Šička

Tak jelikož mám práce skoro jako normálně pracující člověk (normálně minule mi poslali anglický text, ve kterém bylo tolik chyb, že jsem je chtěla červeně označit a poslat zpátky. Já osobně bych pravděpodobně takový text nedokázala napsat a chápu, že to nepíšou rodilí mluvčí, ale oni zase musí chápat, že někdo to proboha musí překládat!), ale jelikož jsem zároveň cca od sedmi hodin večer nasrána a od chvíle, kdy jsem zjistila, že za původ mé nasranosti může moje vlastní blbost, jsem nasrána ještě víc, usoudila jsem, že žádnou produktivní činnost za korunky či eura už dneska stejně nezvládnu, můžu si tedy s čistým svědomím ublognout.


Jinak ten nadpis – prostě mi nadpisy nejdou a nevím, co je šička, ale připomnělo mi to, jak jsem si včera přišívala ramínko u šatů (v sprnu jsem si totiž v New Yorkeru koupila dvoje šaty, červený a černý, jinak úplně stejný, jedny za 89,- a druhý za 29,-; ty červený za 29,- měly trochu rozpáraný ramínko, ale přitom se dřív utrhlo těm černým za 89,-). Při přišívání mi přišlo na mysl tristní sdělení, že by mě pravděpodobně nezaměstnala ani vietnamská továrna originál Adidas, a taky jsem se chtěla zeptat, jestli si myslíte, že bych se měla cítit depresivně z faktu, že ještě před osmdesáti lety by mě řádný chlap nechtěl?

Když jsem si přišila to ramínko, šaty jsem si oblíkla a k nim si vzala svoje kostkovaný punčochy, o nichž několik lidí prohlásilo, že jsou emo, a vypadala jsem jako lolita za zenitem. Ach jo, vždycky jsem v hloubi duše toužila zažít lolití vztah s profesorem – dřív jsem na to neměla odvahu, teď na to nemám věk.
Nicméně jsme se večer sešly s Baličkou, Zrzkou a Upírkou za účelem opět zdokonalit naše kuchařské umění (říkám, naučím se dvanáct jídel a ty budu vařit po zbytek života), při čemž jsem nezapomněla nakoupit dva litry stáčené Pálavy (litr za 44,-, no nekup to, a navíc po tom nebolí hlava). Poté, co Zrzka po návratu z práce div nepomřela blahem po konzumaci mého zapékaného lilku se sýrem a následně po konzumaci jisté části petky s jistým obsahem a vodní dýmky, samozřejmě se stočila řeč na téma: Zrzka: "Já už s Tonckem ale spát nebudu." (Francouz Toncek, jenž konvertoval v "Ten debil."pozn. Kopř.)
Balička: "No to by chtělo, půl roku po rozchodu."
---
Kopřiva: "... a já bych docela chtěla vidět Juno."
Zrzka: "To je kravina, ale Toncek to má, tak ti to můžu sehnat."
Kopřiva: "Dík, ale nemusíš s nim kvůli tomu spát."
Zrzka: "Nech toho, jsem už měla takovou výmluvu..."
---
Balička: "... no ale on potom byl prostě tak hodnej, až mě to sralo."
Zrzka: "To jsou prostě ženský – my ve skutečnosti chceme ty grázly."
Všechny ženský jsou úplně stejně blbý. A některý si do dvaceti myslej, že nejsou.

Myslím si, že mám problém s četbou. Na poslední chvíli se mi podařil uchvátit předmět Contemporary British Fiction (a na profesora se lze i koukat). Je to jeden z mála mých intelektuálních stimulů během týdne. Bohužel tento předmět máme v úterý od tři čtvrtě na pět do čtvrt na sedm a školu mám od desíti, takže toho intelektu moc nezvývá. Ale aspoň mě to nutí číst něco pořádného. Jenže... Minule nám řekl, že jedna studentka mu mu sdělila, že ho nenávidí, protože ji donutil přečíst Fowlesova Sběratele, protože dva týdny nemohla vyjít z domu. Se mnou nehlo. Dala bych tomu tři hvězdičky. To je všechno. Vlastně existuje tak... pět knížek, které se mnou opravdu něco udělaly. A přitom bych řekla, že snad čtu celkem dost. Buď je to tím, že jsem citově nějak deformovaná, nebo nad knížkami málo přemýšlím, anebo ti autoři píšou blbě. Takže si varianta b, případně a.

A jinak mám skvělý spolubydlící – ještě dřív, než stihnu říct, že teď uklidím koupelnu já, už ji uklidí někdo jiný. Když nesu do dřezu talířek a hrnek od snídaně, slyším: "Já ti to umeju, jestli chceš." Na záchodě se toaletní papír vyskytuje bez pauzy trvající týden. Bydlím s jednou Medičkou a čtyřmi chlapy. Mám muže ráda.
A ve čtvrtek jsem byli hromadně v hospodě. I s Medičkou. A nejradši mám Historika. Shodli jsme se, že je třeba z Hrušky (ano, už zase ji mám u baráku!) přitáhnout basičku.

A ta morfologie mě pěkně sere.