností hned po prázdninách, které průměrný student obvykle prochlastá, jsem hned v úterý udělala souborku z americký literatury. Za jedna, voe! Dobře, vytáhla jsem si extrémně dobrou otázku, ale přesto mě to mate. Hodně lidí nedá souborku na první pokus, navíc většina z nich tvrdí, že se na jednu souborku z literatury učí kolem dvou týdnů. Kvůli zápočtu ze slepý mapy USA mi na souborku z britský zbyly tři dny a pro změnu kvůli eseji na tentýž předmět mi na souborku z americký zbyly dny čtyři. Tak buď ty souborky vůbec nejsou tak strašný, jak všichni tvrdí, nebo jsem měla prostě kliku (hlavně ve výběru zkoušejících, protože Hurvínka i Sweeneyho Todda zajímá spíš četba než literární teorie a načteno jsem zas docela měla) anebo jsem extrémně chytrá:o))) (hlavně ve výběru zkoušejících, protože Hurvínka i Sweeneyho Todda zajímá spíš četba než literární teorie a načteno jsem zas docela měla). Dobře, no, ale nechte mě v tom chvíli, jo? Náhodou, když jsem ten den odcházela ze školy, měla jsem po dlouhé doby pocit, že na tu anglistiku snad i patřím, a hlavně, Sweeney Todd si snad musel taky myslet, že mám i M-O-Z-E-K. Protože jsem z něj vymámila i verdikt nad American Studies, a jelikož byl ten den very generous, dal mi áčko a u tý svojí přidementnělý slepý mapy jsem dokonce měla napsáno "excellent." Navíc, když jsem mu řekla, že ji shledávám extremely amusing a že bych si chtěla udělat kopii, věnoval mi originál.
Hele, já fakt nejsem ten typ šprtů, co tvrděj, že nic neuměj a pak dostanou jedničku. Když to umim, tak to přiznám, a když to neumim, tak to přiznám ještě hlasitěji, aby se pak lidi nedivili. Tohle byla prostě nějaká náhoda. Ale nemějte obavy, u státnic se ukáže. Protože jestli si myslíte, že využívám dostatku času, abych se na ně pečlivě připravila a mohla pak poprvé v životě říct, "že jsem se všechno stihla naučit a ty poslední dny si jenom opakuju," tak ani tentokrát to nedopadne.
Nakonec mi zbývalo ulovit ještě poslední zápočet z korpusu, který jsem sice měla už od prosince, jenže pořád se neobjevoval ve STAGu. Nechtěla jsem otravovat mezi svátky, takže jsem doktorce napsala v úterý. Ve čtvrtek jsem pořád neměla odpověď a do pátku jsem musela na studijní donést kompletní zápisový list, abych mohla v únoru ke státnicím. V úterý, kdy měla mít konzultačky, u sebe nebyla, tak jsem se tam stavila ještě ve čtvrtek a všimla si, že na dveřích má jiný mail, než na který jsem psala a který mám z moodlu. Jo, já prostě miluju, když mají vyučující tři mailové adresy a my máme buď psát na všechny, anebo si tipnout, kterou mají zrovna oblíbenou. Takže jsem se šla zeptat sekretářky, jak tam doktorka bude. Když mi sekretářka řekla, že má dovolenou a vrátí se příští týden, chtěla jsem si způsobit rychlou smrt úderem do antistresového terčíku na jejích dveřích s nápisem "Zde udeř." Asi to na mně poznala, anebo už to tam udělalo víc lidí a jí se nechce ten bordel furt uklízet, tak zavolala doktorce domů, aby ověřila pravdivost mého tvrzení, že zápočet mám. Obratem mi od doktory přišel email s omluvou. Jsou dny, kdy anglistiku miluju.

Jinak si myslím, že jestli to takhle půjde dál a mě to nepřejde, tak vás také čekají extremely amusing momenty. Kopřiva totiž potkala jednoho pána, vlastně lépe řečeno, ona ho potkala už před delší dobou, ale lehce před Vánoci si ho všimla, a jestli to tedy takhle půjde dál, tak vzhledem k okolnostem to bude trapas, o kterém ještě uslyšíte. Po dlouhý době chlap, co mi rozklepal kolena, a u kterýho jsem musela veškerou svou energii soustředit ne na to, abych byla vtipná a okouzlující, ale na to, aby ze mě, proboha, nelezly stejný hovadiny jako minule! A bližší informace nemohu poskytnout, protože kdoví, kdo to tady čte a někdo by to mohl říct tatínkovi a ten trapas by z toho byl ještě dřív, než je nezbytně nutné! Nicméně Baličku tato informace šokovala, Ness to rozesmálo a já jsem si otřásla svými životními jistotami, že snad aspoň vim, co se mi líbí za chlapy! Myslím, že větší překvapení by bylo jenom, kdyby se mi začala líbit ženská.
Ale podstatné je to, že zase mám co řešit!