Co to tam máš?

Chomáč! A poukaz!

Tak, ty lasagne z podlahy v kuchyni zmizely (já to doma vysvětluju pořád, že není třeba uklízet, protože příroda si poradí sama), ale už zase na ní je tolik prázdných flašek od vína, že až je půjdem vrátit, aspoň jedna plná láhev zase bude zdarma. Když jsem byla ve vinárně naposledy, měla jsem takový dojem, že když mě paní za pultem spatřila, chtěla nenápadně na dveřích otočit cedulku "otevřeno" na "zavřeno," ale nestihla to, a v její tváři byla znát citelná úleva, že tentokrát nejdu nic vracet. Ale nepředbíhejme událostem. Nejdřív zápočty a pak až opilství a obžerství.

Ke svému velkému překvapení a způsobu a kvalitě přípravy navzdory jsem dala oba dva zápočty z jazykových cvičení – z pětek máme s Baličkou cigaret i naprosto stejný výsledek, zřejmě proto, že jsme spolu ještě půl hodiny před zápočtem seděly U Huberta na pivu a dohadovaly se, jak se řekne dláto a co v tom případě znamená to chiselled u lekce, kde jsou Milli Vanilli.

U zápočtu z italštiny jsem doufala, že budu moci využít své oblíbené slovíčko z druhé lekce – il ciuffo – chomáč, kupříkladu ve cvičení typu improvizovaný dialog na celnici:
"Che cosa c'é in questi pacchi?"
"Il ciuffo."
("Co je v těch balících?"
Chomáč.")
Ale byly tam samý trapárny jako "plurál od košile." Chm. Tak snad příští semestr, přece, když už jsem si koupila tu učebnici, tak neskončím u šestý lekce.

A úterní zkouška z britské literatury byla již pouhou formalitou. Formalitou v tom smyslu, že jsem následovala příklad spolužáka, jenž v pondělí po návratu ze stejné zkoušky poznamenal: "Přišel jsem, vzal jsem si papír, přečetl jsem si papír, vrátil jsem papír, odešel jsem." A vskutku, získal krásně kulatý počet bodů, přesně 0. Sejdeme se spolu v lednu a to i přesto, že jsem šla na zkoušku vybavena znalostmi, jak byl kdo z britských literátů příbuzensky (či jinak) propojen. Tak například George Meredith si vzal ovdovělou dceru Alfreda Tennysona, která mu zrhla a on z toho pak napsal Modern Love, Byron zase zbouchnul nevlastní sestru Mary Shelley, což byla manželka Percy Shelleyho a dcera Williama Godwina, ale myslím, že o tom ani jeden z nich nic nenapsal. Byron byl vůbec případ, aneb jak pravila Birute v pátek na náměstí, kde jsme spolu testovaly, kolik punčů potřebujeme k tomu, abychom se začaly dožadovat vstupu na dětský kolotoč: "Když Byron zjistil, že v Itálii už není jediná žena, kterou nepřefiknul, odešel dělat revoluci do Řecka." Bohužel na nic z výše zmíněného se mě nikdo neptal.
Od Birute jsem mimochodem dostala do její nově vydané knížky i věnování a těším se na výraz následníků, až v mé pozůstalosti najdou útlou knížku depresivní poezie, kde na přední straně bude: "Bez pýchy a předsudku poslední Mohykánce Mathildě."
A je to rozhodně lepší než Burns! Vedle samých výhod, které zopakování si zkoušky z literatury přináší (například se nebudu celý leden kopat do prdele) má tento fakt i svou stinnou stránku, například tu, že si ty sračky budu muset přečíst znova. Tu Burnsovu myš jsem už začala i překládat:
"Ach, ty malá myšičko,
vyvoral jsem ti hnízdečko,
a teď přijde zimička
a bude z toho rýmička."
Nevím, proč se pořád tak bráním překladům poezie, když mám takový talent!

Jo a na ten kolotoč jsme nakonec nešly.

Ovšem vrcholem zápočtového programu nejsou chomáče v kufrech ani syfilida britských poetů.
Přesně tohle:


nám s Baličkou cigaret a Zrzkou hrálo, když jsme ve čtvrtek večer otevíraly STAG, abychom tam objevily:
Syntax I: splnil
Pokus: 1.

Dobře, podvod, my jsme věděly, že jsme to daly (ač závěrečný test na deset bodů se třemi vykřičníky) a ta písnička byla pouze k dokreslení atmosféry u příležitosti potvrzení naší geniality. (Dobře, další podvod, Zrzku jsem z Klubu geniálních škodolibě vyloučily, páč to dělala napodruhý:o)). Jinak ale můžete tenhle odstavec v podstatě přeskočit, protože pokud někdo nepoznal docentku V., nemůže patřičně docenit sílu Syntax I: splnil
Pokus: 1.

Co byste ale ocenit měli, je dárek od Zrzky, Baličky a jejího pojištění u VZP. Ano, já jsem ve čtvrtek skutečně z obálky vytáhla poukázku na hodinovou konzultaci u psychologa. Mám si tam v lednu nebo v únoru zavolat. Vzhledem k tomu, od koho to je, tak tu stále existuje možnost, že to telefonní je číslo je třeba do pracovny docenta Recorrense, ale pro jistotu už přijímám tipy, co si mám do té doby vymyslet za problém. Zatím mě napadl fakt, že už od čtvrtka jsem v jakékoliv konverzaci schopná volně přejít na téma "udělala jsem zápočet ze syntaxe," ale taky už zvažuju, že bych se zeptala, jestli je normální mít tak divný kamarády, co vám k Vánocům daj poukaz k psychologovi. Na druhou stranu mi tyhle divný kamarády dali taky prosciutto a chorizo, který už jsem skoro snědla, protože doma to nemůžu dát do lednice, páč by mi to hned sežrali, tak to schovávám ve skříni. Tak aby se to nezkazilo, že jo... Každopádně, když už to je zaplacený, tak psycholožce pořád můžu šoupnout dotazník na bakalářku. A taky ještě doufám, že mi projde návrh, že když má Zrzka narozeniny v lednu a Balička v březnu, tak bychom si ty poukázky mohly darovat navzájem a jít tam na skupinovou terapii. Bylo by to asi ve stylu "Jak svět přichází o psychology."